Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Proč svatá Lucie noci upije a dne nepřidá?

Proč svatá Lucie noci upije a dne nepřidá?

Slunce nad inverzí. Autor: Petr Komárek
Slunce nad inverzí.
Autor: Petr Komárek
13. prosince slavila svátek Lucie, s jejímž jménem je spojena pranostika vyjádřená nadpisem článku. Před několika dny jsem byl jednou školačkou toho jména dotázán, co takové tvrzení znamená, když ve škole se učí, že noc se začíná zkracovat až o zimním slunovratu, a teď toto upíjení, že na tom musí něco být. Vysvětlení je prosté a pro obeznámené čtenáře tedy nemá smysl v dalším čtení pokračovat. Těm, kteří naopak vysvětlení nebo dokonce samotnou pranostiku neznají, jsou určeny následující řádky. Při výkladu se zcela obejdeme bez matematiky (do těch sfér odkazuji zájemce o kvantifikaci tvrzení) a postačíme s představivostí, znalostí učiva základní školy a několika jednoduchými náčrtky.

Všichni z praxe víme, že Země se otáčí (až na pomocí smyslů nezachytitelné nerovnosti) velmi pravidelně a jedna její otočka, tedy den, trvá stále stejnou dobu. Všichni také dále ze zeměpisu víme, že zemská osa je vůči rovině oběhu Země kolem Slunce nakloněná, což je příčinou toho, že třeba v létě je u nás světlá část dne delší než tmavá noc (zemská osa míří severním koncem ke Slunci) a v zimě je tomu naopak (zemská osa je nakloněna od Slunce). Nás bude dále zajímat okamžik zimního slunovratu, kdy je noc z celého roku nejdelší a kdy je zemská osa nakloněna severní částí právě přímo směrem od Slunce. Pro úplnost předpokladů je nutné zmínit zjevný fakt, že Slunce vychází na východní části obzoru a zapadá na jeho části západní, neboli Země se otáčí východním směrem.

Všichni znalí Keplerových zákonů pak konečně také víme, že - podle přibližného znění prvního z nich – se planety, včetně Země, kolem Slunce pohybují po eliptických drahách, v jejichž společném ohnisku je Slunce. Druhý Keplerův zákon pak říká, že „Plochy opsané spojnicí Slunce a planety (tedy i Země) jsou za stejnou jednotku času vždy stejně velké.“ Z toho ale samozřejmě plyne poznání - když je Země na své eliptické dráze ke Slunci blíž, pohybuje se po oběžné dráze rychleji, než když je od něho dál. (viz animace)) Když si navíc uvědomíme, že Země se nachází nejblíže Slunci kolem 4. ledna každého roku, je pro řadu čtenářů již řešení zřejmé.

Fyzikální vysvětlení pranostiky samozřejmě spočívá ve srovnání rovnoměrnosti rotace Země a nerovnoměrnosti jejího pohybu po oběžné dráze kolem Slunce. Zemská osa se během podzimu odklání svojí severní částí od Slunce, což u nás působí, že Slunce zapadá stále dříve a dříve a vychází čím dál později – světlá část dne se zkracuje. Protože ale současně podle 2. Keplerova zákona při svém oběhu kolem Slunce zrychluje, přihodí se zhruba 13. prosince (tedy na Lucii), že se na své dráze posune za jeden den o větší úsek než než za den předešlý ale přitom se nestačí otočit dost na to, aby kompenzovala zvýšení rychlosti oběhu kolem Slunce – prostě Země nestihne díky své rovnoměrné rotaci zařídit, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den. A to přesto, že slunovrat ještě nenastal. V další dny je tento jev stále patrnější, takže si toho všimli i běžní pozorovatelé oblohy a vžilo se tvrzení, že - "Lucie noci upije...". To ale není vše. Jev, který působí zvečera "proti" západu Slunce působí samozřejmě i ráno "proti" východu Slunce, a to dokonce ještě maličko více, protože v noci Země zase zrychlila. Takže "... ale dne nepřidá". Na to si opravdu musíme počkat až do slunovratu.

Posuny východu a západu Slunce při pohybu Země v perigeu. Autor: Richard Kotrba.
Posuny východu a západu Slunce při pohybu Země v perigeu.
Autor: Richard Kotrba.
V následujícím videu je vidět simulace Slunce v 15:49 SEČ v okolí 13. prosince 2012. Jde o čas, kdy Slunce tento den zapadá. Je ukázáno, že jak ve dnech předcházejících 13. prosinci, tak ve dnech následujících je Slunce ve stejný čas na obloze výše což by pro dny po 13. prosinci neplatilo, kdyby se Země pohybovala po kružnici (nebo kdyby třeba perihelium nastalo v létě). Na přiloženém grafu jsou ukázány hodnoty času východu Slunce (modře), západu Slunce (zeleně) a délky světlé části dne (červeně, pravá osa) s přesností na minuty v středoevropském čase, zubatost grafu je způsobena tím, že je založen na pospojovaných diskretních hodnotách a s přesností právě jen na minuty. Je vidět, že stejný jev, který je připsán Lucii, funguje podobným způsobem i po slunovratu. Ten čas však již není příliš zmiňován, protože slunovrat nastal, noc se krátí a je důvod k veselí – k čemu se pak zabývat drobnostmi.

Svatá Lucie (Panna Lucie Syrakuská) žila ve třetím a na začátku čtvrtého století našeho letopočtu v Itálii a na Sicílii, její krátký život byl ukončen mučednickou smrtí mečem a provazem poté, co byla odsouzena pro křesťanskou víru. Je uctívána jako svatá prakticky všemi křesťanskými církvemi a je patronkou mj. slepých či gondoliérů. Její ostatky jsou uloženy v kostele San Geremia v Benátkách. V křesťanském kalendáři je připomínána 13. prosince.

Po různém otáčení balónkem simulujícím Zemi, čmárání elips na papír a lomení rukama se zdá, že Lucka pochopila. S jídlem roste chuť a tak mi položila otázku z jiné kategorie - že prý "kdo šetří, má za tři" a jak to tedy je. Po krátkém zaváhání a odkazu na osoby povolanější jsem si jen, aby neslyšela, pomyslel - "bejvávalo....."

Převzato: Hvězdárna v Úpici




Štítky: Časový posun, Slunovrat


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »