TP101: Výjimečná kometa 17P/Holmes pozorovatelná na našem nebi
Dne 24. října 2007 upozornil španělský pozorovatel Ramon Naves, že periodická kometa 17P/Holmes prochází výrazným zjasněním (outburstem). Zatímco 21. října byla ještě slabší 16 mag (tedy pozorovatelná pouze velkými dalekohledy a laické veřejnosti naprosto neznámá), o tři dny později, 24. října ve 4:10 UT (UT = světový čas) byla již vidět malými dalekohledy jako objekt 7 mag a měla hvězdný vzhled a žlutavou barvu. O několik dalších hodin později, 24. října v 11:15 UT se odhadovaná jasnost pohybovala již kolem 4 mag a kometa tak byla pozorovatelná už i pouhým okem, měla ostrou centrální kondenzaci 3“ (3 obloukové vteřiny) a malou komu (prachovo plynný obal kolem jádra komety) o průměru kolem 10“. V rozmezí několika dní tedy zjasnila asi 400 000krát. Jedná se o dosud nejvýraznější rychlé zjasnění komety, které bylo zdokumentováno. Kometa je v současnosti na obloze pozorovatelná pouhým okem v souhvězdí Persea jako nápadný objekt hvězdného vzhledu. Není u ní pozorován ohon běžný pro komety, ale pouze hlava komety.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 101 z 29. října 2007
Bohužel na území České republiky bylo od rekordního zjasnění komety zataženo, a tak možností podívat se na ni ať už očima nebo dalekohledem, bylo velmi málo. V pátek 26. října večer se to povedlo např. na hvězdárnách v Jeseníku a ve Valašském Meziříčí.
Zjasnění komety 17P/Holmes je velmi podobné jejímu „superoutburstu“ z roku 1892, při kterém byla objevena. Dne 6. prosince 1892 ji nalezl Edwin Holmes (Londýn, Anglie), kdy ji zaměnil v hledáčku za centrum známé a jasné galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, kterou se chystal pozorovat. V době objevu měla nová kometa průměr komy kolem 5‘ (5 obloukových minut) a velmi jasnou, bodovou centrální kondenzaci. Pouhým okem byla pozorovatelná po několik týdnů, během kterých velikost komy narostla na 20‘- 30‘, což je srovnatelné s průměrem Měsíce v úplňku. V roce 1892 kometa zaznamenala podobné zjasnění hned 2krát, to druhé následovalo dalších 75 dní po prvním a nebylo již tak výrazné.
Při letošním návratu komety ke Slunci zjasnění nastalo 172 dní po průchodu přísluním, v roce 1892 to bylo 145 dní po průchodu přísluním. Podobně mohutné vzplanutí aktivity mnoho týdnů po nejtěsnějším přiblížení ke Slunci se v nedávné minulosti odehrálo naposledy v 70. letech minulého století u komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák. Fyzikální procesy, zodpovědné za zjasnění komet ve velkých vzdálenostech od Slunce, nejsou doposud dobře známy. Předpokládá se však, že nejpravděpodobnější příčinou je odlomení nebo zhroucení části jádra, při kterém se do okolního prostoru odvrhne velké množství především prachových částic. Následně může dojít k odhalení nevyčerpaných ložisek ledu, která byla do té doby skryta pod povrchem. To může vést (přes relativně velkou aktuální vzdálenost komety – v našem případě to je 2.4 astronomické jednotky od Slunce) k velmi výraznému zjasnění. Dost nepravděpodobným scénářem je naopak srážka s jiným malým tělesem, která by nevedla k větším následkům, než jak tomu bylo v případě komety 9P/Tempel a mise Deep Impact v roce 2005, kdy se střet s 400 kg vážícím projektilem při rychlosti 10 km/s projevil pro pozemského pozorovatele nepatrným a krátkodobým zjasněním. Vzhledem k tomu, že kometa 17P/Holmes podobný outburst v minulosti již prodělala (a také jiným zdokumentovaným případům), lze usoudit, že jde pravděpodobně o „vývojovou vlastnost“ některých kometárních jader, kdy se s určitou periodou mohou zopakovat zjasnění o deset magnitud i více, aniž by došlo k destrukci samotného jádra.
Maxima jasnosti kolem 2.5 mag dosáhla kometa 17P/Holmes 25. října 2007 v odpoledních hodinách. Od začátku vzplanutí již narostl průměr komy na 2’ – 3’. Kometa má nápadnou žlutooranžovou barvu, která je způsobena především vysokým obsahem prachových částic, které odrážejí sluneční světlo. Při pozorování pouhým okem připomíná planetu Saturn (bez prstenců), v malých dalekohledech je svým vzhledem podobná kulově symetrické planetární mlhovině s jasnou středovou oblastí a náznaky struktury v okolí.
Odkazy na zajímavé stránky s dalšími údaji o kometě a jejími fotografiemi:
- Comet 17P/Holmes – Discovery and Historical Highlights, Gary W. Kronk
- Stránky Společnosti pro Meziplanetární Hmotu (v češtině)
- Stránky o kometách observatoře na Kleti (v češtině)
- Kometa 17P/Holmes před outburstem, 17.října 2007, Josef Muller (obrázek)
- Kometa 17P krátce po outburstu, Eric Allen (obrázek)
- Snímek komety 17P/Holmes, Ronaldo Ligustri – 25/10/2007 4:37 UT (obrázek)
- Snímek komety 17P/Holmes, Ronaldo Ligustri – 26/10/2007 3:33 UT (obrázek)
- Vývoj jasnosti a vzhledu komety, Pic du Midi Obs. (obrázek)
- Vnitřní struktura komy, Bart Declercq (obrázek)
- Další snímky na spaceweather.com
Tiskové prohlášení si můžete stáhnout ve formátu MS Word
Jiří Srba,
Hvězdárna Valašské Meziříčí, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí - www.astrovm.cz
Společnost pro Meziplanetární Hmotu, o.s.- smph.astro.cz
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
