Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kosmický netopýr v letu
Jiří Srba Vytisknout článek

Kosmický netopýr v letu

Mlhovina NGC 1788 (Kosmický netopýr) na snímku pořízeném dalekohledem ESO/VLT
Autor: ESO

Skrytý v jednom z nejtemnějších koutů souhvězdí Orion, dva tisíce světelných let od nás, roztáhl mezihvězdným prostorem svá jemná křídla kosmický netopýr. Mlhovinu NGC 1788 osvětlují paprsky mladých hvězd vznikajících v jejím nitru, přestože jsou zahaleny v téměř neprůhledných obálkách prachu. Objekt je sice příliš slabý na to, aby bylo možné ho pozorovat pouhým okem, ale dalekohled ESO/VLT, který pořídil jeden z dosud nejdetailnějších snímků této oblasti, dokázal odhalit nenápadnou barevnost této mlhoviny.

Snímek pořízený v rámci programu ESO Cosmic Gems zachycuje oblaky prachu v mlhovině Netopýr

Dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) zachytil nenápadnou mlhovinu NGC 1788 ležící v souhvězdí Orion. Objekt přezdívaný Cosmic Bat (Kosmický netopýr) je takzvanou reflexní mlhovinou (reflection nebula), která sama nezáří, ale je osvětlována skupinou mladých stálic v jejím centru. Hvězdy jsou na snímku patrné jen slabě, jsou zahaleny hustými oblaky prachu. Od prvního pozorování mlhoviny NGC 1788 prošly astronomické přístroje zásadním vývojem a uvedený snímek představuje jeden z nejdetailnějších portrétů tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen.    

I když se zdá, že je tato drobná mlhovina izolována od dalších kosmických objektů v oblasti, astronomové se domnívají, že byla tvarována silnými hvězdnými větry mladých hmotných stálic ležících za ní. Proudy nabitých částic opouštějí horní vrstvy atmosfér těchto hvězd vysokou rychlostí a ovlivňují tak vývoj i tvar okolních oblaků – izolovaly tak skupinu hvězd vznikajících v nitru této mlhoviny.   

Mlhovinu NGC 1788 jako první popsal německo-britský astronom William Herschel. Zařadil ji do svého katalogu, který později posloužil jako základ jednoho z nejvýznamnějších seznamů nehvězdných objektů známého jako New General Catalogue (NGC) [1]. Hezký záběr této drobné a slabé mlhoviny pořídili astronomové také pomocí dalekohledu MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) na observatoři La Silla. Ale tento nový snímek předčí svůj starší protějšek v mnoha ohledech. Detailní pohled zachycující prachová křídla kosmického netopýra byl pořízen u příležitosti 20. výročí zahájení činnosti jednoho z nejvšestrannějších přístrojů používaných ve spojení s dalekohledy ESO/VLT – spektrografu FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2). 

Přístroj FORS2 je namontován na dalekohled Antu, jeden ze čtveřice hlavních teleskopů (Unit Telescopes) systému ESO/VLT s primárními zrcadly o průměru 8,2 m, který pracuje na Observatoři Paranal (Paranal Observatory) v Chile. Schopnost FORS2 zobrazovat v mimořádných detailech rozsáhlé oblasti oblohy z něj dělá jedno z nejžádanějších zařízení flotily nejmodernějších vědeckých přístrojů ESO. Od svého zprovoznění před dvaceti lety získal, díky unikátně široké paletě možných použití [2], pověst „švýcarského nože mezi astronomickými přístroji“. A jeho všestrannost dalece přesahuje čistě vědecké použití – schopnost pořizovat nádherné vysoce kvalitní snímky z něj dělá také mimořádně úspěšné zařízení na poli popularizace astronomie. 

Snímek vznikl v rámci programu Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejíž snahou je získávat s pomocí velkých dalekohledů astronomické snímky pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá pozorovacího času, kdy podmínky na observatoři nejsou vhodné pro vědecká astronomická pozorování, a – i s pomocí přístroje FORS2 – pořizuje snímky zajímavých a vizuálně atraktivních objektů jižní oblohy. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO (ESO Science Archive).

 

Poznámky

[1] V roce 1864 publikoval John Herschel svůj General Catalogue of Nebulae and Clusters (Všeobecný katalog mlhovin a hvězdokup), který vycházel z řady rozsáhlých katalogů a obsahoval údaje o více než pěti tisících nehvězdných objektech noční oblohy. O 24 let později tento katalog rozšířil John Louis Emil Dreyer a publikoval ho pod názvem New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars (Nový všeobecný katalog mlhovin a hvězdokup; známý pod zkratkou NGC).    

[2] Kromě detailního zobrazování rozsáhlých oblastí oblohy je FORS2 schopen také najednou pořídit spektra řady objektů a také analyzovat polarizaci přicházejícího záření. Data získaná pomocí přístroje FORS2 jsou každý rok podkladem pro více než 100 publikovaných vědeckých prací.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

 

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: j.srba@astrovm.cz

Calum Turner; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1904



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


38. vesmírný týden 2019

38. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 16. 9. do 22. 9. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn. Aktivita Slunce je velmi nízká. Překvapil přílet komety z oblastí mimo Sluneční soustavu. Start japonské nákladní lodi HTV-8 byl odložen. Čínská raketa Dlouhý pochod 4 je zpět ve službě. Před 230 lety objevil William Herschel Saturnův měsíc Mimas.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Corona Australis

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech   Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 260P/McNaught

Snímek komety 260P/McNaught. Rozměry obrázku jsou 40 x 40 obloukových minut, proti originálu 2x zmenšeno, sever je nahoře, východ vlevo. Nacházela se v souhvězdí Berana.

Další informace »