Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetky opaluje sluneční vítr
Jiří Srba Vytisknout článek

Planetky opaluje sluneční vítr

eso news 16-2009
eso news 16-2009
Nová studie zveřejněná v časopise Nature dokládá, že povrch asteroidů pod vlivem slunečního záření stárne a červená mnohem rychleji, než se dříve myslelo, dokonce v časovém měřítku kratším než miliony let. Z pohledu života planetky se jedná o pouhý okamžik. Výzkum také potvrdil, že nejpravděpodobnější příčinou jevu je sluneční vítr.

ESO 016/09 tisková zpráva (30. 04. 2009)

Nová studie zveřejněná v časopise Nature dokládá, že povrch asteroidů pod vlivem slunečního záření stárne a červená mnohem rychleji, než se dříve myslelo, dokonce v časovém měřítku kratším než miliony let. Z pohledu života planetky se jedná o pouhý okamžik. Výzkum také potvrdil, že nejpravděpodobnější příčinou jevu je sluneční vítr. Jedná se o velmi významný poznatek, který astronomům pomůže nalézt vztah mezi současným vzhledem asteroidu a jeho historií. Bude například možné z povrchu asteroidu lépe vyčíst následky dřívějších kolizí mezi jednotlivými tělesy. 

"Zdá se, že asteroidy se 'opalují' velmi rychle," říká s nadsázkou autor studie Pierre Vernazza. "Nikoliv však v důsledku vystavení ultrafialovému záření, jako v případě lidské kůže, ale díky interakci se slunečním větrem."

Již dlouhou dobu je známo, že vzhled povrchové vrstvy planetek se s časem mění, pozorované asteroidy jsou například mnohem 'červenější' než vnitřek meteoritů nalezených na Zemi [1]. Procesy a časová měřítka, za jakých se tyto projevy 'kosmického počasí' odehrávají, však byly kontroverzní.

Díky pozorování několika odlišných 'asteroidálních rodin' [2] za pomoci dalekohledu ESO/NTT na observatoři La Silla a ESO/VLT na Paranalu, stejně jako dalších teleskopů ve Španělsku či na Havaji, se týmu Pierra Vernazzy podařilo tuto záhadu vyřešit.

Jakmile dojde ke vzájemné kolizi asteroidů, vznikne takzvaná 'rodina' fragmentů, které mají povrchy tvořené čerstvým materiálem dříve ukrytým hluboko uvnitř původních těles. Astronomům se podařilo ukázat, že hornina na povrchu těchto nových těles rychle stárne. Výrazně mění svůj vzhled již v průběhu prvních stovek tisíc let po kolizi, což je velmi krátké období ve srovnání s věkem sluneční soustavy.
  
"Proud rychle se pohybujících nabitých částic, kterému říkáme sluneční vítr, doslova ničí povrch asteroidu, a to s překvapivou rychlostí," říká Vernazza [3]. Na rozdíl od lidské kůže, která je narušována a postupně stárne pod vlivem opakovaného pobytu na přímém slunci, v případě planetek se, možná překvapivě, zestárnutí dostaví prakticky ihned. První okamžiky (rozuměj první milión let) vystavení slunečnímu větru se na vzhledu tělesa projeví nejvíce.   

Na základě studia různých rodin asteroidů bylo také možné ukázat, že složení povrchu jednotlivých těles je důležitým faktorem pro intenzitu 'zčervenání'. Po prvním milionů let opalování, už celý proces běží mnohem pomaleji. V tomto stádiu vývoje barva povrchu závisí více na složení než na stáří. Pozorování také ukázala, že mezi blízkozemními asteroidy kolize nemohou být hlavním mechanizmem, který způsobuje vysoký podíl těles s 'mladistvým vzhledem'. Spíše se zdá, že 'čerstvý' ráz povrchu může být důsledkem častých setkání s planetami, které svou gravitační silou 'zatřepou' tělesem planetky, což odhalí nový povrchový materiál.
 
Díky těmto výsledkům budou nyní astronomové schopni lépe porozumět vztahu mezi současnými vlastnostmi povrchu asteroidu a jeho minulostí.
 

Zdroj

PDF ke stažení


Poznámky:

Výsledky byly prezentovány v časopise Nature, v článku 'Solar wind as the origin of rapid reddening of asteroid surfaces', P. Vernazza a kol.

Složení týmu:

Pierre Vernazza (ESA), Richard Binzel (MIT, Cambridge, USA), Alessandro Rossi (ISTI-CNR, Pisa, Itálie), Marcello Fulchignoni (Paris Observatory, Francie) a Mirel Birlan (IMCCE, CNRS-8028, Paris Observatory, Francie).

[1] Meteority jsou malé fragmenty asteroidů, které dopadly na povrch Země. Při vstupu do atmosféry je meteoroid částečně nataven a odpařen při intenzivním ohřívání v důsledku tření o atmosféru. Materiál uvnitř však zůstává nedotčen a je zdrojem informací o složení původní planetky.

[2] Asteroidální rodina je skupina planetek na podobných oběžných drahách kolem Slunce. U jejích členů se předpokládá, že vznikli v důsledku kolize a rozpadu dvojice větších těles.

[3] Povrch asteroidů jsou dlouhodobě vystaveny působení slunečního větru, toku vysoce energetických nabitých částic, který přichází od Slunce. Tyto částice částečně narušují molekulární a krystalickou strukturu materiálu na povrchu. V průběhu času toto působení vytvoří vrstvu s odlišnými vlastnostmi - například červenějším vzhledem.

 

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso. České stránky ESO pak na adrese www.eso-cz.cz. Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



49. vesmírný týden 2023

49. vesmírný týden 2023

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 12. do 10. 12. 2023. Měsíc bude v poslední čtvrti. Jupiter je večer na jihovýchodě, Saturn nad jihozápadem. Ráno září nad jihovýchodem jasná Venuše. Aktivita Slunce se výrazně zvýšila a opět nastala výraznější polární záře, viditelné bohužel převážně z Ameriky nebo Nového Zélandu. Kometa 12P opět prošla zjasněním, najdeme ji u Vegy. Pokračuje kanonáda startů Falconu 9. K ISS se vydala nákladní loď Progress MS-25. Před 50 lety snímal poprvé Jupiter zblízka Pioneer 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Tři planetární mlhoviny HFG1,  Abell6 a Sh2-200

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023 obdržel snímek „Tři planetární mlhoviny“, jehož autorem je Evžen Brunner     Planetární mlhovina. Již od roku 1875 poněkud matoucí označení. Byť by tento název mohl evokovat třeba protoplanetární disk okolo vznikající hvězdy,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východ

Východ slunce

Další informace »