Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na obloze: Měsíc a planety

Na obloze: Měsíc a planety

Měsíc
Autor: Milan Tinhofer

V sobotu 9. července se pěkný dorůstající Měsíc objevil nedaleko Jupiteru a dal se krásně pozorovat až do setmění. V galerii se nám sešlo několik fotografií tohoto úkazu, což nám připomíná, že se brzy dočkáme dalších setkání Měsíce s planetami Mars a Saturn. Jejich setkání s Měsícem nás čeká již od čtvrtka 14. července. Kromě Měsíce a planet můžeme stále vyhlížet také noční svítící oblaka.

Vzhledem k nízkému sklonu ekliptiky se dorůstající Měsíc objevil na večerní obloze až poměrně dlouho po novu. I přesto bylo setkání s Jupiterem působivým připomenutím jeho viditelnosti na večerní obloze. Tak pěkné přiblížení, jako vidíme na APODu z 10. 7. to sice na naší obloze nebylo, ale kdo se díval, mohl si užít fotogenickou dvojici nad západním obzorem. Pěkně to ukazují fotografie v naší galerii.

Několik fotografií poslal Antonín Hušek. Na jedné z nich vidíme, jak během dlouhé expozice postupně Měsíc i Jupiter zapadají za místní horizont.

Konjunkce Měsíce a planety Jupiter Autor: Antonín Hušek
Konjunkce Měsíce a planety Jupiter
Autor: Antonín Hušek

Detailnější pohled na tuto konjunkci těles přinesl Petr Šobotník z Prahy:

Měsíc&Jupiter Autor: Petr Šobotník
Měsíc&Jupiter
Autor: Petr Šobotník

Pokud vám ve výhledu vadí nějaké objekty v popředí, je nejlepší je do snímku vhodně zakomponovat. Jedna taková fotografie dorazila od Adama Malíře z Pardubic. 

Setkání Jupitera s Měsícem 9.července 2016 Autor: Adam Malíř
Setkání Jupitera s Měsícem 9.července 2016
Autor: Adam Malíř

Samotný Měsíc za vrstvou vysoké oblačnosti zachytil Milan Tinhofer z Jindřichova Hradce. Jestlipak si povšiml i nedalekého Jupiteru..?

Měsíc Autor: Milan Tinhofer
Měsíc
Autor: Milan Tinhofer

Měsíc nyní dorůstá do první čtvrti, která oficiálně nastane 12. července 2016 ve 2:52 SELČ. Pokud se ukáže mezi oblaky, budou dobře viditelné krátery na povrchu, které se nám nejlépe plasticky zobrazí na rozhraní světla a tmy. 

14. července se Měsíc přiblíží k Marsu, 15. 7. bude mezi Marsem a Saturnem. Polohu planet nad jihem můžeme porovnat s polohou Jupiteru na snímku z 9. 7., který také pořídil Antonín Hušek.

Konjunkce Měsíce a planety Jupiter Autor: Antonín Hušek
Konjunkce Měsíce a planety Jupiter
Autor: Antonín Hušek

Noční obloha Autor: Renáta Břízová
Noční obloha
Autor: Renáta Břízová

Měsíc & Jupiter nad Českým krasem Autor: Libor Faitl
Měsíc & Jupiter nad Českým krasem
Autor: Libor Faitl

A závěrem ještě dodejme, že výskyt nočních svítících oblak je v poslední době celkem málo častý jev, přesto se podařilo jedno pozorování, jak vidíme na fotografii Ivana Šranka ze Žiaru nad Hronom.

NLC 10-07-2016_2 Autor: Ivan Šranko
NLC 10-07-2016_2
Autor: Ivan Šranko

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Fotogalerie: Planety ve Štíru
[2] Fotogalerie: Noční svítící oblaka 2016
[3] Pošlete nám snímek
[4] Nejnovější snímky ve čtenářské galerii



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Měsíc a Planety, Čtenářská galerie


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »