Království ukrytých obrů

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 07/2016

RCW 106 je rozsáhlý oblak plynu a prachu, který se nachází asi 12 tisíc světelných let od nás v jižním souhvězdí Pravítka (Norma, Nor). Označení objektu odkazuje na katalog H II oblastí jižní Mléčné dráhy [1], do kterého byl zařazen pod číslem 106. HII oblasti jsou oblaky vodíku ionizovaného intenzivním zářením žhavých mladých hvězd, které nutí plyn zářit a vytvářet podivné působivé struktury.

Objekt RCW 106 je červený oblak nad středem tohoto snímku. Jeho větší část je však skryta v oblacích prachu, HII oblast RCW 106 je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší, než je možné spatřit na vlnových délkách viditelného světla. Na tomto snímku pořízeném dalekohledem VST je však zachycena celá řada dalších objektů, které s oblakem RCW 106 přímo nesouvisí. Například filamenty – vláknité struktury – vpravo jsou pozůstatky po explozi supernovy a zářící červený pás vlevo dole obklopuje neobvyklou velmi horkou hvězdu [2]. Na záběru jsou rovněž patrné stopy tmavých oblaků prachu, které brání průchodu světla z hvězd v pozadí.

Astronomové zkoumají oblast RCW 106 již nějakou dobu. Není to však tento karmínový oblak sám, který poutá jejich pozornost. Zajímá je záhadný původ hmotných a žhnoucích hvězd v jeho nitru. Ačkoli jsou tyto hvězdy mimořádně jasné, není vůbec možné je pozorovat nebo zaznamenat ve viditelném světle (a ani na tomto snímku je neuvidíme), protože okolní oblaky prachu jsou příliš husté. Hvězdy se objeví teprve na záběrech z přístrojů a dalekohledů citlivých na delší vlnové délky elektromagnetického záření.

Procesům vzniku menších hvězd podobných Slunci rozumíme poměrně dobře – jak oblak plynu a prachu kolabuje působením vlastní gravitace, vzrůstá teplota a hustota hmoty natolik, že v centru dojde k zažehnutí termojaderných reakcí (nuclear fusion) – ale v případě těch nejhmotnějších hvězd skrytých v oblastech jako je RCW 106 se zdá, že takové vysvětlení je nedostačující. Tyto hvězdy, které astronomové řadí do třídy O (O-type stars), mohou mít hmotnost mnoha desítek Sluncí a není jasné, jakým způsobem jsou schopné získat a udržet pohromadě dostatek plynu ke svému vzniku.

Hvězdy třídy O pravděpodobně vznikají z nejhustějších částí oblaků, jako je například RCW 106, a jejich výzkum je mimořádně obtížný. Kromě toho, že jsou tyto hvězdy skryty za oblaky prachu, je dalším problémem jejich krátký život. Dostupné vodíkové palivo ve svých nitrech spálí za několik desítek milionů let, zatímco nejmenší hvězdy mohou s palivem vystačit i desítky miliard let. Obtížnost vzniku takto velké hvězdy v kombinaci s krátkou délkou života znamená, že jsou velmi vzácné – pouze asi jedna z 3 milionů hvězd v našem kosmickém okolí je třídy O. A žádná z těch, které známe, není dost blízko pro podrobné zkoumání. Takže vznik těchto pomíjivých hvězdných obrů zůstává záhadou, ačkoliv jejich mimořádný vliv v nitrech HII oblastí je nezaměnitelný.

Poznámky

[1] Katalog RCW vytvořili v roce 1960 astronomové A. W. Rodgers, Colin T. Campbell J. B. Whiteoak pracující tehdy na Mount Stromlo Observatory v Austrálii. Počáteční písmena jejich příjmení dala katalogu jméno RCW.

[2] Pozůstatek po explozi supernovy SNR G332.4-00.4, rovněž známý pod označením RCW 103, je starý asi 2000 let. Filamenty ve spodní části snímku (RCW 104) obklopují Wolf–Rayetovu hvězdu (Wolf–Rayet star) WR 75. Ačkoliv tyto objekty mají i označení v katalogu RCW, pozdější detailní průzkum ukázal, že žádný z nich ve skutečnosti není HII oblastí.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• Snímky dalekohledu VST

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1607