Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Galileo sleduje změny proudů horké lávy na Io

Sonda Galileo sleduje změny proudů horké lávy na Io

Kosmická sonda NASA, během průletu kolem Io, měsíce planety Jupiter získala neuvěřitelné pohledy na nejžhavější vulkány a současně pohledy na jedny z nejvyšších hor v naší sluneční soustavě.Snímky získané z výšky 200 km nad povrchem nám dávají nové pohledy na mohutné síly, které ohřívají, taví a deformují povrch měsíce, komentovali nová data vědci NASA tento týden.Sonda Galileo krouží kolem planety Jupiter a jeho měsíců již pět let a přežívá více než trojnásobnou dávku smrtelné radiace než na kterou byla navržena.NASA prohlásila, že pozorování sondy ukazují cizí svět tak mohutně vulkanicky aktivní, že se zdá, jakoby celý povrch tělesa byla láva v různém stádiu chladnutí.Jedno z lávových polí na Io vyvrhuje každou sekundou více než 100 tun nesmírně horké sírové lávy. Proti tomuto kosmickému vulkánu jsou pozemské sopky na Hawaii pouhý trpaslíci.Nejvyšší vrcholy na Io jsou vysoké 17 km, což je téměř dvakrát více než Mt. Everest. Ještě vyšší je jen Only Olympus Mons na Marsu.Vědci jsou fascinováni výškou hor na Io, na níž není vulkanická aktivita. Vezmeme-li v úvahu jak je povrch měsíce Io žhavý (1538 °C), můžeme očekávat že povrch tohoto tělesa je tekutý nebo měkký s několika topologickými vrstvami.Planetární vědec William McKinnon se domnívá, že krusta Io je chladná a s pribývající hloubkou pod povrchem se Io ohřívá, přičemž je silně rozlámán a narušen formujícími se horami."Žhavý materiál se snaží vystoupit na povrch Io z podpovrchových částí, ale jak se kupí na sebe nové a nové vrstvy lávy krusta sedá," říká McKinnon v prohlášení. Je to jakoby žhavá hornina chtěla vystoupit nahoru po eskalátoru pohybujícím se opačným směrem."Vědec z Washingtonské University v St. Louis, Missouri, McKinnon se svými kolegy zprávu o hmotě publikoval v únorovém vydání časopisu Geology.Vědci se domnívají, že data z Galilea mohou poskytnout nový pohled na podmínky, panující na naší planetě v dávné minulosti, kdy i naše Země byla žhavější a mnohem geologicky aktivnější.Nové snímky sonda Galileo pořídila během průletů nad měsícem koncem roku 1999 a počátkem roku 2000 (další informace o projektu Galileo tež na http://astro.sci.muni.cz). Od 25. 5. začne Galileo zkoumat Jupiterův měsíc Callisto. Mise Galileo je řízena NASA, Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Californie.(Zdroj: informace JPL z 26. 2. 2001)
DH




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »