Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Ambiciózní přehlídka sleduje hvězdné jesle
Jiří Srba Vytisknout článek

Ambiciózní přehlídka sleduje hvězdné jesle

Tarantula a 30 Doradus - ESO1033-VISTA
Tarantula a 30 Doradus - ESO1033-VISTA
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (033/2010): Astronomové, kteří skenují oblohu velkým přehlídkovým teleskopem ESO/VISTA, získali působivou fotografii mlhoviny Tarantula v blízké sousední galaxii - Velkém Magellanově mračnu. Panoramatický záběr pořízený v oboru infračerveného záření zachycuje tento objekt ve vysokém rozlišení spolu s jeho nejbližším okolím. Snímek byl pořízen jako jeden z prvních v rámci začínající rozsáhlé přehlídky obou Magellanových oblaků. 

Vedoucí výzkumného týmu Maria-Rosa Cioni (University of Hertfordshire, UK) vysvětluje: "Oblast známá jako 30 Doradus nebo mlhovina Tarantula představuje jeden z nejvýznamnějších regionů současné hvězdotvorby v blízkém vesmíru. V centru mlhoviny se nachází velká hvězdokupa označovaná RMC 136, ve které byly objeveny některé z nejhmotnějších známých hvězd."
 
Dalekohled ESO/VISTA [1] je nový přehlídkový přístroj na observatoři Paranal v Chile (eso0949). Teleskop je vybaven obří kamerou citlivou na infračervené záření, která u astronomických objektů odhaluje jemné detaily umožňující bližší pohled na fyzikální povahu  jevů ve vesmíru. Infračervené záření má větší vlnovou délku než viditelné světlo a pouhým okem je neviditelné. Na druhé straně ale mnohem lépe prochází oblastmi plnými prachu, který jinak brání v rozhledu při pozorování vesmíru. Tato vlastnost dělá z infračerveného záření vhodný prostředek pro studium mladých hvězd, stále obklopených zárodečnými prachoplynnými mlhovinami. Další výhodou dalekohledu VISTA je velké zorné pole, které je schopen zachytit na jediném záběru.  

Uvedený obrázek byl získán v rámci projektu VMC (VISTA Magellanic Cloud Survey). Jeho cílem je postupné zmapování oblasti oblohy o ploše 184 čtverečních stupňů - což zhruba odpovídá asi 1000 měsíčním kotoučům - včetně dvou nejbližších galaxií Velkého i Malého Magellanova mračna. Výsledkem projektu by měla být detailní studie historie formování hvězd v těchto galaxiích a prostorové geometrie systému.
 
Chris Evans, člen týmu VMC k tomu dodává: "Snímky dalekohledem VISTA nám umožní rozšířit výzkum z centra mlhoviny Tarantula na množství nedalekých menších regionů hvězdotvorby, které rovněž obsahují bohatou populaci mladých hmotných hvězd. Díky těmto novým detailním infračerveným záběrům budeme schopni zkoumat kokony, ve kterých v současnosti stále probíhá zrod hmotných hvězd. Zajímá nás také jejich interakce se staršími stálicemi v blízkém okolí."
 
Tento širokoúhlý záběr ukazuje mnoho různých objektů. Jasná oblast nad středem je samotná mlhovina Tarantula s centrální hvězdokupou RMC 136. Nalevo je vidět další hvězdokupa nesoucí označení NGC 2100 a vpravo naleznete malý pozůstatek po výbuchu supernovy SN1997A (eso1032). Ve spodní části snímku se nachází řada menších regionů hvězdotvorby jako NGC 2080 (aka "Ghost Head Nebula") či hvězdokupa NGC 2083.   
 
Přehlídka VMC je jedním ze šesti rozsáhlých mapování jižní oblohy v oblasti infračerveného záření, které budou uskutečněny v prvních pěti letech provozu dalekohledu VISTA.
 

Zdroj

 
Poznámky

[1] VISTA ― Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy ― je nejnovějším přístrojem v arzenálu observatoře ESO na hoře Paranal v severním Chile. VISTA je největší  přehlídkový teleskop pro blízkou infračervenou oblast na světě, jehož velké primární zrcadlo, široké zorné pole a citlivé detektory společně přinesou úplně nový pohled na jižní oblohu.

Dalekohled je umístěn na kopci přilehlém ke stanovišti dalekohledů ESO/VLT a sdílí tedy výjimečné pozorovací podmínky. Primární zrcadlo dalekohledu má průměr 4,1 m. Fotografickou terminologií lze říct, že dalekohled představuje fotoaparát s 67 megapixely a objektivem s ohniskovou vzdáleností 13 000 mm při světelnosti 1:3,25.

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy


Kontakty

Maria-Rosa Cioni; University of Hertfordshire; UK; Tel: +44 1707 28 5189; Email: M.Cioni@herts.ac.uk
Richard Hook; ESO La Silla/Paranal & E-ELT Public Information Officer; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »