Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vyšel Astropis č. 121

Vyšel Astropis č. 121

Astropis č. 121, na pozadí detail povrchu Slunce z nového 4m slunečního dalekohledu na Havaji

Redakce v době karantény nezahálí, a proto s radostí hlásí, že vyšel Astropis 121 – první číslo roku 2020. Jako obvykle se můžete těšit na spoustu zajímavého čtení.

Miroslav Bárta přináší první díl série na téma moderních radioastronomických přístrojů, které stojí mimo jiné za nedávným vyobrazením okolí horizontu černé díry v M87, které dostalo astronomii opět na přední stránky médií. I v tomto čísle pokračujeme v sérii interview s nositeli Nobelových cen – Václavovi Pavlíkovi se podařilo vyzpovídat Williama Phillipse a Wolfganga Ketterleho. Z pera Jiřího Podolského, autora nejpovolanějšího, přinášíme ohlédnutí za 100 lety zobecňování obecné relativity. Na výpravu nedaleko petřínské hvězdárny nás vezme Pavel Najser, který odhalí historii dnes již neexistující hvězdárny na Hřebenkách.

Z tradičních rubrik nechybí novinky v astronomii a astronautice (Lukáš Houška z kosmonautix.cz měl tentokrát mnoho témat k rozebrání), obloha od dubna do června 2020 (včetně upozornění na zajímavou kometu ATLAS a návodu, jak na solarografii) či shrnutí sluneční aktivity od Martiny Exnerové nejen za II. pololetí roku 2019 a měsíční okénko Milana Blažka (tentokrát na téma kráter Bürg). Nepřijdete ani o představení sluneční sekce ČAS a recenzi dvojice knih – Vladimír Kopecký představí skutečně povedenou knihu Petra Kulhánka „Jak vznikal svět“ a promarněnou příležitost Marka Brakea „Teorie velkého třesku a věda“, která měla divákovi oblíbeného seriálu přiblížit vědu, jež se v něm objevila.

Redakce věří, že vám nové číslo zpříjemní jarní dny letošního roku, a všem přeje pevné zdraví v nesnadném období.




Štítky: Astropis


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »