Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vychází časopis Astropis 4/2017

Vychází časopis Astropis 4/2017

Obálka čísla 4/2017
Autor: Astropis

Poslední číslo roku 2017 Vám přináší opět mnoho zajímavého čtení. Velmi poutavým čtením bude článek věnovaný udělení Nobelovy ceny za objev gravitačních vln. Nechybí další souhrnný přehled novinek v astronomii za rok 2016. Podařilo se pokročit v hledání zdrojů nejvyšších energií, jak přiblíží další z článků z oblasti astrofyziky. V historickém ohlédnutí se podíváme na působení Josefa Sýkory v Uzbekistánu. Další zajímavý článek se věnuje pozoruhodné hoře Ahuna na trpasličí planetě Ceres. Pozorovatelé Měsíce dostanou naservírovány rovnou dva krátery. Své místo mají tradičně i pobočky a sekce České astronomické společnosti.

Prvním hlavním článkem je další díl téměř nekonečného seriálu Jiřího Grygara a Davida Ondřicha „Letošní pohled na vesmír vloni“ tentokrát shrnující události roku 2016. Druhé velké téma je pak udělení Nobelovy ceny za fyziku za objev gravitačních vln – skutečně poutavé shrnutí pro Astropis sepsal profesor Jiří Podolský. Do astrofyziky zabloudíme ještě jednou, a to článkem Michaela Prouzy a Petra Trávníčka, kteří představují velký pokrok v hledání poloh zdrojů kosmického záření těch nejvyšších energií.

Historickou sekci Astropisu tentokrát obohatí skutečně exkluzivní článek profesora Shuhrata Ehgamberdieva o českém astronomovi Josefovi Sýkorovi, který mezi roky 1905 a 1911 působil v Uzbekistánu na astronomické observatoři v Taškentu. Petr Brož ve svém článku shrnuje nové poznatky o velmi neobvyklé čtyři kilometry vysoké osamocené hoře na trpasličí planetě Ceres, která by mohla být známkou kryovulkanismu.

Milan Blažek pak ve svém pozorovatelském seriálu o útvarech na Měsíci představí hned dvojici kráterů – rozpraskaný Pitatus a uhlazený Hesiodus.

V rubrice ČAS se nám představí Západočeská pobočka a projekt skutečně unikátních největších slunečních hodin na světě, které můžeme nalézt mezi obcemi Bezvěrov a Krašov. Michal Švanda nám tradičně shrne sluneční aktivitu za první pololetí roku 2017.

V recenzích se dočkáte komentáře k novému vydání takřka legendárního Karkoschkova astronomického atlasu hvězdné oblohy a také zde představíme velmi zajímavou dětskou knihu Davida Kovala „O čem si šeptají souhvězdí?“.

Samozřejmě nepřijdete ani o tradiční soupis novinek z astronomie (okořeněný posledními snímky z Cassini) i astronautiky (ve spolupráci s Kosmonautix.cz) a soupis úkazů na obloze s mapou.

Ve fotografické sekci nemůžeme samozřejmě opomenout úplné zatmění Slunce v USA z pohledu českých fotografů.

Věříme, že se Vám nové číslo bude líbit a že nám zachováte přízeň i v roce 2018.

Redakce časopisu Astropis 
www.astropis.cz
https://www.facebook.com/Astropis/




Štítky: Astropis


10. vesmírný týden 2026

10. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 3. do 8. 3. 2026. Měsíc bude v úplňku. Za soumraku je dobře vidět Venuše, která se potká se Saturnem a Neptunem. Vysoko pod Plejádami je Uran a v Blížencích výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale už vidíme i nějaké skvrny. V týdnu nastává ideální okno viditelnosti komety Wierzchos. Nejlepší snímky komety 3I/ATLAS ze sondy JUICE publikovala Evropská vesmírná agentura. NASA nechala zavést raketu SLS k opravám héliového okruhu horního stupně a oznámila změny v programu Artemis. Po rekordně dlouhé době 187 dnů se vrátil níkladní Dragon z ISS. Před 35 lety prolétlo hejno kosmických sond poblíž jádra Halleyovy komety. Nejblíže a nejlepší snímky přinesla mise Giotto.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“ Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Pokus o snímek komety C/2024 E1 (Wierzchos).

Pokus o snímek komety C/2024 E1 (Wierzchos). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Kometa byla 10 stupňů nad obzorem, Slunce 17 stupňů pod obzorem. Nejvíce focení stěžoval Měsíc s 84 procenty osvětleného povrchu, ve výšce 58 stupňů nad obzorem, vzdálený 85 stupňů od komety. Vysoká atmosférická vlhkost postupně obalila techniku tenkou vrstvou jinovatky.

Další informace »