Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nový snímek Velkého Magellanova oblaku z dalekohledu VISTA
Jiří Srba Vytisknout článek

Nový snímek Velkého Magellanova oblaku z dalekohledu VISTA

Blízká galaxie Velký Magellanův oblak na snímku dalekohledu VISTA
Autor: ESO/VMC Survey

Přehlídkový dalekohled ESO/VISTA pořídil pozoruhodný nový snímek velkého Magellanova oblaku, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. VISTA provádí přehlídková pozorování Velkého i Malého Magellanova oblaku a jejich nejbližšího okolí s velmi vysokým rozlišením. Program astronomům umožňuje sledovat velké množství hvězd a otevírá novou cestu ke studiu proměnných hvězd, hvězdného vývoje a dynamiky galaxií.

Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud, LMC) je jednou z nejbližších sousedních galaxií, nachází se jen asi 163 tisíc světelných od nás. Spolu se svým společníkem Malým Magellanovým oblakem (Small Magellanic Cloud) patří k nejbližším satelitním galaxiím naší Galaxie (Mléčné dráhy). Velký Magellanův oblak je domovem řady seskupení hvězd a představuje ideální astronomickou laboratoř umožňující studium fyzikálních procesů formujících galaxie.

Dalekohled VISTA se pozorováním této dvojice galaxií zabýval po celé uplynulé desetiletí. Uvedený snímek je výsledkem jednoho z řady přehlídkových programů, které astronomové pomocí tohoto teleskopu provádějí. Hlavním cílem přehlídky VMC (VISTA Magellanic Clouds) je mapování historie hvězdotvorby ve Velkém i Malém Magellanově oblaku a výzkum jejich trojrozměrné struktury.

Vybrané detailní pohledy do Velkého Magellanova oblaku z přehlídky dalekohledu VISTA Autor: ESO/VMC Survey
Vybrané detailní pohledy do Velkého Magellanova oblaku z přehlídky dalekohledu VISTA
Autor: ESO/VMC Survey
Pro získání tohoto záběru byly vlastnosti dalekohledu VISTA klíčové. Tento teleskop pozoruje oblohu v oboru blízkého infračerveného záření. To mu umožňuje částečně prohlédnout skrz oblaky prachu, které některé části Velkého Magellanova oblaku zahalují. Oblaky prachu odstiňují většinu viditelného světla, ale pro delší vlny infračerveného záření, k jejichž sledování byl dalekohled VISTA sestrojen, jsou téměř průhledné. Díky tomu mohou astronomové bez problémů pozorovat mnohem větší počet hvězd obývajících centrální části této galaxie. Na záběrech Velkého Magellanova oblaku vědci identifikovali asi deset milionů jednotlivých stálic a pomocí nejnovějších modelů vývoje hvězd [1] určili jejich stáří. Zjistili, že mladší hvězdy vytvářejí v galaxii několik spirálních ramen.         

Objekt dnes známý jako Velký Magellanův oblak fascinoval obyvatele jižní polokoule po tisíciletí, Evropanům však byl zcela neznámý až do období zámořských objevů. Jméno, které dnes používáme, objekt získal na počest objevitele Ferdinanda Magellana, který před 500 lety zahájil svou plavbu kolem světa. Záznamy, které z expedice přivezl zpět do Evropy, poprvé představily Evropanům řadu míst i nebeských objektů. Objevitelský duch v tomto smyslu dodnes přežívá v práci astronomů z celého světa, včetně týmu přehlídky VMC, jehož úsilí se vtělilo do tohoto působivého záběru Velkého Magellanova oblaku.

Poznámky

[1] Modely hvězdného vývoje astronomům umožňují předpovědět průběh života stálic a poskytují tak informace o jejich vlastnostech – stáří, hmotnosti nebo teplotě.

Další informace

Výzkum hvězd sledovaných v rámci této přehlídky byl publikován v článku “The VMC Survey - XXXIV. Morphology of Stellar Populations in the Magellanic Clouds”, který byl zveřejněn ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Kontakty

Soňa Ehlerová, národní kontakt, Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika, email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba, překlad, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika, email: jsrba@astrovm.cz

Maria-Rosa Cioni, Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam (AIP), Potsdam, Germany, email: mcioni@aip.de

Mariya Lyubenova, ESO Head of Media Relations, Garching bei München, Germany, email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESO.org, Photo Release eso1914
[2] Vědecký článek
[3] Snímky dalekohledu VISTA



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Velký Magellanův oblak, LMC Survey, Lmc, VISTA, ESO


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »