Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdokupa uvnitř hvězdokupy
Jiří Srba Vytisknout článek

Hvězdokupa uvnitř hvězdokupy

NGC 6604 - eso1218a
NGC 6604 - eso1218a
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (018/2012): Tento nový snímek hvězdokupy NGC 6604 byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru objektivu 2,2 m na observatoři La Silla v Chile. Hvězdokupa bývá často přehlížena díky nápadnému sousedovi, kterým je Orlí mlhovina, též známá jako Messier 16 (či M 16), nacházející se jen ‚o rozpětí křídel‘ vedle. Kompozice tohoto snímku, kde je NGC 6604 obklopena krajinou prachoplynových mračen, však ukazuje, že hvězdokupa sama o sobě je velmi krásným objektem.

NGC 6604 je seskupení jasných hvězd v levém horním rohu obrázku. Jedná se o mladou hvězdokupu, která je nejhustější částí široce rozptýlené asociace obsahující asi stovku jasných modrobílých hvězd [1]. Snímek rovněž zachycuje mlhovinu spojenou s touto hvězdokupou - oblak zářícího vodíku označovaný Sh2-54 [2] - stejně jako prachová mračna. 

NGC 6604 se nachází asi 5 500 světelných let od nás v souhvězdí Hada a na noční obloze ji naleznete asi 2° severně od známé Orlí mlhoviny (eso0926). Jasné hvězdy poprvé zanesl do astronomických katalogů William Herschel v roce 1784 a lehce je spatříte malým dalekohledem. Slabý plynný oblak však unikal pozornosti až do roku 1950, kdy jej zaznamenal Stewart Sharpless na snímcích publikovaných v National Geographic-Palomar Sky Atlas.

Mladé horké hvězdy v této hvězdokupě pomáhají při zrodu nové generace stálic v NGC 6604, a to tím, že shromažďují okolní materiál svým silným hvězdným větrem a zářením. Tato druhá generace hvězd rychle nahradí starší stálice, neboť nejjasnější z těchto hvězd jsou velmi hmotné, rychle spotřebují své palivo a prožijí jen krátký život.    

Kromě estetických mají astronomové také další důvody, proč hvězdokupu NGC 6604 pozorovat. Jedním z nich je zvláštní sloupec horkého ionizovaného plynu, který z ní vychází. Podobné sloupce, kterými proudí horký materiál pryč z mladé hvězdokupy, byly objeveny i na jiných místech nejen v naší Galaxii. NGC 6604 se nachází relativně nedaleko, což astronomům umožňuje zkoumat jev detailněji.

Tento konkrétní sloupec (někdy bývá astronomy označován jako "komín") je kolmý na rovinu galaktického disku a táhne se neuvěřitelných 650 světelných let na délku. Astronomové se domnívají, že za vznikem tohoto komínu stojí horké hvězdy v NGC 6604. K pochopení této neobvyklé struktury je však potřeba provést další výzkumy.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Tato hvězdná asociace bývá označována jako Serpens OB. První část názvu označuje souhvězdí, ve kterém se objekt nachází; písmena OB odkazují na spektrální typ hvězd. O a B představují dvě nejžhavější úrovně hvězdné klasifikace a většina hvězd těchto typů je velmi jasná a má modrobílou barvu. Jsou také relativně mladé.    

[2] Označení Sh2-54 popisuje 54. objekt 2. katalogu HII oblastí (Sharpless catalogue of HII regions), který v roce 1959 publikoval  S. Sharpless.

 

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 15 37 35 91; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1218. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



18. vesmírný týden 2025

18. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

galaxie M63

Newton 200/1000 + kamera ZWO ASI 183 MC

Další informace »