Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Bouřlivý vývoj kvasaru
Jiří Srba Vytisknout článek

Bouřlivý vývoj kvasaru

Představa galaxie/kvasaru W2246-0526
Autor: NRAO/AUI/NSF; Dana Berry / SkyWorks; ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)

Nejzářivější známou galaxií ve vesmíru je kvasar W2246-0526. Nachází se tak daleko, že tak, jak jej dnes pozorujeme, vypadal, když byl vesmír mladší než 10% svého současného stáří. Mladá galaxie je, podle posledních pozorování získaných pomocí radioteleskopu ALMA, natolik bouřlivým prostředím, že vyvrhuje obrovská množství plynu, ze kterého mohou vznikat nové hvězdy.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 02/2016

Radioteleskop ALMA odhaluje tajemství nejzářivější známé galaxie ve vesmíru

Kvasary jsou vzdálené mladé galaxie s velmi aktivními superhmotnými černými děrami ve svých nitrech, které vyvrhují mohutné jety částic a energetického záření. Většina kvasarů září velmi jasně, ale malou část těchto bouřících objektů [1] řadíme do kategorie označovaných 'Hot DOG', neboli 'horké, prachem zahalené galaxie' (Hot, Dust-Obscured Galaxies). A takovým objektem je i galaxie WISE J224607.57-052635.0 [2], nejzářivější známá galaxie ve vesmíru.  

Tanio Díaz-Santos a jeho tým z Universidad Diego Portales (Santiago, Chile) poprvé využili unikátních schopností radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) [3], aby nahlédli do nitra W2246-0526 a zkoumali pohyby ionizovaných atomů uhlíku putujících mezi hvězdami této galaxie.

Značnou část této mezihvězdné hmoty jsme našli v mimořádně bouřlivém a dynamickém stavu – putuje galaxií rychlostí až 2 miliony kilometrů za hodinu,“ vysvětluje hlavní autor práce Tanio Díaz-Santos. 

Astronomové se domnívají, že toto mimořádné chování by mohlo souviset s extrémní zářivostí galaxie. W2246-0526 uvolňuje zhruba tolik světla jako 350 bilionů Sluncí. Tato udivující jasnost je zapříčiněna diskem plynu, který je extrémně zahříván při spirálovitém pohybu směrem k superhmotné černé díře v srdci galaxie.  Světlo z tohoto oslnivě jasného akrečního disku (accretion disc) však neodchází pryč přímo, ale je absorbováno okolní hustou prachovou obálkou, která následně pohlcenou energii emituje na vlnových délkách infračerveného záření [4].   

A tento mohutný energetický tok infračerveného záření má přímý a zničující dopad na celou galaxii. Oblast kolem černé díry je přinejmenším 100krát zářivější než celý zbytek této galaxie, a tento relativně malý zdroj intenzivního záření vystavuje celou galaxii W2246-0526 enormnímu tlaku [5].

Na základě pozorování ohromného množství uvolňované energie v podobě infračerveného záření jsme se domnívali, že galaxie procházela v této fázi svého vývoje určitou transformací,“ říká spoluautor studie Peter Eisenhardt (WISE, Jet Propulsion Laboratory, NASA, Pasadena, California, USA).

Pozorování provedená pomocí radioteleskopu ALMA však nyní ukázala, že žhnoucí kotel v nitru této galaxie se přehřál,“ dodává vedoucí pozorování pomocí ALMA Roberto Assef (Universidad Diego Portales).

Pokud by tyto extrémní podmínky panovaly dále, intenzivní infračervené záření by mohlo z galaxie vyhnat všechen mezihvězdný plyn. Modely simulující vývoj galaxie na základě informací, které poskytla ALMA, ukazují, že již v tomto stavu proudí mezihvězdný plyn z galaxie pryč všemi směry. 

Pokud budou tyto procesy pokračovat, je možné, že by se W2246 postupně mohla stát obyčejným kvasarem,“ dodává Manuel Aravena (Universidad Diego Portales). „Pouze díky ALMA mimořádnému rozlišení, jaké poskytuje ALMA, jsme mohli spatřit tento objekt v takových detailech a sledovat takto významné období vývoje této galaxie.“

Poznámky

[1] Pouze asi 1 ze 3 000 pozorovaných kvasarů je řazen do kategorie 'Hot DOG'.

[2] Celé označení tohoto mimořádného objektu je WISE J224607.57-052635.0. Byl objeven pomocí družice WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer, NASA). Číselné údaje v označení udávají polohu objektu na obloze. 

[3] ALMA má unikátní schopnost detekce slabého elektromagnetického záření milimetrových vlnových délek, které přirozeně vydávají atomy uhlíku.

[4] Díky rudému posuvu způsobenému expanzí vesmíru je infračervené záření z galaxie W2246-0526 pro pozorovatele na Zemi posunuto k ještě delším vlnovým délkám do oblasti milimetrových vln – tedy do pásma, které pozoruje ALMA. 

[5] Ve většině ostatních kvasarů je tento poměr mnohem nižší. Procesy vzájemné interakce centrální černé díry a hmoty tvořící zbylou část galaxie, jsou mezi astronomy označovány jako 'zpětná vazba' (feedback).

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku "The Strikingly Uniform, Highly Turbulent Interstellar Medium of The Most Luminous Galaxy in the Universe” autorů T. Díaz-Santos a kol., který byl zveřejněn ve vědeckém časopise Astrophysical Journal Letters.

Složení týmu: T. Díaz-Santos (Universidad Diego Portales, Santiago, Chile), R. J. Assef (Universidad Diego Portales, Santiago, Chile), A. W. Blain (University of Leicester, UK) , C.-W. Tsai (Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology, Pasadena, California, USA) , M. Aravena (Universidad Diego Portales, Santiago, Chile), P. Eisenhardt (Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology, Pasadena, California, USA), J. Wu (University of California Los Angeles, California, USA), D. Stern (Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology, Pasadena, California, USA) and C. Bridge (Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology, Pasadena, California, USA).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Tanio Díaz-Santos; Universidad Diego Portales; Santiago, Chile; Email: tanio.diaz@mail.udp.cl

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1602



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Kvasar, Tisková zpráva ESO, ESO, Alma


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »