Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Malý galaktický soused
Jiří Srba Vytisknout článek

Malý galaktický soused

eso-news 038-2009 - barnardova galaxie
eso-news 038-2009 - barnardova galaxie
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (038/2009): Dne 14. října 2009 oznámila ESO zveřejnění nového snímku Barnardovy galaxie, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. Galaxie též známá pod katalogovým označením NGC 6822 v sobě skrývá oblasti s velmi bohatou tvorbou hvězd a také neobvyklé mlhoviny.

Dne 14. října 2009 oznámila ESO zveřejnění nového snímku Barnardovy galaxie, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. Galaxie též známá pod katalogovým označením NGC 6822 v sobě skrývá oblasti s velmi bohatou tvorbou hvězd a také neobvyklé mlhoviny, jako například 'bublinu' viditelnou na záběru vpravo nahoře. NGC 6822 je astronomy klasifikována jako nepravidelná trpasličí galaxie, a to díky svému neuspořádanému vzhledu a na galaktické poměry malé velikosti. Neobvyklý tvar těchto "excentriků" pomáhá vědcům pochopit, jakým způsobem se galaxie vyvíjejí, interagují spolu a "požírají" se navzájem, aby za sebou zanechaly zářící zbytky tvořené hvězdami.

Při pohledu ze Země září Barnardova galaxie pod hladinou oceánu hvězd v popředí, patřících k naší Galaxii. Na obloze byste ji totiž nalezli v jedné z nejhustějších částí Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce. Při vzdálenosti pouhých 1,6 milionu světelných let patři NGC 6822 k místní skupině galaxií (ESO 11/96). Jméno dal galaxii její objevitel, americký astronom Edward Emerson Barnard, který tento nenápadný objekt pozoroval jako první v roce 1884 pomocí dalekohledu o průměru objektivu 12,5 cm. 

Prezentovaný snímek astronomové získali pomocí mnohem většího dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m, který se nachází na observatoři ESO La Silla v severní Chile, a širokoúhlé kamery WFI (Wide Field Imager). Přes použitou techniku postrádá galaxie majestátní spirální ramena i jasně zářící výduť, součásti typické u velkých galaxií místní skupiny - M31 v Andromedě, M33 v Trojúhelníku a samozřejmě naší Galaxie. Načervenalé mlhoviny na snímku prozrazují přítomnost oblastí vzniku nových hvězd, kde horké stálice ohřívají okolní plynná oblaka. Velmi nápadná je především mlhovina ve tvaru bubliny v pravém horním rohu. V jejím středu se nachází shluk hmotných hvězd, jež vyvrhují do okolního prostoru materiál. Ten se setkává s okolním mezihvězdným plynem a vytváří zářivé struktury, které při pohledu z naší perspektivy mají kruhový tvar. Na snímku takových oblastí nalezneme celou řadu.      
 
S jednou desetinou velikosti ve srovnání s Galaxií splňuje Barnardova galaxie bezezbytku svou trpasličí klasifikaci. Za vše hovoří také počet hvězd. Zatímco Barnardova galaxie jich obsahuje asi 10 milionů, není to nic proti 400 miliardám, což je odhadovaný počet stálic v naší Galaxii. Ve skutečnosti jsou ale trpasličí galaxie ve vesmíru, ale i v místní skupině, zastoupeny četněji než jejich obří protějšky.   
 
Nepravidelné galaxie jako ta Barnardova získaly svůj neuspořádaný vzhled při blízkých setkáních s jinými galaxiemi. Galaxie jsou stejně jako všechno ve vesmíru v neustálém pohybu, a proto se také poměrně často setkávají, nebo dokonce procházejí jedna skrze druhou. Hustota hvězd v galaxiích je sice příliš nízká na to, aby docházelo k častým srážkám jednotlivých hvězd, ale gravitační působení dokáže dramaticky zamotat nebo roztrhat původně ladné tvary jednotlivých galaxií. Celé shluky hvězd mohou být vyvrženy daleko do okolního prostoru, kde se zformují v samostatné malé  nepravidelné galaxie, takové jako NGC 6822.

Zdroj


Vzpomínka

S hlubokým zármutkem Vám oznamujeme,

že v pondělí 5. října 2009, týden před svými 30. narozeninami,

tragicky zahynul náš kolega a kamarád Tomáš Mohler.

Většina ze čtenářů těchto stránek jej znala jako (téměř)

výhradního autora českých překladů ESOnews.

Vzpomínáme, nezapomeneme.  


Více informací

ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle - Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem  největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.

Kontakty

Henri Boffin; ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer; Phone: +49 89 3200 6222; E-mail: hboffin (at) eso.org

ESO Press Officer in Chile: Valeria Foncea - +56 2 463 3123 - vfoncea@eso.org

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »