Detailní pohled na mlhovinu 'Toby Jug'

Mlhovina známá pod formálním označením IC 2220 je příkladem reflexní mlhoviny. Nachází se asi 1 200 světelných let od Země a na obloze ji najdete v jižním souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Jedná se o oblak plynu a prachu ozařovaný zevnitř nedalekou hvězdou HD 65750. Tato hvězda se nachází ve vývojové fázi rudého obra. Je asi pětkrát hmotnější než Slunce. Přestože je poměrně mladá – její stáří je odhadováno pouze na několik set milionů let [1] – je ve značně pokročilejším stadiu vývoje než Slunce.

Mlhovinu vytvořila hvězda, která odvrhuje část své hmoty do okolního vesmíru. Po ochladnutí materiálu vzniká oblak plynu a prachu. Prach obsahuje prvky jako uhlík a další jednoduché teplotě odolné složky, jako třeba oxid titaničitý (TiO₂) či oxid vápenatý (CaO). V případě této mlhoviny detailní měření v infračerveném oboru spektra prokázala, že nejpravděpodobnější sloučeninou, která odráží světlo hvězdy, je oxid křemičitý (SiO₂).   

Mlhovinu IC 2220 vidíme díky tomu, že prachová zrnka odrážejí světlo hvězdy. Celá kosmická struktura připomínající motýla je téměř symetrická a má průměr asi 1 světelný rok. Tato fáze vývoje hvězdy trvá poměrně krátce, a proto jsou objekty tohoto typu vzácné.

Rudí obři vznikají ze stárnoucích hvězd, které se blíží do závěrečné fáze svého vývoje. Téměř vypotřebovaly zásoby paliva, které potřebují pro udržení termojaderných reakcí probíhajících v jejich jádře během větší části života. Následně dochází k enormnímu nafouknutí atmosféry hvězdy. Hvězda HD 65750 má ve svém středu uhlíko-kyslíkové jádro obklopené slupkou hélia, ve které probíhají termojaderné reakce, a která může být doprovázena ještě slupkou spalování vodíku ležící blíže k povrchu hvězdy. 

Za několik miliard let se i naše Slunce stane rudým obrem. Předpokládá se, že jeho atmosféra se nafoukne až za současnou oběžnou dráhu Země. Přitom by Slunce pohltilo všechny vnitřní planety, pokud by byly na současných místech. Podmínky na Zemi však tou dobou budou již mimořádně nevlídné. Značné zvýšení výkonu Slunce a silný sluneční vítr doprovázející proces rozpínání hvězdy zničí veškerý život a odpaří vodu ještě před tím, než bude planeta sama definitivně roztavena.

Britští astronomové Paul Murdin, David Allen a David Malin přiřkli mlhovině IC 2220 přezdívku 'Toby Jug', a to kvůli jejímu tvaru. Připomíná totiž anglickou nádobu na nápoje – džbán ve tvaru postavy, kterému se říká Toby Jug – která za jejich mládí byla velmi běžná.

Snímek byl vytvořen v rámci programu Kosmická pokladnice ESO (ESO Cosmic Gems) [2].

Zdroj:

Poznámky

[1] Hmotnější hvězdy žijí výrazně rychleji než hvězdy méně hmotné (jako je například Slunce). Délka života málo hmotných hvězd se měří v miliardách let, spíše než v milionech.

[2] Uvedený obrázek byl vytvořen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o novou iniciativu, jejíž snahou je pořizovat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

Odkazy

• program ESO Cosmic Gems

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1343. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.