Prosévání prachu v pásu Oriona

Prach, ležící na povrchu a skrývající krásu nějakého objektu, nám může být i nepříjemný. Ale v případě tohoto snímku mlhoviny M 78 a jejího okolí, který odhaluje vyzařování zrnek kosmického prachu na submilimetrových vlnových délkách, ukazuje, že prach může být také zajímavý. Pro astronomy je totiž velmi důležitý, neboť hustá prachoplynná oblaka jsou místem zrodu nových hvězd.

Uprostřed tohoto záběru se nachází mlhovina M 78, která je také známa pod označením NGC 2068. Jedná o tzv. reflexní mlhovinu, což znamená, že ve viditelném světle pozorujeme namodralé záření hvězd odražené od prachových částic v oblacích mlhoviny. Pozorování dalekohledem APEX (oranžová) jsou na obrázku proložena přes snímek ve viditelném světle. Jelikož APEX zkoumá vesmír na submilimetrových vlnových délkách, odhaluje jemný svit hustých a chladných prachových shluků, z nichž některé jsou chladnější než -250 °C. Ve viditelném světle tyto prachové shluky vypadají tmavé, jsou neprůhledné a zakrývají objekty v pozadí. To je také důvod, proč jsou dalekohledy jako je APEX [1] důležité pro výzkum prachových oblaků, ve kterých hvězdy vznikají.

Jeden z filamentů pozorovaných přístrojem APEX vypadá ve viditelném světle jako tmavý pás, táhnoucí se přes M 78. To znamená, že tento hustý prachový oblak se nachází před reflexní částí mlhoviny a zastiňuje její světlo. Další nápadná oblast zářícího plynu se překrývá s viditelným světlem mlhoviny v její dolní části. Chybějící temný prachový pás na snímku ve viditelném světle znamená, že tento region s vysokou koncentrací prachových částic se ve skutečnosti nachází v pozadí za reflexní mlhovinou.

Pozorování těchto oblaků také odhalila plyn proudící vysokou rychlostí ven z některých shluků. Tyto proudy jsou vyvrhovány z polárních oblastí mladých hvězd při jejich vzniku z okolního materiálu. Přítomnost těchto útvarů je jasnou známkou vzniku hvězd uvnitř těchto shluků.

V horní části snímku se nachází ještě jedna reflexní mlhovina: NGC 2071. Zatímco centrální oblasti zachycené na tomto záběru obsahují pouze hvězdy s nízkou hmotností, v NGC 2071 nalezneme masivnější hvězdy. Odhaduje se, ze jsou až 5krát hmotnější než Slunce. Nacházejí se v nejjasnější části mlhoviny na oranžovém záběru pořízeném přístrojem APEX.

Pozorování přístrojem APEX, která byla použita k vytvoření tohoto kombinovaného snímku, vedli Thomas Stanke (ESO), Tom Megeath (University of Toledo, USA) a Amy Stutz (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo). Další informace o této oblasti a jejím vzhledu ve viditelném světle, včetně nedávno objevené a rychle se měnící McNeilovy mlhoviny, najdete ve zprávě eso1105.

Zdroj

Poznámky

[1] Projekt APEX je realizován ve spolupráci Max Planck Institute for Radio Astronomy (MPIfR), Onsala Space Observatory (OSO) a ESO, provoz dalekohledu na planině Chajnantor zajišťuje ESO. APEX je prototypem zařízení pro submilimetrový dalekohled příští generace ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který je ve výstavbě a bude provozován na stejném místě.

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• informace o teleskopu APEX
• snímky teleskopu APEX

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Thomas Stanke; ESO; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6116; Email: tstanke@eso.org

Douglas Pierce-Price; ESO ALMA/APEX Public Information Officer; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6759; Email: dpiercep@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1219. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.