Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kaňka na zářící obloze
Jiří Srba Vytisknout článek

Kaňka na zářící obloze

hvězdokupa NGC 6520 a temný oblak Barnard 86 Autor: ESO
hvězdokupa NGC 6520 a temný oblak Barnard 86
Autor: ESO
Nebeský gekon na snímku kamery WFI

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (007/2013): Tento nový snímek, pořízený pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) v ohnisku dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje jasnou hvězdokupu NGC 6520 a jejího souseda – podivný tmavý oblak Barnard 86 (který někomu může připomínat gekona). Tato dvojice objektů se promítá na pozadí milionů zářících hvězd jedné z nejjasnějších částí Mléčné dráhy – oblast je hvězdami tak přehuštěna, že na celém snímku snad není ani kousek tmavé oblohy.

Zachycená část souhvězdí Střelce patří na celé obloze k oblastem vůbec nejbohatším na hvězdy – jedná se o Velký hvězdný oblak ve Střelci. Obrovský počet hvězd, které osvětlují celou tuto oblast, dává vyniknout tmavým prachoplynným oblakům. Uprostřed tohoto nového snímku, který byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) v ohnisku dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m pracujícím na observatoři La Silla v Chile, je zachycen temný oblak Barnard 86.

Poprvé jej pozoroval Edward Emerson Barnard, významný americký astronom, který mimo jiné objevil řadu komet, temných mlhovin a jeden měsíc planety Jupiter. Temný objekt popsal jako ‚kaňku na zářící obloze‘ [1].  Dnešní astronomové tyto malé izolované temné mlhoviny označují jako Bokovy globule [2]. Výjimečný vizuální pozorovatel a schopný astrofotograf  Barnard byl vůbec první, kdo použil fotografii s dlouhými expozicemi ke studiu temných mlhovin.

V malém dalekohledu vypadá mlhovina Barnard 86 jako pouhý 'nedostatek hvězd‘ nebo okénko, kterým nahlížíme do vzdálenější oblasti s tmavší oblohou. Tento objekt se však ve skutečnosti nachází v popředí – je to chladný, temný a hustý oblak prachu a plynu, který odstiňuje světlo hvězd a způsobuje, že oblast je neprůhledná. Předpokládá se, že se vytvořil ze zbytků po molekulárním oblaku, který zkolaboval a dal vzniknout nedaleké hvězdokupě NGC 6520, která je na tomto snímku patrná vlevo od Barnard  86.

NGC 6520 je otevřená hvězdokupa obsahující mnoho horkých hvězd zářících modrobílým světlem, což je jasná známka jejich mládí. Otevřené hvězdokupy obvykle obsahují několik tisíc hvězd, které všechny vznikly zhruba ve stejnou dobu, a jsou tedy přibližně stejně staré. Tento typ hvězdokupy má však relativně krátký život. Za několik set milionů let se hvězdy rozptýlí a hvězdokupa zanikne. 

Neuvěřitelný počet hvězd v této oblasti oblohy znesnadňuje pozorování kupy a je tedy obtížné se o ní něco dozvědět. Astronomové odhadují, že NGC 6520 je asi 150 milionů let stará a že se společně se svým temným průvodcem nachází ve vzdálenosti asi 6 000 světelných let od nás.

Hvězdy na snímku, které vypadají, jako by se nacházely uvnitř mlhoviny Barnard 86, jsou ve skutečnosti ještě blíže k nám, než tento temný oblak. Ačkoliv konkrétně u Barnard 86 není jisté, zda se uvnitř rodí nové hvězdy, o mnohých jiných temných mlhovinách je známo, že v jejich nitru hvězdotvorba probíhá – typickými příklady jsou například slavná mlhovina Koňská hlava (eso0202), nápadný oblak Lupus 3 (eso1303) nebo jiný z Barnardových objevů – mlhovina Dýmka (eso1233). Světlo nejmladších hvězd je však blokováno hustým prachem v okolí a není je možné pozorovat jinak, než prostřednictvím dalekohledů pro infračervenou oblast spektra, případně pro ještě delší vlny.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Tato citace pochází z Barnardovy práce 'Temné oblasti na obloze jeví známky stínění světla' (Dark Regions in the Sky Suggesting an Obscuration of Light), kterou publikoval na Yerkesově observatoři 15. listopadu 1913 (dostupné online).

[2] Bokovy globule dostaly název po astronomovi Bartu Bokovi, který se jimi zabýval ve 40. letech 20. století. Jedná se o velmi chladné temné oblaky plynu a prachu, v jejichž centru se formují nové hvězdy. Tyto globule jsou bohaté na prach, který rozptyluje a absorbuje světlo, proto jsou téměř neprůhledné.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1307. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.






O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »