Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kosmický netopýr v letu
Jiří Srba Vytisknout článek

Kosmický netopýr v letu

Mlhovina NGC 1788 (Kosmický netopýr) na snímku pořízeném dalekohledem ESO/VLT
Autor: ESO

Skrytý v jednom z nejtemnějších koutů souhvězdí Orion, dva tisíce světelných let od nás, roztáhl mezihvězdným prostorem svá jemná křídla kosmický netopýr. Mlhovinu NGC 1788 osvětlují paprsky mladých hvězd vznikajících v jejím nitru, přestože jsou zahaleny v téměř neprůhledných obálkách prachu. Objekt je sice příliš slabý na to, aby bylo možné ho pozorovat pouhým okem, ale dalekohled ESO/VLT, který pořídil jeden z dosud nejdetailnějších snímků této oblasti, dokázal odhalit nenápadnou barevnost této mlhoviny.

Snímek pořízený v rámci programu ESO Cosmic Gems zachycuje oblaky prachu v mlhovině Netopýr

Dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) zachytil nenápadnou mlhovinu NGC 1788 ležící v souhvězdí Orion. Objekt přezdívaný Cosmic Bat (Kosmický netopýr) je takzvanou reflexní mlhovinou (reflection nebula), která sama nezáří, ale je osvětlována skupinou mladých stálic v jejím centru. Hvězdy jsou na snímku patrné jen slabě, jsou zahaleny hustými oblaky prachu. Od prvního pozorování mlhoviny NGC 1788 prošly astronomické přístroje zásadním vývojem a uvedený snímek představuje jeden z nejdetailnějších portrétů tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen.    

I když se zdá, že je tato drobná mlhovina izolována od dalších kosmických objektů v oblasti, astronomové se domnívají, že byla tvarována silnými hvězdnými větry mladých hmotných stálic ležících za ní. Proudy nabitých částic opouštějí horní vrstvy atmosfér těchto hvězd vysokou rychlostí a ovlivňují tak vývoj i tvar okolních oblaků – izolovaly tak skupinu hvězd vznikajících v nitru této mlhoviny.   

Mlhovinu NGC 1788 jako první popsal německo-britský astronom William Herschel. Zařadil ji do svého katalogu, který později posloužil jako základ jednoho z nejvýznamnějších seznamů nehvězdných objektů známého jako New General Catalogue (NGC) [1]. Hezký záběr této drobné a slabé mlhoviny pořídili astronomové také pomocí dalekohledu MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) na observatoři La Silla. Ale tento nový snímek předčí svůj starší protějšek v mnoha ohledech. Detailní pohled zachycující prachová křídla kosmického netopýra byl pořízen u příležitosti 20. výročí zahájení činnosti jednoho z nejvšestrannějších přístrojů používaných ve spojení s dalekohledy ESO/VLT – spektrografu FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2). 

Přístroj FORS2 je namontován na dalekohled Antu, jeden ze čtveřice hlavních teleskopů (Unit Telescopes) systému ESO/VLT s primárními zrcadly o průměru 8,2 m, který pracuje na Observatoři Paranal (Paranal Observatory) v Chile. Schopnost FORS2 zobrazovat v mimořádných detailech rozsáhlé oblasti oblohy z něj dělá jedno z nejžádanějších zařízení flotily nejmodernějších vědeckých přístrojů ESO. Od svého zprovoznění před dvaceti lety získal, díky unikátně široké paletě možných použití [2], pověst „švýcarského nože mezi astronomickými přístroji“. A jeho všestrannost dalece přesahuje čistě vědecké použití – schopnost pořizovat nádherné vysoce kvalitní snímky z něj dělá také mimořádně úspěšné zařízení na poli popularizace astronomie. 

Snímek vznikl v rámci programu Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejíž snahou je získávat s pomocí velkých dalekohledů astronomické snímky pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá pozorovacího času, kdy podmínky na observatoři nejsou vhodné pro vědecká astronomická pozorování, a – i s pomocí přístroje FORS2 – pořizuje snímky zajímavých a vizuálně atraktivních objektů jižní oblohy. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO (ESO Science Archive).

 

Poznámky

[1] V roce 1864 publikoval John Herschel svůj General Catalogue of Nebulae and Clusters (Všeobecný katalog mlhovin a hvězdokup), který vycházel z řady rozsáhlých katalogů a obsahoval údaje o více než pěti tisících nehvězdných objektech noční oblohy. O 24 let později tento katalog rozšířil John Louis Emil Dreyer a publikoval ho pod názvem New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars (Nový všeobecný katalog mlhovin a hvězdokup; známý pod zkratkou NGC).    

[2] Kromě detailního zobrazování rozsáhlých oblastí oblohy je FORS2 schopen také najednou pořídit spektra řady objektů a také analyzovat polarizaci přicházejícího záření. Data získaná pomocí přístroje FORS2 jsou každý rok podkladem pro více než 100 publikovaných vědeckých prací.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

 

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: j.srba@astrovm.cz

Calum Turner; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1904



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


51. vesmírný týden 2019

51. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 16. 12. do 22. 12. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Podvečerní obloha nabízí Venuši a Saturn. Po setmění můžeme pozorovat také Uran a Neptun. Ráno je vidět Mars. Nejjasnější kometou oblohy je C/2017 T2 vysoko v Perseovi. Nastane zimní slunovrat. Proběhne několik zajímavých startů raket. Před 380 lety se narodil Gottfried Kirch, vynálezce mikrometru a objevitel jasné komety roku 1680.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1235, VdB149,150 Dark Shark

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2019 obdržel snímek „LDN1235, VdB149,150 Dark Shark“, jehož autorem je Jan Veleba   Našimi oceány i moři se prohánějí tajemní dravci, krásní žraloci. Jej jich mnoho druhů, někteří dokonce mohou být nebezpeční i neopatrným plavcům. Ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Soumrak v Otrokovicích

Barevná obloha po západu Slunce

Další informace »