Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (047/2013): Astronomové ESO pořídili dosud nejlepší snímek..." /> Mladé hvězdy vykouzlily působivý pohled do vesmíru | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mladé hvězdy vykouzlily působivý pohled do vesmíru
Jiří Srba Vytisknout článek

Mladé hvězdy vykouzlily působivý pohled do vesmíru

Hvězdokupa NGC 3572 a její okolí - eso1347 Autor: ESO/G. Beccari
Hvězdokupa NGC 3572 a její okolí - eso1347
Autor: ESO/G. Beccari
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (047/2013): Astronomové ESO pořídili dosud nejlepší snímek podivného oblaku kolem hvězdokupy NGC 3572. Tento nový záběr ukazuje, jakým způsobem hvězdný vítr vycházející ze skupiny mladých hvězd přetvořil oblaka plynu a prachu do podoby bublin, oblouků a podivných útvarů známých jako sloní choboty. Nejjasnější hvězdy této hvězdokupy jsou mnohem hmotnější než Slunce a zakončí svůj krátký život explozí supernovy.

Většina hvězd nevzniká osamoceně. Z jednoho oblaku plynu a prachu se obvykle vytváří mnoho hvězdných sourozenců společně, prakticky ve stejnou dobu. A objekt NGC 3572, který na obloze najdete v jižním souhvězdí Lodního kýlu, je právě takovou hvězdokupou. Obsahuje mnoho mladých horkých modrobílých hvězd, které velmi jasně září. Kromě toho tyto hvězdy produkují mohutný hvězdný vítr, čímž postupně rozptylují zbývající plyn a prach ve svém okolí. Zářící oblaky plynu a s nimi spojená hvězdokupa byly objektem zájmu astronomů pozorujících s dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m a kamerou WFI, který pracuje na observatoři La Silla v Chile [1].

Ve spodní části snímku je stále možné spatřit velkou část molekulárního oblaku, ze kterého tato hvězdná mládež vznikla. Byl však výrazně ovlivněn intenzivním zářením, které do svého okolí vysílají jeho potomci. Vyzařování hvězd nutí oblak zářit charakteristickým odstínem červené barvy a jejich hvězdný vítr jej tvaruje do působivých komplikovaných tvarů včetně bublin, oblouků a temných sloupů, kterým astronomové říkají sloní choboty [2]

Podivná struktura zachycená nad středem zorného pole snímku je drobná prstencová mlhovina. Astronomové si stále nejsou zcela jisti původem tohoto útvaru. Jedná se nejspíš o hustý pozůstatek molekulárního oblaku, ze kterého mlhovina vznikla, pravděpodobně jde o bublinu vzniklou kolem velmi jasné horké hvězdy. Jiní autoři však navrhují, že by se mohlo jednat o nějaký typ podivně tvarované planetární mlhoviny – tedy o pozůstatek umírající hvězdy [3]

Hvězdy vzniklé v hvězdokupě mohou být sourozenci, nejedná se však o dvojníky. Jsou téměř stejně staré, ale liší se velikostí, hmotností, teplotou a barvou. Život hvězdy je z velké části předurčen její hmotností. Proto hvězdokupa obsahuje hvězdy v různých stádiích vývoje, což astronomům poskytuje výborný studijní materiál, na kterém mohou zkoumat vývoj hvězd [4].

Tyto skupiny mladých hvězd drží pohromadě relativně krátkou dobu, typicky pouze desítky až stovky milionů let. Postupně se však jejich vazba narušuje vzájemnými gravitačními interakcemi. Většina hmotných hvězd má velmi krátký život; rychle spálí zásoby paliva a zakončí svoji existenci explozí supernovy. Tím rovněž přispějí k rozptýlení zbývajícího plynu a hvězd v hvězdokupě. 

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Data použitá k vytvoření tohoto snímku získal astronom ESO Giacomo Beccari a jeho tým. Využili schopností kamery WFI ke studiu fyziky protoplanetárních disků u mladých hvězd v kupě NGC 3572. Ke svému překvapení zjistili, že tato hvězdokupa obsahuje hvězdy starší než deset milionů let, které stále procházejí procesem nabalování (akrece) hmoty, a musejí tedy být obklopeny disky. To dokazuje, že hvězdotvorba v NGC 3572 probíhala přinejmenším 10 až 20 milionů let, což by mohlo znamenat, že proces k formování planet může být efektivní po mnohem delší dobu, než se dříve myslelo. 

[2] Nejznámějším případem útvarů – sloních chobotů – jsou Pilíře stvoření v Orlí mlhovině, které v mimořádných detailech snímal dalekohled HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope, http://www.spacetelescope.org/images/opo9544a/).

[3] Když hvězda podobná Slunci vypotřebuje všechno dostupné palivo ve svém nitru, odvrhne vnější obálky do okolního prostoru. Žhavý pozůstatek hvězdy dále intenzivně ozařuje odvrženou hmotu a vytváří krásnou, ale krátkodobou obálku ionizovaného plynu – objekt známý jako planetární mlhovina. Toto historické označení se však vztahuje čistě ke vzhledu objektu v malém dalekohledu a nemá žádný fyzikální vztah ke skutečným planetám.

[4] Délka života hvězdy dramaticky závisí na její hmotnosti. Hvězda padesátkrát hmotnější než Slunce prožije svůj život za pouhých několik milionů let. Život Slunce naproti tomu potrvá asi 10 miliard let a hvězdy o nízké hmotnosti – červení trpaslíci – mohou zářit i biliony let – což je mnohem déle než současný věk vesmíru.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Giacomo Beccari; ESO; Santiago, Chile; Tel.: +56 (0) 2 2463 3096; Email: gbeccari@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1347. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »