Tisková zpráva..." /> Poslední anténa komplexu ALMA dodána | Ostatní | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Poslední anténa komplexu ALMA dodána
Jiří Srba Vytisknout článek

Poslední anténa komplexu ALMA dodána

odevzdání poslední antény observatoři ALMA - eso1342 Autor: ESO/M. Marchesi
odevzdání poslední antény observatoři ALMA - eso1342
Autor: ESO/M. Marchesi
Všech 66 antén bylo předáno observatoři ALMA

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (042/2013): Poslední parabolická anténa pro projekt radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) byla předána observatoři. Vyrobilo ji evropské konsorcium AEM a jedná se zároveň o poslední 25. anténu vyrobenou v Evropě. Výroba těchto zařízení byla dosud největším realizovaným kontraktem ESO.

Tato anténa je 66. a poslední, která byla dopravena na observatoř. Partneři ze severní Ameriky dodali 25 antén o průměru 12 m a ve východní Asii bylo vyrobeno 16 antén (4 o průměru 12 m a 12 o průměru 7 m). Očekává se, že všech 66 mimořádně přesných antén pro milimetrovou a sub-milimetrovou oblast rádiových vln bude od konce roku 2013 spolupracovat jako jeden mohutný radioteleskop. Jeho jednotlivé segmenty se budou nacházet až 16 kilometrů od sebe na planině Chajnantor v poušti Atacama v severním Chile.
  
Observatoř ALMA byla oficiálně otevřena v březnu 2013 (eso1312) za účasti prezidenta Chilské republiky Sebastiána Piñery. Slavnost byla uspořádána u příležitosti dokončení všech hlavních systémů tohoto obřího teleskopu a formálního přechodu z konstrukční fáze k plně funkční observatoři.

Doručením poslední antény byla ukončena konstrukční fáze teleskopu ALMA [1]. Všech 66 antén je nyní k dispozici pro vědecké účely, čímž se otevírá úplně nová éra astronomických objevů. „Je to důležitý milník pro observatoř ALMA, protože nyní budou astronomové z celého světa moci využívat kompletní systém s jeho plnou citlivostí a sběrnou plochou,“ říká manažer evropské části projektu Wolfgang Wild.

Předání poslední evropské antény je rovněž zakončením největšího kontraktu v dějinách ESO. Kontrakt s evropským konsorciem AEM [2] zahrnoval návrh, výrobu, převoz a instalaci 25 antén na místo pozorování. 

Observatoř ALMA pomůže astronomům zodpovědět důležité otázky našeho kosmického původu. Tento teleskop pozoruje vesmír v oboru milimetrových a sub-milimetrových vln, které tvoří rozhraní mezi infračervenou a rádiovou oblastí elektromagnetického spektra. Záření na těchto vlnových délkách pochází z těch nejchladnějších a nebo nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. Mezi ně patří například oblaka chladného plynu a prachu, ve kterých vznikají nové hvězdy, nebo vzdálené galaxie ležící na samotné hranici pozorovatelného vesmíru. 

Na milimetrových vlnových délkách je vesmír téměř neprozkoumaný, protože jejich efektivní sledování vyžaduje mnoho velkých antén, detektory s pokročilou technologií a atmosférické podmínky s extrémně nízkou vlhkostí. A právě takové podmínky panují na planině Chajnantor. Již před samotným dokončením byla observatoř ALMA intenzivně využívána k vědeckým pozorováním a publikace mnoha zajímavých vědeckých výsledků prokázala její velký potenciál (eso1336, eso1334, eso1333, eso1331, eso1325, eso1318, eso1313 a eso1234).

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] ESO je rovněž zodpovědná za konstrukci budovy Residencia, ve které budou vždy na přechodnou dobu ubytováni pracovníci observatoře.

[2] Konsorcium AEM tvoří firmy Thales Alenia Space, European Industrial Engineering a MT-Mechatronics.

 

Další informace

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, Severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s Chilskou republikou. ALMA je za Evropu financována ESO, za severní Ameriku NSF (National Science Foundation) ve spolupráci s NRC (National Research Council of Canada) a s NSC (National Science Council of Taiwan) a za východní Asii NINS (National Institutes of Natural Sciences) v Japonsku ve spolupráci s AS (Academia Sinica) na Taiwanu. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze Severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), která je řízena AUI (Associated Universities, Inc.), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Wolfgang Wild; European ALMA Project Manager, ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6716; Email: wwild@eso.org

Stefano Stanghellini; ALMA Antenna Project Manager, ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6570; Email: sstanghe@eso.org

Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1342. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »