Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Xavier Barcons nastupuje do funkce generálního ředitele ESO
Jiří Srba Vytisknout článek

Xavier Barcons nastupuje do funkce generálního ředitele ESO

Xavier Barcons nastupuje do funkce generálního ředitele ESO
Autor: ESO/M. Zamani

Od 1. září 2017 nastupuje do funkce nový – v pořadí již osmý – generální ředitel ESO Xavier Barcons. V úřadu vystřídá Tima de Zeeuw, který tento post zastával od roku 2007. Xavier Barcons začíná ve funkci v období velmi významném pro celé ESO, kdy rychle pokračují práce na stavbě dalekohledu ELT, který by měl první světlo spatřit v roce 2024.

Xavier Barcons, nový generální ředitel ESO, má značné zkušenosti z akademického světa i mezinárodních organizací. Na různých pozicích v ESO pracoval přes deset let, v období 2012–2014 byl prezidentem nejvyššího orgánu ESO Council. Významně se podílel na řadě důležitých projektů ESO včetně radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a dalekohledu ELT (Extremely Large Telescope), které byly schvalovány během jeho předsednictví v ESO Council.

Během svého funkčního období by Xavier Barcons chtěl dále pokračovat v realizaci jednoho z hlavních úkolů ESO, tedy umožnit astronomům z členských zemí dosáhnout mimořádných vědeckých objevů. Je přesvědčen, že ESO je v budoucnosti připraveno zdolat všechny nástrahy technologického pokroku i vývoje pozorovacích metod.

Astronomie je jednou z nejdynamičtěji se vyvíjejících věd, objekty a otázky jejího zájmu se mění každý den,“ říká Xavier Barcons. „ESO je v astronomickém světě unikátní organizací a je vybavena k tomu na tyto výzvy reagovat.“

Jelikož ESO úspěšně provozuje a podporuje desítky dalekohledů a řadu dalších přístrojů, očekává nový generální ředitel pokračování podpory observatoří La Silla, Paranal, APEX i ALMA a pokrok v realizaci dalekohledu ELT.

Rád bych poděkoval Timovi de Zeeuw a veškerému personálu ESO za práci, která zajistila naší organizaci současnou pozici nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa,“ říká Xavier Barcons. „Jsem poctěn, že mohu tuto pozici zastávat, ale zároveň jsem si vědom, že se jedná o velmi významný krok v mém životě. Těším se, až převezmu odpovědnost plynoucí z funkce generálního ředitele a začnu se zabývat výzvami, které tato pozice přináší.“

Budu se soustředit na výstavbu a podporu projektu ELT, který se stane největším dalekohledem světa pro viditelnou oblast spektra. Ale také na udržení činnosti observatoří LaSilla, Paranal i ALMA a jejich průběžnou modernizaci, jelikož se jedná o naše současné pracovní nástroje. Musíme si být jisti, že jejich schopnosti jsou stále na špici astronomické infrastruktury světa. Jak díky modernizaci současných i vývoji budoucích přístrojů v ESO stále posouváme technologické hranice, očekáváme nárůst počtu úžasných pozorování prováděných v řadě pásem elektromagnetického záření.

Nový generální ředitel popsal svoji vizi ESO a své funkce v posledním videu ESOcast. Na stránce ESOblog píše o významu ESO jako pozemní observatoře pozorující v mnoha pásmech elektromagnetického záření.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Lars Lindberg Christensen; Head of ESO ePOD; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6761; Mobil: +49 173 3872 621; Email: lars@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1728



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »