Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Přehlídkový dalekohled ESO/VST zkoumá pozůstatky obří hvězdy
Jiří Srba Vytisknout článek

Přehlídkový dalekohled ESO/VST zkoumá pozůstatky obří hvězdy

Pozůstatek po výbuchu supernovy v souhvězdí Plachet pohledem dalekohledu VST
Autor: ESO/VPHAS+ team. Acknowledgement: Cambridge Astronomical Survey Unit

Tento pestrobarevný snímek zachycuje zbytky obří hvězdy v podobě proplétajících se plynných filamentů připomínajících potrhanou pavučinu - jedná se o pozůstatky po explozi supernovy v souhvězdí Plachet. Oblast nasnímal v neobvyklých detailech přehlídkový dalekohled VST, který provozuje Evropská jižní observatoř (ESO) na Observatoři Paranal v Chile.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2214, 31. října 2022)

Jemná struktura růžových a oranžových oblaků plynu je vše, co zbylo po velmi hmotné hvězdě, která zakončila svůj život mohutnou explozí před asi 11 tisíci lety. Když ty nejhmotnější hvězdy dospějí do závěrečné fáze vývoje, zakončí ji výbuchem, který je označován jako supernova. Při těchto explozích vznikají rázové vlny, které se šíří okolním mezihvězdným prostředím. Stlačují rozptýlený plyn a dávají vzniknout vláknitým strukturám. Uvolněná energie tyto plynné zhustky zahřívá a nutí je zářit – jak je patrné na uvedeném snímku.    

Originální snímek, který obsahuje 554 milionů obrazových bodů (pixelů), nabízí mimořádně detailní pohled na pozůstatky po explozi supernovy v souhvězdí Plachet (Vela). Zorné pole záběru je tak velké, že Měsíc v úplňku by se do něj vešel 9krát, přesto nezachycuje celý oblak. Tento působivý útvar se nachází jen asi 800 světelných let od Země a patří k nejbližším svého druhu, které známe.     

Při samotné explozi původní hvězdy dojde k odvržení vnějších vrstev do okolního prostoru. Struktury, které dnes můžeme vidět, vznikají při jejich kontaktu s plynem v mezihvězdném prostředí. Z hvězdy samotné zůstane extrémně hustý zbytek, ve kterém jsou protony a elektrony napěchovány tak blízko k sobě, že vytvoří neutrony – vznikne neutronová hvězda. Neutronová hvězda vývojově spojená s pozůstatky v Plachtách se nachází kousek mimo zorné pole tohoto záběru nahoře vlevo. Jedná se o takzvaný pulzar, který se otočí kolem vlastní osy více než 10krát za sekundu.      

Uvedený záběr je mozaikou pozorování, která byla získána kamerou OmegaCAM a dalekohledem ESO/VST (VLT Survey Telescope) na Observatoři Paranal v Chile. Kamera s 268 megapixely umožňuje pořídit snímky přes řadu filtrů, které propouštějí pouze světlo konkrétní barvy. Pro tento konkrétní snímek byly použity čtyři různé filtry, které na fotografii reprezentují purpurovou, modrou, zelenou a červenou.  

Dalekohled VST vlastní italský Národní astrofyzikální institut (National Institute for Astrophysics in Italy, INAF). S průměrem primárního zrcadla 2,6 m se jedná o jeden z největších dalekohledů na světě, který je určen k systematické přehlídce oblohy ve viditelném světle. Snímek je příkladem výstupu jedné z takových přehlídek: VPHAS+ (VST Photometric Hα Survey of the Southern Galactic Plane and Bulge). Za více než sedm let byla v rámci této přehlídky zmapována značná část naší Galaxie, což astronomům pomohlo lépe pochopit, jak v ní vznikají, vyvíjejí se a zanikají hvězdy.

Další informace

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ku prospěchu všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření fascinace astronomií. Podporujeme mezinárodní spolupráci v astronomii. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji tvoří 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojice strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálie. Ústředí ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází v blízkosti Mnichova v Německu, zatímco chilská poušť Atacama, úžasné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři observatoře: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na hoře Paranal jsou to dalekohled VLT (Very Large Telescope) a interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer), stejně jako dva přehlídkové teleskopy – VISTA pracující v infračervené oblasti a VST (VLT Survey Telescope) pro viditelné světlo. Na Observatoři Paranal bude ESO také hostit a provozovat pole teleskopů CTAS (Cherenkov Telesope Array South) pro detekci Čerenkovova záření v atmosféře - největší a nejcitlivější observatoř gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO teleskopy pro milimetrovou a submilimetrovou oblast APEX a ALMA pracující na planině Chajnantor. Na hoře Cerro Armazones poblíž Paranalu stavíme nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled, Extremly Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“. Z kanceláří v Santiagu řídíme naši činnost v Chile a spolupráci s místními partnery a veřejností.

Odkazy

Kontakty

Petr Kabáth; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: j.srba@seznam.cz

Juan Carlos Muñoz Mateos; ESO Media Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6176; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2214, 31. října 2022)



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »