Odešla významná česká astronomka Zdeňka Plavcová

Krátce po příchodu do Ameriky vstoupila do Kapituly SUV-LA (Společnost věd a umění Los Angeles) a posléze se stala její ředitelkou. Posledních dvacet let tam pracovala jako pokladník. Doktorát z astronomie získala na Karlově univerzitě v Praze a se svým manželem Miroslavem Plavcem, který se stal profesorem astronomie na University of California v Los Angeles, pracovala na katedře astronomie jako počítačový expert.

Bylo mi ctí, že jsem se mohl s oběma důvěrně seznámit. Zdeňka byla kamarádkou mojí tety, také Zdeňky, která žila od roku 1964 v Los Angeles, později v Laguna Woods. S Mirkem byl zase kamarád její manžel Luboš. Poznal jsem je oba už v roce 1992, kdy jsem poprvé vycestoval do Ameriky a pravidelně jsem se s nimi vídával.

Možná by taky nebylo v tomto vzpomínání na škodu, kdybych Mirka Plavce více přiblížil. Narodil se v roce 1925 v Sedlčanech, v roce 1949 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Potom působil v Astronomickém ústavu UK, načež nastoupil do Ondřejova, kde spolupracoval se svojí manželkou. V letech 1968–69 přednášel na MFF UK už jako docent. Po odchodu do Spojených států se u nás o jeho další vědecké práci mlčelo, byl znám jen v odborných kruzích. Již za svého působení v Československu se věnoval řadě astrofyzikálních disciplín, zejména pak výzkumu meteorických rojů a hvězdné astronomii.

Na University of California byl jmenován řádným profesorem už v roce 1970, v letech 1975–78 byl ředitelem jejího Astronomického ústavu. Z jeho pera pochází několik významných odborných publikací o vesmíru. Na Univerzitě v Los Angeles se ve své laboratoři věnoval hlavně studiu těsných dvojhvězd, symbiotických hvězd a ultrafialové spektroskopii.

Je spoluautorem knihy Close Binary Stars: Observations and Interpretation (Dordrecht 1980). Pracoval taktéž na mnoha zahraničních univerzitách a observatořích jako na příklad Victoria v Kanadě, Catania v Itálii, University of Pensylvania, Ohio State University a Lick Observatory. Byl organizátorem mnoha mezinárodních symposií a kolokvií. Zastával též významné  funkce v mezinárodních  vědeckých společnostech  (v letech 1970–73 prezident 42. komise Mezinárodní astronomické unie), od roku 1994 je čestným členem Učené společnosti ČR, od roku 1990 čestným členem České astronomické společnosti. Jeho jméno nese planetka č. 6076 Plavec.

Poprvé jsem se setkal s profesorem Plavcem v roce 1992 při své první návštěvě Spojených států. Tehdy mi věnoval prakticky celý den a s velkým nadšením mne prováděl celým areálem University of California v Los Angeles. I jako laika mě v jeho laboratoři zaujalo vyprávění o dvojhvězdách, kterým zasvětil hodně ze své vědecké práce. Je mi známo ze zasvěcených kruhů, že byl mezi studenty na univerzitě velmi oblíben, jeho přednášky byly vždy nabité dychtivými posluchači. Mirek Plavec dokázal i jen zdánlivě suché astronomii a řeči čísel dát vždy něco navíc, okořenil své přednášky typickým českým humorem.

Naposledy jsem se s Mirkem Plavcem potkal 28. října 2007 na vzpomínkové párty k výročí vzniku Československé republiky na českém konzulátě v Los Angeles. Strávil jsem v jeho blízkosti také po boku jeho ženy celý večer. Tehdy ještě sršel vtipem a dobrou náladou a mnohokráte jsme se spolu od srdce zasmáli. Jeho humor a životní optimismus mi při každé další návštěvě Ameriky hodně chyběl. Mirek zemřel 23. ledna 2008.

Od té doby jsem se už řidčeji potkával se Zdeňkou, vlastně jenom vždycky při slavnostní párty na českém konzulátě v Los Angeles. Poslední roky už jsme si jenom po emailu přáli k novému roku.

Na závěr bych rád připomněl to, co mi hluboce utkvělo v paměti a co přímo souvisí s Prostějovem. Mirek jako astronom znal prostějovskou hvězdárnu a byl nadšený její stavbou a také s jejím umístěním v Kolářových sadech. Jednou po mně poslal svoji poslední knihu s věnováním tehdejšímu řediteli prostějovské hvězdárny Ing. Karlu Trutnovskému. Když jsem mu ji přinesl, přečetl si věnování a řekl doslova, že je to ten nejkrásnější dárek, jaký v poslední době dostal a že bude zaujímat čestné místo v jeho knihovně. Řekl mi taky, že profesor Plavec byl jeho velkým učitelem. Myslím si, jak jsem Mirka dobře znal, že by určitě novým košickým projektem přestavby prostějovské hvězdárny zrovna nadšený nebyl.

A úplně na konec bych se ještě vrátil ke Zdeňce Plavcové a ocitoval, co o ní řekla její přítelkyně, prezidentka SUV-LA Lida Sandera: „Od roku 1970 byla Zdeňka mojí osobní přítelkyní a nelze ji nikdy nahradit. Vždy bude chybět! Mezi našimi přáteli byla s láskou nazývána Dobrotivou Zdeničkou pro její ochotu komukoli pomoci. Bude nám všem chybět!“

S díky se k paní prezidentce připojuji. Nejen Zdeňka, ale i Mirek nikdy nemůžou vymizet z mé paměti.