Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (011/2014): Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO,..." /> Galaktický zabiják | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaktický zabiják
Jiří Srba Vytisknout článek

Galaktický zabiják

Intaragující galaxie NGC 1316 a NGC 1317 Autor: ESO
Intaragující galaxie NGC 1316 a NGC 1317
Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (011/2014): Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje dvojici interagujících galaxií. NGC 1316 a její menší souputník NGC 1317 (vpravo) jsou k sobě tak blízko, že při pohybu prostorem dochází ke gravitačnímu narušování jejich tvaru. Tento pomalý kosmický tanec však pravděpodobně skončí tragédií – po komplikované kolizi větší galaxie tu menší úplně pohltí.

Řada útvarů ve struktuře NGC 1316 naznačuje, že tato galaxie má nejspíš velmi divokou minulost. Nápadná je například přítomnost prachových pásů [1] uvnitř mnohem rozsáhlejší obálky tvořené hvězdami a nebo populace neobvykle malých kulových hvězdokup. Podle těchto indicií se zdá, že NGC 1316 mohla již před třemi miliardami let pohltit jinou na prach bohatou spirální galaxii. 

V okolí galaxie NGC 1316 je možné pozorovat také velmi slabé struktury vzniklé slapovým působením – chomáče a oblouky tvořené hvězdami, které byly vytrženy ze své původní pozice a odmrštěny do mezigalaktického prostoru. Tyto útvary vznikají v důsledku komplikovaného gravitačního působení na dráhy hvězd v době přiblížení jiné galaxie. Všechny tyto důkazy poukazují na divokou minulost galaxie NGC 1316, během které pohltila jiné galaxie, a zdá se, že toto její destruktivní chování pokračuje.

Galaxie NGC 1316 se nachází asi 60 milionů světelných let od nás a na obloze ji najdete v jižním souhvězdí Pec (Fornax). NGC 1316 nese rovněž označení Fornax A, což znamená, že se jedná o nejjasnější rádiový zdroj v tomto souhvězdí. (Tato galaxie je čtvrtý nejjasnější rádiový zdroj na celé obloze [2]). Vyzařování v rádiové oblasti spektra je způsobeno hmotou, která padá do chřtánu supermasivní černé díry ve středu této galaxie. A množství hmoty, které černá díra vtahuje, se v minulosti pravděpodobně zvýšilo právě díky interakcím s dalšími galaxiemi.

Tento detailní snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chille, vznikl kombinací mnoha jednotlivých záběrů z archivu ESO. Cílem původních pozorování bylo odhalit i ty nejjemnější struktury a zkoumat narušení tohoto zajímavého systému.

Jako bonus nabízí uvedený záběr také pohled do vzdáleného vesmíru, daleko za hranice dvojice jasných galaxií v popředí. Většina slabých difúzních skvrnek na obrázku představuje vzdálenější galaxie. Nápadná koncentrace galaxií je patrná vlevo od NGC 1316.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Tyto prachové pásy zachytil na detailním záběru rovněž kosmický dalekohled HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope).

[2] Platí pro frekvence 1400 MHz. V jiném pásmu by pořadí objektů bylo odlišné.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1411. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »