Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vychází Astropis 123

Vychází Astropis 123

Astropis č. 123, foto na obálce: Tomáš Slovinský

V současné situaci je každá pozitivní zpráva dobrá, a tak redakce časopisu hlásí, že podzimní Astropis roku 2020 je hotov. A na co se můžete v čísle s krásným pořadovým číslem 123 těšit?

Nejen v úvodníku, který obstaral Jiří Grygar, si vzpomeneme na nedávno zesnulého doyena české astronomie Luboše Perka. Miroslav Šlechta totiž představí historii i budoucnost ondřejovského dvoumetrového teleskopu, jenž nese Perkovo jméno. Jiří Grygar také společně s Davidem Ondřichem připravuje tradiční seriál o astronomických objevech minulého roku vznikající podle legendární „Žně objevů“. Čínská kosmonautika neustále překvapuje, a tak Václav Laifr představí aktuálně probíhající misi Tianwen 1 k Marsu, která zahrnuje i přistání roveru na Rudé planetě. I když sonda Cassini již dávno ukončila svoji misi, tak jí nashromážděná data poskytují stále nové poznatky o celé soustavě Saturnu – souhrn nejnovějších znalostí o měsíci Titan sepsal Jaroslav Pavlousek. Václavu Pavlíkovi se k „mikrofonu“ podařilo sehnat další zajímavou osobnost – tentokrát se těšme na rozhovor se Sverrem Aarsethem, se kterým si povídal nejen o hvězdokupách. Po delší době můžeme v Astropise představit i článek jiného než československého autora – irský astronom Rhys Taylor se rozepsal o vzrušujícím tématu temných galaxií (překlad Václav Pavlík).

Tak jako vždy nechybí přehled událostí na obloze a shrnutí novinek v astronomii i v kosmonautice od Lukáše Houšky z Kosmonautix.cz. V rubrice ČAS se představí Ždánická hvězdárna a planetárium Oldřicha Kotíka. Martina Pavelková pak přináší pravidelné shrnutí sluneční aktivity tentokrát pro 1. pololetí roku 2020, kdy bylo zaznamenáno mnoho aktivních oblastí z nového 25. cyklu. Recenze se v tomto vydání Astropisu týká knihy Addyho Prosse „Co je život?“ a poprvé v našem časopise recenzujeme knihu s biologickým tématem.

Kromě toho přinášíme i velmi zajímavé fotografie českých a slovenských fotografů aktuálních úkazů na obloze – především pak komety NEOWISE.

Přejeme především pevné zdraví a brzké setkání u Speciálu věnovanému Měsíci a samozřejmě i u zimního čísla Astropisu.

Redakce časopisu Astropis




Štítky: Astropis


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »