Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vychází Astropis Speciál pro rok 2019: Sto let Mezinárodní astronomické unie

Vychází Astropis Speciál pro rok 2019: Sto let Mezinárodní astronomické unie

Obálka Astropisu Speciál 2019.
Autor: Astropis.

Letošní Astropis Speciál je věnován Mezinárodní astronomické unii (IAU), která právě letos slaví sto let svojí existence. Historii této organizace včetně členství Československa a ČR ve svém příspěvku přiblížil Jan Palouš. Jiří Grygar pro toto číslo připravil hned dvojici článků – první se ohlíží za dvěma kongresy IAU (1967 a 2006), které se odehrály v Praze, a v druhém shrnul nejdůležitější závěry 30. valného shromáždění IAU, které proběhlo ve Vídni minulý rok za účasti zhruba 3000 odborníků. Byla by ale škoda dívat se jen do minulosti – Michal Švanda popsal strategické plány IAU až do roku 2030.

Dočkáte se také hned dvou rozhovorů, které připravil zmiňovaný Michal Švanda. První je s doyenem česk(oslovensk)é astronomie Lubošem Perkem, který letos slaví významné životní jubileum. V druhém interview se Petr Harmanec rozpovídal o zákulisí tvorby rezolucí IAU. Svědectví o tom, jaké to je působit aktivně ve výkonných orgánech IAU, nám vlastními slovy popsala trojice Jana Tichá, Jiří Borovička a Jan Vondrák. V tomto Speciálu také najdete pro Astropis netradiční rubriku, a to anketu: našich významných profesionálů v oboru jsme se zeptali, co považují za nejdůležitější astronomický objev posledních sto let.

Michal Švanda také na několika skutečnostech shrnul, jaký posun za posledních sto let astrofyzika prodělala. Většinu z nich dnes vnímáme jako běžnou věc, ale před sto lety by nám připadaly jako něco neskutečného. Některá témata jsou však stále nevysvětlená a brání se našemu pochopení – výběr těchto malých i velkých problémů sepsal kolektiv mladých autorů. Prakticky sto let také uběhlo od tzv. Velké debaty, která – jak ve svém článku podotkl Jaroslav Haas – představuje symbolický poslední hřebíček do rakve významu Země coby středobodu celého vesmíru.

Uprostřed čísla naleznete barevný plakát, na němž jsou shrnuty nejvýznamnější události v astronomii za posledních sto let. Na druhé straně se nachází soupis významných českých/československých příspěvků astronomii za posledních sto let a seznam Nobelových cen udělených za astronomii a příbuzné obory.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astropis - webové stránky
[2] Astropis - Facebook



Štítky: 100 let IAU, Astropis


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »