Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  ESO si připomíná 60 let spolupráce pozoruhodným snímkem hvězdné porodnice
Jiří Srba Vytisknout článek

ESO si připomíná 60 let spolupráce pozoruhodným snímkem hvězdné porodnice

Snímek k 60. výročí založení ESO: Mlhovina Konus pohledem dalekohledu VLT
Autor: ESO

Evropská jižní observatoř dává již 60 let astronomům z celého světa možnost odhalovat tajemství vesmíru a získávat znalosti prospěšné všem. Významné výročí si ESO připomíná mimo jiné zveřejněním nového snímku hvězdné porodnice známé jako mlhovina Konus, který byl pořízen dalekohledem VLT.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2215, 10. listopadu 2022)

Dne 5. října 1962 podepsalo pět států dohodu o založení ESO. Dnes, o šest desítek let později a s podporou 16 členských zemí i dalších strategických partnerů, spojuje ESO vědce a inženýry z celého světa pracující na vývoji a provozu pokročilých pozemních observatoří v Chile, které umožňují dosáhnout přelomových astronomických objevů.

Při příležitosti 60. výročí založení ESO zveřejňujeme tento pozoruhodný nový snímek mlhoviny Konus (Conus Nebula, někdy též mlhovina Kužel). Záběr byl pořízen na začátku letošního roku pomocí jednoho z dalekohledů ESO/VLT (Very Large Telescope) a vybrali ho pracovníci ESO. Jedná se o součást výroční kampaně, která se uskuteční na konci roku 2022 a to jak na sociálních sítích (hashtag #ESO60years), tak v podobě místních akcí v členských zemích ESO i dalších státech.

Na uvedeném snímku je zachycena centrální část sedm světelných let dlouhého útvaru, který je známý jako mlhovina Konus. Jedná se o součást rozsáhlejší oblasti s probíhající tvorbou hvězd, která dnes nese označení NGC 2264; objevil ji William Herschel již na konci 18. století. Na obloze mlhovinu najdete v souhvězdí Jednorožce (Monoceros), což je vzhledem k útvaru, který obsahuje, překvapivě příhodné místo.      

Mlhovina se nachází asi 2 500 světelných let od nás. Je tedy relativně blízko, což z ní dělá hojně zkoumaný objekt. Tento nový záběr je však dramatičtější než snímky starší. Zachycuje temné pro světlo neproniknutelné oblaky prachu v mlhovině takovým způsobem, že objekt vypadá jako mytologické monstrum.

Mlhovina Konus je dokonalým příkladem útvarů připomínajících pilíře, které se vyskytují v obřích oblacích chladného molekulárního plynu a prachu, známých tvorbou nových hvězd. Struktury tohoto typu vznikají, když nedávno zformované hmotné modré zářivé hvězdy svým hvězdným větrem a intenzivním ultrafialovým zářením odfukují hmotu ze svého okolí. Jak je materiál odtlačován pryč, plyn a prach se ve větší vzdálenosti od hvězdy zformuje do hustého tmavého a dlouhého útvaru – pilíře. A právě tento proces pomohl vytvořit temnou mlhovinu Konus orientovanou pryč od jasných hvězd ležících v centru NGC 2264.

Na tomto snímku, který byl pořízen přístrojem FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2) a dalekohledem ESO/VLT, je záření vodíku zobrazeno modrou barvou a síry červenou. Díky použití těchto dvou filtrů jsou jinak zářivě modré hvězdy, které jsou dokladem probíhající tvorby nových hvězd, na snímku zobrazeny ‚dozlatova‘ a kontrastují s temným na prach bohatým kuželem.

Uvedený záběr je jen jedním příkladem mnoha působivých a obdivuhodných pozorování získaných teleskopy ESO v uplynulých 60 letech. I když tento byl pořízen pro účely popularizace, naprostá většina pozorovacího času dalekohledů ESO je určena k vědeckému pozorování. Díky tomu jsme pořídili první snímek exoplanety, studovali černou díru ve středu naší domovské Galaxie a pomohli nalézt důkazy zrychlující se expanze vesmíru.

Na základě zkušeností nabytých za 60 let rozvoje astronomie, objevů a spolupráce pokračuje ESO v objevování nových teritorií astronomie, technologie a mezinárodní spolupráce. S našimi současnými přístroji a budovaným dalekohledem ELT (Extremely Large Telescope) budeme pokračovat v hledání odpovědí na ty nejsmělejší otázky o fungování vesmíru, jaké si lidstvo může položit, a přinášet netušené objevy.

Další informace

Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejímž úkolem je získávat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ku prospěchu všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření fascinace astronomií. Podporujeme mezinárodní spolupráci v astronomii. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji tvoří 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojice strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálie. Ústředí ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází v blízkosti Mnichova v Německu, zatímco chilská poušť Atacama, úžasné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři observatoře: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na hoře Paranal jsou to dalekohled VLT (Very Large Telescope) a interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer), stejně jako dva přehlídkové teleskopy – VISTA pracující v infračervené oblasti a VST (VLT Survey Telescope) pro viditelné světlo. Na Observatoři Paranal bude ESO také hostit a provozovat pole teleskopů CTAS (Cherenkov Telesope Array South) pro detekci Čerenkovova záření v atmosféře – největší a nejcitlivější observatoř gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO teleskopy pro milimetrovou a submilimetrovou oblast APEX a ALMA pracující na planině Chajnantor. Na hoře Cerro Armazones poblíž Paranalu stavíme nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled, Extremly Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“. Z našich kanceláří v Santiagu řídíme naši činnost v Chile a spolupráci s místními partnery a veřejností.

Odkazy

  • Další informace o kampani k 60. výročí ESO 
  • Snímky dalekohledu VLT
  • tiskové zprávy pod embargem ve vašem jazyce (REGISTRACE)
  • váš článek v tiskové zprávě ESO

Kontakty

Petr Kabáth; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: j.srba@seznam.cz

Juan Carlos Muñoz Mateos; ESO Media Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6176; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO2215 - 10. listopadu 2022



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »