Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Malý galaktický soused
Jiří Srba Vytisknout článek

Malý galaktický soused

eso-news 038-2009 - barnardova galaxie
eso-news 038-2009 - barnardova galaxie
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (038/2009): Dne 14. října 2009 oznámila ESO zveřejnění nového snímku Barnardovy galaxie, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. Galaxie též známá pod katalogovým označením NGC 6822 v sobě skrývá oblasti s velmi bohatou tvorbou hvězd a také neobvyklé mlhoviny.

Dne 14. října 2009 oznámila ESO zveřejnění nového snímku Barnardovy galaxie, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. Galaxie též známá pod katalogovým označením NGC 6822 v sobě skrývá oblasti s velmi bohatou tvorbou hvězd a také neobvyklé mlhoviny, jako například 'bublinu' viditelnou na záběru vpravo nahoře. NGC 6822 je astronomy klasifikována jako nepravidelná trpasličí galaxie, a to díky svému neuspořádanému vzhledu a na galaktické poměry malé velikosti. Neobvyklý tvar těchto "excentriků" pomáhá vědcům pochopit, jakým způsobem se galaxie vyvíjejí, interagují spolu a "požírají" se navzájem, aby za sebou zanechaly zářící zbytky tvořené hvězdami.

Při pohledu ze Země září Barnardova galaxie pod hladinou oceánu hvězd v popředí, patřících k naší Galaxii. Na obloze byste ji totiž nalezli v jedné z nejhustějších částí Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce. Při vzdálenosti pouhých 1,6 milionu světelných let patři NGC 6822 k místní skupině galaxií (ESO 11/96). Jméno dal galaxii její objevitel, americký astronom Edward Emerson Barnard, který tento nenápadný objekt pozoroval jako první v roce 1884 pomocí dalekohledu o průměru objektivu 12,5 cm. 

Prezentovaný snímek astronomové získali pomocí mnohem většího dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m, který se nachází na observatoři ESO La Silla v severní Chile, a širokoúhlé kamery WFI (Wide Field Imager). Přes použitou techniku postrádá galaxie majestátní spirální ramena i jasně zářící výduť, součásti typické u velkých galaxií místní skupiny - M31 v Andromedě, M33 v Trojúhelníku a samozřejmě naší Galaxie. Načervenalé mlhoviny na snímku prozrazují přítomnost oblastí vzniku nových hvězd, kde horké stálice ohřívají okolní plynná oblaka. Velmi nápadná je především mlhovina ve tvaru bubliny v pravém horním rohu. V jejím středu se nachází shluk hmotných hvězd, jež vyvrhují do okolního prostoru materiál. Ten se setkává s okolním mezihvězdným plynem a vytváří zářivé struktury, které při pohledu z naší perspektivy mají kruhový tvar. Na snímku takových oblastí nalezneme celou řadu.      
 
S jednou desetinou velikosti ve srovnání s Galaxií splňuje Barnardova galaxie bezezbytku svou trpasličí klasifikaci. Za vše hovoří také počet hvězd. Zatímco Barnardova galaxie jich obsahuje asi 10 milionů, není to nic proti 400 miliardám, což je odhadovaný počet stálic v naší Galaxii. Ve skutečnosti jsou ale trpasličí galaxie ve vesmíru, ale i v místní skupině, zastoupeny četněji než jejich obří protějšky.   
 
Nepravidelné galaxie jako ta Barnardova získaly svůj neuspořádaný vzhled při blízkých setkáních s jinými galaxiemi. Galaxie jsou stejně jako všechno ve vesmíru v neustálém pohybu, a proto se také poměrně často setkávají, nebo dokonce procházejí jedna skrze druhou. Hustota hvězd v galaxiích je sice příliš nízká na to, aby docházelo k častým srážkám jednotlivých hvězd, ale gravitační působení dokáže dramaticky zamotat nebo roztrhat původně ladné tvary jednotlivých galaxií. Celé shluky hvězd mohou být vyvrženy daleko do okolního prostoru, kde se zformují v samostatné malé  nepravidelné galaxie, takové jako NGC 6822.

Zdroj


Vzpomínka

S hlubokým zármutkem Vám oznamujeme,

že v pondělí 5. října 2009, týden před svými 30. narozeninami,

tragicky zahynul náš kolega a kamarád Tomáš Mohler.

Většina ze čtenářů těchto stránek jej znala jako (téměř)

výhradního autora českých překladů ESOnews.

Vzpomínáme, nezapomeneme.  


Více informací

ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle - Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem  největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.

Kontakty

Henri Boffin; ESO La Silla - Paranal - ELT Press Officer; Phone: +49 89 3200 6222; E-mail: hboffin (at) eso.org

ESO Press Officer in Chile: Valeria Foncea - +56 2 463 3123 - vfoncea@eso.org

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »