Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (025/2014): Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu..." /> Úžasný svět vznikajících hvězd | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Úžasný svět vznikajících hvězd
Jiří Srba Vytisknout článek

Úžasný svět vznikajících hvězd

Vznik hvězd v jižní Mléčné dráze - eso1425 Autor: ESO/G. Beccari
Vznik hvězd v jižní Mléčné dráze - eso1425
Autor: ESO/G. Beccari
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (025/2014): Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO a kamery WFI (Wide Field Imager), které pracují na observatoři La Silla v Chile. Zachycuje pozoruhodné oblasti s probíhajícím vznikem hvězd, které jsou pozorovatelné v Mléčné dráze na jižní polokouli. Levé části snímku dominuje hvězdokupa NGC 3603 ležící 20 tisíc světelných let od nás ve spirálním rameni Galaxie, které se na obloze promítá do souhvězdí Kýlu a Střelce (Carina-Sagittarius). Vpravo pak vidíme seskupení zářících oblaků plynu známé jako NGC 3576, které je od nás vzdáleno jen asi 10 tisíc světelných let.

NGC 3603 je velmi jasná hvězdokupa známá také vysokou koncentrací velmi hmotných hvězd. Uprostřed hvězdokupy se nachází vícenásobný systém tvořený Wolf-Rayetovými hvězdami nesoucí označení HD 97950. Wolf-Rayetovy hvězdy jsou stálice v pokročilém stádiu hvězdného vývoje s počáteční hmotností 20krát převyšující Slunce. Přes svou stále značnou hmotnost vyvrhli velké množství hmoty prostřednictvím intenzivního hvězdného větru, který chrlí hmotu z povrchu hvězdy do kosmického prostoru rychlostí několika milionů kilometrů za hodinu. Je to redukční dieta hvězdných parametrů.  

Hvězdokupa NGC 3603 je oblastí, ve které probíhá velmi intenzivní proces vzniku hvězd. Hvězdy se zde rodí v temných a na prach bohatých oblacích, které jsou z větší části běžnému pohledu skryty. Jakmile však velmi mladé hvězdy začnou postupně zářit a vyčistí tak své kosmické okolí, zviditelní se a přinutí zbývající plyn svítit. Vznikne tak oblast známá jako HII region. Tyto oblasti svítí díky interakci ultrafialového záření jasných horkých mladých hvězd s vodíkovými mračny. HII oblast může mít průměr několik set světelných let. Ta která obklopuje hvězdokupu NGC 3603 je považována za nejhmotnější útvar tohoto druhu v Galaxii.   

Hvězdokupu jako první pozoroval John Herschel 14. března 1834 z Kapského města během své tříleté expedice provádějící přehlídku jižní oblohy. Popsal ji jako nápadný objekt a domníval se, že by se mohlo jednat o kulovou hvězdokupu. Pozdější výzkumy však prokázaly, že se nejedná o starou kulovou hvězdokupu, ale mladou otevřenou hvězdokupu s nejvyšším známým počtem hvězd.

NGC 3576 v pravé části snímku se rovněž nachází ve spirálním rameni Carina-Sagittarius. Leží však pouze 9 tisíc světelných let od nás, tedy mnohem blíže než NGC 3603. Tyto objekty se do vzájemné blízkosti na obloze promítají pouze náhodou.

NGC 3576 je pozoruhodná dvojicí mohutných zakřivených útvarů připomínajících zatočené rohy berana. Tyto nápadné filamenty vznikly působením hvězdného větru mladých horkých hvězd uvnitř mlhoviny, které odfoukly plyn a prach do vzdáleností stovek světelných let. Tmavými siluetami se ve složitém vzhledu mlhoviny projevují útvary známé jako Bokovy globule. Tato temná oblaka poblíž horní části mlhoviny představují další možné oblasti pro formování hvězd v budoucnosti.

Mlhovinu NGC 3576 objevil rovněž John Herschel a dokonce ve stejném roce 1834, který se tak pro něj stal mimořádně úspěšným.

 

Zdroj

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba, překlad, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o.; Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook, ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany
; Tel.: +49 89 3200 6655, Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1425. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: NGC 3603


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »