Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  ESO si připomíná 60 let spolupráce pozoruhodným snímkem hvězdné porodnice
Jiří Srba Vytisknout článek

ESO si připomíná 60 let spolupráce pozoruhodným snímkem hvězdné porodnice

Snímek k 60. výročí založení ESO: Mlhovina Konus pohledem dalekohledu VLT
Autor: ESO

Evropská jižní observatoř dává již 60 let astronomům z celého světa možnost odhalovat tajemství vesmíru a získávat znalosti prospěšné všem. Významné výročí si ESO připomíná mimo jiné zveřejněním nového snímku hvězdné porodnice známé jako mlhovina Konus, který byl pořízen dalekohledem VLT.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2215, 10. listopadu 2022)

Dne 5. října 1962 podepsalo pět států dohodu o založení ESO. Dnes, o šest desítek let později a s podporou 16 členských zemí i dalších strategických partnerů, spojuje ESO vědce a inženýry z celého světa pracující na vývoji a provozu pokročilých pozemních observatoří v Chile, které umožňují dosáhnout přelomových astronomických objevů.

Při příležitosti 60. výročí založení ESO zveřejňujeme tento pozoruhodný nový snímek mlhoviny Konus (Conus Nebula, někdy též mlhovina Kužel). Záběr byl pořízen na začátku letošního roku pomocí jednoho z dalekohledů ESO/VLT (Very Large Telescope) a vybrali ho pracovníci ESO. Jedná se o součást výroční kampaně, která se uskuteční na konci roku 2022 a to jak na sociálních sítích (hashtag #ESO60years), tak v podobě místních akcí v členských zemích ESO i dalších státech.

Na uvedeném snímku je zachycena centrální část sedm světelných let dlouhého útvaru, který je známý jako mlhovina Konus. Jedná se o součást rozsáhlejší oblasti s probíhající tvorbou hvězd, která dnes nese označení NGC 2264; objevil ji William Herschel již na konci 18. století. Na obloze mlhovinu najdete v souhvězdí Jednorožce (Monoceros), což je vzhledem k útvaru, který obsahuje, překvapivě příhodné místo.      

Mlhovina se nachází asi 2 500 světelných let od nás. Je tedy relativně blízko, což z ní dělá hojně zkoumaný objekt. Tento nový záběr je však dramatičtější než snímky starší. Zachycuje temné pro světlo neproniknutelné oblaky prachu v mlhovině takovým způsobem, že objekt vypadá jako mytologické monstrum.

Mlhovina Konus je dokonalým příkladem útvarů připomínajících pilíře, které se vyskytují v obřích oblacích chladného molekulárního plynu a prachu, známých tvorbou nových hvězd. Struktury tohoto typu vznikají, když nedávno zformované hmotné modré zářivé hvězdy svým hvězdným větrem a intenzivním ultrafialovým zářením odfukují hmotu ze svého okolí. Jak je materiál odtlačován pryč, plyn a prach se ve větší vzdálenosti od hvězdy zformuje do hustého tmavého a dlouhého útvaru – pilíře. A právě tento proces pomohl vytvořit temnou mlhovinu Konus orientovanou pryč od jasných hvězd ležících v centru NGC 2264.

Na tomto snímku, který byl pořízen přístrojem FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2) a dalekohledem ESO/VLT, je záření vodíku zobrazeno modrou barvou a síry červenou. Díky použití těchto dvou filtrů jsou jinak zářivě modré hvězdy, které jsou dokladem probíhající tvorby nových hvězd, na snímku zobrazeny ‚dozlatova‘ a kontrastují s temným na prach bohatým kuželem.

Uvedený záběr je jen jedním příkladem mnoha působivých a obdivuhodných pozorování získaných teleskopy ESO v uplynulých 60 letech. I když tento byl pořízen pro účely popularizace, naprostá většina pozorovacího času dalekohledů ESO je určena k vědeckému pozorování. Díky tomu jsme pořídili první snímek exoplanety, studovali černou díru ve středu naší domovské Galaxie a pomohli nalézt důkazy zrychlující se expanze vesmíru.

Na základě zkušeností nabytých za 60 let rozvoje astronomie, objevů a spolupráce pokračuje ESO v objevování nových teritorií astronomie, technologie a mezinárodní spolupráce. S našimi současnými přístroji a budovaným dalekohledem ELT (Extremely Large Telescope) budeme pokračovat v hledání odpovědí na ty nejsmělejší otázky o fungování vesmíru, jaké si lidstvo může položit, a přinášet netušené objevy.

Další informace

Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejímž úkolem je získávat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ku prospěchu všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření fascinace astronomií. Podporujeme mezinárodní spolupráci v astronomii. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji tvoří 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojice strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálie. Ústředí ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází v blízkosti Mnichova v Německu, zatímco chilská poušť Atacama, úžasné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři observatoře: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na hoře Paranal jsou to dalekohled VLT (Very Large Telescope) a interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer), stejně jako dva přehlídkové teleskopy – VISTA pracující v infračervené oblasti a VST (VLT Survey Telescope) pro viditelné světlo. Na Observatoři Paranal bude ESO také hostit a provozovat pole teleskopů CTAS (Cherenkov Telesope Array South) pro detekci Čerenkovova záření v atmosféře – největší a nejcitlivější observatoř gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO teleskopy pro milimetrovou a submilimetrovou oblast APEX a ALMA pracující na planině Chajnantor. Na hoře Cerro Armazones poblíž Paranalu stavíme nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled, Extremly Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“. Z našich kanceláří v Santiagu řídíme naši činnost v Chile a spolupráci s místními partnery a veřejností.

Odkazy

  • Další informace o kampani k 60. výročí ESO 
  • Snímky dalekohledu VLT
  • tiskové zprávy pod embargem ve vašem jazyce (REGISTRACE)
  • váš článek v tiskové zprávě ESO

Kontakty

Petr Kabáth; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: j.srba@seznam.cz

Juan Carlos Muñoz Mateos; ESO Media Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6176; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO2215 - 10. listopadu 2022



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: NGC 2264, Tisková zpráva ESO


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »