Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  První anténa observatoře ALMA dodána
Jiří Srba Vytisknout článek

První anténa observatoře ALMA dodána

Radioteleskop ALMA
Radioteleskop ALMA
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (049/2008): V chilské poušti Atacama, na planině Chajnantor (pozn. redakce: čti čachnantor), v nadmořské výšce 5000 m, zaznamenala významný milník stavba jednoho z nejmodernějších astronomických zařízení světa. V polovině prosince byla dodána první z unikátních antén projektu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array, zkráceně ALMA. Zařízení ALMA je konstruováno v mezinárodní spolupráci a ESO je evropským partnerem projektu.

Po dokončení bude ALMA složena z 66 vysoce přesných antén o průměru 12 m. Padesát z nich bude pracovat jako jeden obří teleskop, dalších šestnáct bude tvořit menší samostatné pole. Celý komplex je koncipován tak, aby mohl být v budoucnosti dále snadno rozšiřován.

Pomocí antén ALMA budou astronomové sledovat chladné oblasti vesmíru - molekulární plyn a jemné prachové částice. Z těchto stavebních kamenů se formují galaxie, hvězdy, planety a také živé organismy. Pozorování přístrojem ALMA poskytne vědcům tolik potřebný pohled na rané fáze procesů formování hvězd i planet a pomůže odhalit vzdálené galaxie raného vesmíru, které dnes vidíme takové, jak vypadaly před 10 miliardami let.

První dvanáctimetrová anténa ALMA, vyrobená firmou Mitsubishi Electric Corporation pro japonského partnera projektu, Japonskou národní astronomickou observatoř (National Astronomical Observatory of Japan), byla právě předána. Brzy se k ní však připojí další - americká a evropská.

"Naši japonští kolegové vyrobili tuto unikátní anténu podle náročných specifikací. Její předání jsme očekávali s velkým vzrušením, neboť nyní můžeme celý přístroj plně vybavit pro vědecké použití," říká Thijs de Graauw, ředitel projektu ALMA.

Antény ještě projdou sérií testů, které ukáží, zda splňují náročné požadavky na kvalitu: plocha teleskopu je vyrobena s přesností vyšší než tloušťka lidského vlasu; mechanika je natolik precizní, že lze zaměřit golfový míček na vzdálenost 15 km.

"ALMA je pro evropské astronomy a tedy i pro ESO, evropského partnera projektu, velmi důležitým zařízením. Přinese nám pohled do vesmíru, který doposud nebyl možný. Jedná se o skutečný začátek nové éry astronomie," říká Wolfgang Wild, evropský manažer projektu ALMA.

Předání první antény je významným milníkem, neboť tým techniků nyní může začít s integrací dalších komponent, včetně citlivých přijímačů, které budou zaznamenávat slabé signály z vesmíru.

Antény jsou před finálním umístěním na planině Chajnantor testovány na tzv. Operations Support Facility (zařízení podpory provozu), které leží ve výšce jen 2 900 m nad mořem, a které se v budoucnu stane kontrolním střediskem ALMA.

Planina Chajnantor nebyla pro umístění teleskopu ALMA vybrána náhodou. Vysoká nadmořská výška a extrémně nízká vlhkost vzduchu nabízejí výborné podmínky pro pozorování v submilimetrovém oboru, pro který je zařízení určeno. Je zde také dostatek prostoru pro konstrukci pole antén, jež budou propojeny dohromady a rozprostřeny na ploše o základně až 16 km.

"Antény ALMA musí odolat nevlídným podmínkám planiny Chajnantor, kde vanou silné větry, panují velmi nízké teploty, a kde řídká atmosféře obsahující pouze polovinu kyslíku než vzduch u hladiny moře. Toto nelítostné prostředí klade velké nároky také na pracovníky stavějící zařízení ALMA," říká Graauw.

Při rekonfiguraci pole ALMA může být každá z antén vážících kolem 100 tun libovolně posunuta. Převoz bude prováděn dvojicí speciálních transportérů o šířce 10 m a délce 20 m vybavených 28 koly (viz ESO 32/07).

Projekt ALMA je partnerskou spoluprací vědeckých institucí východní Asie, Evropy a severní Ameriky s Chilskou republikou.

Poznámky

ALMA bude pracovat na vlnových délkách od 0,3 mm do 9.6 mm. Takové záření lze ze země pozorovat pouze z míst s vysokou nadmořskou výškou a nízkou vlhkostí, jinak je atmosférou pohlcováno. Proto byla pro umístění zařízení ALMA zvolena planina Chajnantor v chilské poušti Atacama, 5000 m n. m. ALMA nabídne bezprecedentní citlivost a rozlišení. Dvanáctimetrové antény budou rozmístitelné na základnách 15 m až 16 km. Na kratších vlnových délkách bude dosaženo rozlišení až 0.005 obloukové vteřiny, což je 10x lepší, než poskytuje Hubbleův kosmický dalekohled.

Projekt ALMA je partnerskou spoluprací Evropy, Japonska a severní Ameriky s Chilskou republikou. V Evropě projekt financuje ESO, v Japonsku Národní institut přírodních věd ve spolupráci s Taiwanskou akademií věd, v Americe Národní vědecká nadace USA a Kanadská národní vědecká rada. Konstrukci a provoz ALMA pro Evropu zajišťuje ESO, pro Japonsko Japonská národní astronomická observatoř, a pro Ameriku Národní radioastronomická observatoř, řízená skupinou univerzit.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 049/08

Náš tip: www.almaobservatory.org

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »