Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obrovská koule hvězd pohledem dalekohledu VISTA
Jiří Srba Vytisknout článek

Obrovská koule hvězd pohledem dalekohledu VISTA

M 55 - eso1220
M 55 - eso1220
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (020/2012): Nový snímek kulové hvězdokupy M 55 pořízený v infračerveném oboru přehlídkovým dalekohledem VISTA zachycuje desítky tisíc hvězd nakupených dohromady jako roj včel. Kromě toho, že jsou tyto hvězdy soustředěny na jednom místě, patří zároveň k těm nejstarším ve vesmíru. Astronomové studují objekty, jako je M 55, aby pochopili, jak probíhá vývoj galaxií a jak stárnou hvězdy.

Kulové hvězdokupy drží pohromadě v úhledném tvaru díky gravitaci. Ve hvězdokupě M 55 žijí hvězdy opravdu v těsném společenství: asi sto tisíc hvězd je nacpáno do koule o průměru jen 25krát větším, než je vzdálenost mezi Sluncem a nejbližším hvězdným systémem Alfa Centauri.

Dosud bylo nalezeno 160 kulových hvězdokup kroužících kolem centra naší Galaxie. Dvojice posledních objevů, které si na své konto připsal dalekohled VISTA, byla oznámena teprve nedávno (eso1141). Kolem těch největších galaxií mohou ale obíhat i tisíce těchto hvězdných uskupení.

Pozorování hvězd v kulových hvězdokupách odhalila, že vznikly zhruba ve stejné době - asi před 10 miliardami let - z jednoho oblaku plynu. Jelikož období vzniku je datováno pouze několik miliard let po velkém třesku, většinu dostupného materiálu tehdy tvořil ten nejjednodušší, nejlehčí a ve vesmíru nejhojnější plyn: vodík, společně s příměsí hélia a ještě mnohem menším množstvím těžších prvků, jako je kyslík a dusík.   

To, že jsou složeny převážně z vodíku, odlišuje hvězdy v kulových hvězdokupách od hvězd, které vznikaly později, jako například naše Slunce. To je obohaceno těžšími prvky, které vytvořily rané generace hvězd. Naše Slunce vzniklo asi před 4,6 miliardami let; jeho věk je tedy poloviční ve srovnání s postaršími stálicemi, které nacházíme ve většině kulových hvězdokup. Chemické složení oblaku, ze kterého vzniklo Slunce, se odráží také v obsahu prvků, které nalézáme v celé Sluneční soustavě - v planetkách, planetách, ale i v našich vlastních tělech.  

Na obloze naleznete kulovou hvězdokupu M 55 v souhvězdí Střelce. Nápadně velká hvězdokupa dosahuje velikosti skoro 2/3 Měsíce v úplňku a je jednoduše pozorovatelná i v malých dalekohledech, přestože se nachází asi 17 000 světelných let od Země.

Toto seskupení hvězd poprvé zdokumentoval francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille v roce 1752 a o 26 let později jej jiný Francouz Charles Messier zahrnul do svého slavného katalogu nehvězdných objektů pod pořadovým číslem 55. Objekt je také zařazen pod označením NGC 6809 do seznamu New General Catalogue, často citovaného a rozsáhlejšího astronomického katalogu vzniklého na konci 19. století.

Tento nový snímek byl pořízen v infračerveném světle pomocí dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) s primárním zrcadlem o průměru 4,1 m, který pracuje na observatoři Paranal v severním Chile (eso0949). 

Kromě hvězd patřících k M 55 zachycuje tento snímek také mnoho galaxií, které se však nacházejí mnohem dále za samotnou hvězdokupou. Obzvláště nápadná je zboku viděná galaxie vpravo nahoře od středu snímku. 

 

Zdroj

 

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1220. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »