Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obr KMOS bude zkoumat rané fáze vývoje galaxií
Jiří Srba Vytisknout článek

Obr KMOS bude zkoumat rané fáze vývoje galaxií

přístroj KMOS na dalekohledu VLT - eso1251 Autor: ESO/G. Lombardi
přístroj KMOS na dalekohledu VLT - eso1251
Autor: ESO/G. Lombardi
Na dalekohled VLT byl úspěšně nainstalován obří multikanálový spektrograf

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (051/2012): Na observatoři Paranal v Chile byl ve spojení s dalekohledem ESO/VLT otestován nový výkonný přístroj označovaný zkratkou KMOS. Jedná se o unikátní zařízení, které dokáže najednou sledovat v infračerveném oboru 24 různých objektů v zorném poli a zároveň zkoumat strukturu každého z nich. Přístroj umožní mnohem rychleji než dosud získávat klíčové informace, které pomohou pochopit, jakým způsobem rostly a vyvíjely se galaxie v raném vesmíru. KMOS byl postaven konsorciem universit a institucí ze Spojeného království (UK) a Německa ve spolupráci s ESO.

Spektrografem KMOS (K-band Multi-Object Spectrograph), který byl nedávno připojen k dalekohledu VLT (UT1) na observatoři Paranal v Chile, úspěšně prošlo první světlo. Po měsících pečlivých příprav bylo toto mohutné zařízení během čtyř měsíců (od srpna 2012) dopraveno z Evropy, složeno, otestováno a nainstalováno. Vyvrcholila tak mnohaletá práce týmů návrhářů a konstruktérů ze Spojeného království, Německa a ESO. KMOS je druhým zařízením druhé generace přístrojů, které budou instalovány na dalekohled ESO/VLT (prvním byl X-shooter, viz eso0920).   

KMOS nabídne nové unikátní možnosti v sestavě přístrojů pro dalekohled ESO/VLT. Jeho prvotní úspěch je odměnou za obětavost početných týmů inženýrů a vědců. Všichni se již těšíme na budoucí vědecké objevy, které si KMOS jistě připíše na své konto po uvedení do plného provozu,“ říká Ray Sharples (University of Durham, UK), jeden z vedoucích vědeckých pracovníků projektu KMOS.

Aby astronomové mohli zkoumat počáteční fáze vývoje galaxií, potřebují tři věci: pozorovat je v infračerveném oboru [1], sledovat mnoho objektů najednou a u každého z nich zmapovat, jak se jeho vlastnosti mění v různých místech [2]. A KMOS to všechno dokáže udělat najednou. Dosud astronomové mohli buď pozorovat mnoho objektů najednou a nebo detailně mapovat vlastnosti jednoho z nich. Detailní zkoumání velkého počtu objektů tak mohlo trvat i léta. S pomocí přístroje KMOS, který je schopen měřit vlastnosti mnoha objektů najednou, lze takový přehlídkový program realizovat za několik měsíců. 

KMOS je vybaven robotickými rameny, která mohou být nezávisle umístěna do takové polohy, aby zachytila světlo z 24 vzdálených galaxií najednou. Každé pohyblivé rameno nese matici 14 x 14 pixelů, kterou umísťuje na pozici objektu. Každý ze 196 bodů pak snímá světlo z jiné části sledované galaxie a rozkládá jej na jednotlivé základní složky spektra. Tyto signály jsou následně registrovány citlivými infračervenými detektory. Celé výjimečně komplexní zařízení obsahuje více jak tisíc optických povrchů, které musely být vyrobeny s vysokou přesností a vzájemně pečlivě ustaveny.    

Vzpomínám si, že před osmi lety, když projekt začínal, jsem byl velmi skeptický, pokud jde o komplexnost přístroje KMOS. Ale teď s ním pozorujeme a zařízení funguje fantasticky,“ říká Jeff Pirard, pracovník ESO zodpovědný za tento přístroj. „A kromě toho byla radost pracovat s týmem KMOS. Jsou to opravdu profesionálové.“

Spektrograf KMOS byl navržen a postaven konsorciem institucí spolupracujících s ESO. Patřili k nim: Centre for Advanced Instrumentation, Department of Physics, Durham University, Durham, UK, Universitätssternwarte München, Mnichov, Německo, the Science and Technology Facilities Council's UK Astronomy Technology Centre, Royal Observatory, Edinburgh, UK, Max-Planck-Institut für Extraterrestrische Physik, Garching, Německo, Sub-Department of Astrophysics, University of Oxford, Oxford, UK.

Je vzrušující si představit fantastické možnosti, které KMOS přináší při výzkumu vzdálených galaxií. Pozorování 24 objektů najednou nám umožní získat detailní informace o obrovském počtu galaxií. Spolupráce mezi všemi partnery a ESO nemohla být lepší a rád bych poděkoval každému, kdo přispěl ke stavbě tohoto zařízení,“ dodává Ralf Bender (Universitätssternwarte München, Německo), jeden z vedoucích vědeckých pracovníků projektu.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Rozpínání vesmíru způsobuje protažení vlnové délky záření a tedy jeho posun směrem k červenému konci spektra. To znamená, že většina světla ze vzdálených galaxií, které astronomy zajímají, je posunuta z viditelného oboru až do oblasti infračerveného záření s delší vlnovou délkou. Proto jsou při studiu vývoje galaxií velmi důležité přístroje pro infračervenou oblast.    

[2] Tato technika je známá jako spektroskopie celého pole (integral-field spectroscopy) a dovoluje astronomům najednou zkoumat vlastnosti odlišných částí jedné galaxie – měřit její rotaci a určovat její hmotnost. Zároveň tento postup umožňuje sledovat změny chemického složení a fyzikálních vlastností na různých místech galaxie.

 

Další informace

V roce 2012 si připomínáme padesáté výročí založení Evropské Jižní Observatoře (ESO). ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Ray Sharples; University of Durham; Durham, UK; Tel.: +44 191 334 3719; Email: r.m.sharples@durham.ac.uk

Ralf Bender; Universitäts-Sternwarte München and Max-Planck-Institut für Extraterrestrische Physik; Munich, Germany; Tel.: +49 89 2180 5999; Email: bender@usm.lmu.de

Suzanne Ramsay; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6665; Email: sramsay@eso.org

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1251. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Technika, Tisková zpráva ESO


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »