Modrý vír v řece Eridanus
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (031/2012): Dalekohled ESO/VLT pořídil nový snímek galaxie NGC 1187. Tato působivá spirála se nachází asi 60 milionů světelných let od nás a na obloze ji naleznete v souhvězdí Eridanus. V této galaxii byly za uplynulých třicet let pozorovány dva výbuchy supernovy. Ten poslední v roce 2007. Uvedený snímek je nejdetailnějším záběrem této galaxie, jaký byl kdy pořízen.
Galaxii NGC 1187 [1] pozorujeme téměř shora, což nám poskytuje dobrý výhled na její spirální strukturu. Rozeznat lze 6 nápadných spirálních ramen, z nichž každé obsahuje velké množství plynu a prachu. Namodralé shluky viditelné v jednotlivých ramenech jsou známkou přítomnosti mladých hvězd, které vznikly z oblaků mezihvězdného plynu.
Při pohledu do středu galaxie spatříme žlutě zářící galaktickou výduť. Ta je složena především ze starých hvězd, ale také z plynu a prachu. V případě galaxie NGC 1187 se však spíše než o sférickou výduť jedná o nenápadnou centrální příčku. Předpokládá se, že tyto protažené struktury jsou důležitým mechanismem, který umožňuje přesun plynu ze spirálních ramen do středu galaxie. Tím je podporován zrod nových hvězd i v centrální oblasti.
Na snímku lze kolem dominantní galaxie spatřit řadu mnohem slabších a vzdálenějších hvězdných ostrovů. Některé dokonce svítí přímo skrz ramena NGC 1187. Jejich načervenalá barva nápadně kontrastuje se světle modrým nádechem, který bližšímu objektu propůjčují mladé hvězdokupy.
NGC 1187 vypadá klidná a neměnná. Od roku 1982 v ní však byly pozorovány hned dvě supernovy. Výbuch supernovy je bouřlivý proces, který doprovází zánik buď hmotné hvězdy a nebo bílého trpaslíka vázaného ve dvojhvězdném systému [2]. Tyto exploze patří k procesům ve vesmíru, při kterých se uvolňuje největší množství energie. Jsou tak jasné, že na krátkou dobu přezáří celou galaxii. Po několika týdnech či měsících však zeslábnou. Za tuto krátkou dobu supernova vyzáří tolik energie, jako Slunce za celou dobu své existence.
První supernova SN 1982R [3] byla v galaxii NGC 1187 zpozorována v říjnu 1982 a objevili ji astronomové pracující na observatoři ESO La Silla. Druhou supernovu SN 2007Y objevil v roce 2007 amatérský astronom Berto Monard z jižní Afriky. Astronomové po celém světě zkoumali tuto supernovu různými přístroji [4] velmi podrobně a sledovali ji téměř jeden rok. Tento pohled na galaxii NGC 1187 vznikl v rámci studia této supernovy dlouho po maximu její jasnosti. Supernova je však stále patrná poblíž spodní části snímku.
Uvedený snímek vznikl na základě dat, která získal přístroj FORS1 připojený k dalekohledu ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile.
Poznámky
[1] Galaxii NGC 1187 objevil v roce 1784 William Herschel v Anglii.
[2] Jeden z typů výbuchů supernovy nastává v závěrečné fázi vývoje velmi hmotné hvězdy - s hmotností minimálně 8krát převyšující naše Slunce - když hvězda vyčerpá palivo a není dále schopná odolat gravitačnímu kolapsu, a tak exploduje. Jiný typ výbuchu supernovy nastává ve dvojhvězdném systému, ve kterém uhlíko-kyslíkový bílý trpaslík nasává hmotu z hmotnější druhé složky dvojhvězdy. Jakmile nashromáždí dostatečné množství hmoty, hvězda zkolabuje a opět vybuchne jako supernova.
[3] Za označování supernov po jejich objevu odpovídá Mezinárodní astronomická unie. Označení je složeno z roku objevu a následuje jedno nebo dvě písmena pořadového značení. Prvních 26 supernov dostává písmena od A do Z, další jsou pak označovány dvojicí malých písmen.
[4] Další informace o supernově SN 2007Y naleznete v odorném článku autorů Stritzinger a kol.
Další informace
V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1231. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
