Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vychází časopis Astropis 4/2017

Vychází časopis Astropis 4/2017

Obálka čísla 4/2017
Autor: Astropis

Poslední číslo roku 2017 Vám přináší opět mnoho zajímavého čtení. Velmi poutavým čtením bude článek věnovaný udělení Nobelovy ceny za objev gravitačních vln. Nechybí další souhrnný přehled novinek v astronomii za rok 2016. Podařilo se pokročit v hledání zdrojů nejvyšších energií, jak přiblíží další z článků z oblasti astrofyziky. V historickém ohlédnutí se podíváme na působení Josefa Sýkory v Uzbekistánu. Další zajímavý článek se věnuje pozoruhodné hoře Ahuna na trpasličí planetě Ceres. Pozorovatelé Měsíce dostanou naservírovány rovnou dva krátery. Své místo mají tradičně i pobočky a sekce České astronomické společnosti.

Prvním hlavním článkem je další díl téměř nekonečného seriálu Jiřího Grygara a Davida Ondřicha „Letošní pohled na vesmír vloni“ tentokrát shrnující události roku 2016. Druhé velké téma je pak udělení Nobelovy ceny za fyziku za objev gravitačních vln – skutečně poutavé shrnutí pro Astropis sepsal profesor Jiří Podolský. Do astrofyziky zabloudíme ještě jednou, a to článkem Michaela Prouzy a Petra Trávníčka, kteří představují velký pokrok v hledání poloh zdrojů kosmického záření těch nejvyšších energií.

Historickou sekci Astropisu tentokrát obohatí skutečně exkluzivní článek profesora Shuhrata Ehgamberdieva o českém astronomovi Josefovi Sýkorovi, který mezi roky 1905 a 1911 působil v Uzbekistánu na astronomické observatoři v Taškentu. Petr Brož ve svém článku shrnuje nové poznatky o velmi neobvyklé čtyři kilometry vysoké osamocené hoře na trpasličí planetě Ceres, která by mohla být známkou kryovulkanismu.

Milan Blažek pak ve svém pozorovatelském seriálu o útvarech na Měsíci představí hned dvojici kráterů – rozpraskaný Pitatus a uhlazený Hesiodus.

V rubrice ČAS se nám představí Západočeská pobočka a projekt skutečně unikátních největších slunečních hodin na světě, které můžeme nalézt mezi obcemi Bezvěrov a Krašov. Michal Švanda nám tradičně shrne sluneční aktivitu za první pololetí roku 2017.

V recenzích se dočkáte komentáře k novému vydání takřka legendárního Karkoschkova astronomického atlasu hvězdné oblohy a také zde představíme velmi zajímavou dětskou knihu Davida Kovala „O čem si šeptají souhvězdí?“.

Samozřejmě nepřijdete ani o tradiční soupis novinek z astronomie (okořeněný posledními snímky z Cassini) i astronautiky (ve spolupráci s Kosmonautix.cz) a soupis úkazů na obloze s mapou.

Ve fotografické sekci nemůžeme samozřejmě opomenout úplné zatmění Slunce v USA z pohledu českých fotografů.

Věříme, že se Vám nové číslo bude líbit a že nám zachováte přízeň i v roce 2018.

Redakce časopisu Astropis 
www.astropis.cz
https://www.facebook.com/Astropis/




Štítky: Astropis


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »