Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Výzkumy v ASU AV ČR (228): Pozorování polarizovaného záření ze Seyfertovy galaxie

Výzkumy v ASU AV ČR (228): Pozorování polarizovaného záření ze Seyfertovy galaxie

Malířova představa černé díry v jádře galaxie obklopené akrečním diskem a korónou vytvářenou polárním výtryskem.
Autor: © ESA

Aktivní galaktická jádra patří mezi jeden z nejzajímavějších typů objektů ve vesmíru. Astronomové z Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU v čele s Michalem Dovčiakem byli členy rozsáhlého mezinárodního týmu, který analyzoval a interpretoval měření polarizovaného rentgenového záření z galaxie MCG-05-23-16.

Aktivita galaktických jader je řízena akrecí plynu na centrální černou veledíru. Tyto objekty jsou pravými vzdálenými laboratořemi pro výzkum chování látky v prostředí s extrémní gravitací. Současný model aktivních galaktických jader předpokládá, že jejich zdánlivě různé typy jsou důsledkem různých pohledových úhlů na fyzikálně stejný typ objektu. Seyfertovy galaxie pak reprezentují objekty, které sledujeme pod nepříliš velkým úhlem s ohledem na rovinu akrečního disku. Seyfertovy galaxie z pohledu pozorovatele vypadají jaké běžné spirální galaxie (pozorované pod úhlem) s jasným jádrem. Jádra Seyfertových galaxií vydávají ve viditelné oblasti záření srovnatelné se zářením hvězdného disku dané galaxie. Kromě viditelného záření jsou Seyfertovy galaxie občas aktivní i v radiových vlnových délkách, přebytek záření pak vykazují v ultrafialové a rentgenové oblasti spektra.

O fotonech s nejvyšší energií se předpokládá, že vznikají inverzním Comptonovým jevem ve velmi horké koróně blízko černé díry, kdy záření získává energii opakovaným rozptylem na velmi horkých elektronech. Poloha a charakter této horké koróny však zůstává záhadou. V literatuře se objevují dva nejrozšířenější modely. Jednak model rozšířené koróny, podle něhož se tato horká oblast vyskytuje nad a pod akrečním diskem a je energizována nestabilitami v disku. Dále pak model kandelábru, kdy se naopak horká koróna nachází na ose akrečního disku v určité výšce nad ním a je energizována například polárním výtryskem. Může přirozeně vznikat i v případech, kdy plnohodnotný polární výtrysk nepozorujeme.

Dosavadní studie ukázaly, že s pomocí analýzy a interpretace spektroskopických pozorování lze určit velké množství základních parametrů systému, jako je např. hmotnost centrální černé veledíry nebo její spin, ovšem jednoznačnou odpověď na tvar a polohu koróny tato pozorování nenabízejí.

Michal Dovčiak z ASU i jeho další kolegové s pomocí sofistikované numerické simulace již v minulosti ukázali, že klíčem k rozuzlení této záhady může být pozorování polarizovaného rentgenového záření. Předpokládá, že přicházející rentgenové záření je výsledkem přeprocesování primárního záření horkými elektrony v koróně. K tomu dochází díky inverznímu Comptonovu rozptylu, což je fyzikální jev, který zcela přirozeně způsobuje polarizaci záření. Výsledný charakter polarizace je pak extrémně citlivým indikátorem pro geometrii a polohu koróny.

Měření polarizace v rentgenové oblasti spektra je ovšem technicky velmi náročným úkolem a až donedávna nebylo spolehlivě možné. To se změnilo vypuštěním družice IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer) v prosinci minulého roku. Netrvalo pak dlouho, aby celá metodika zaznamenala první úspěch.

Cílem se stala rádiově klidná Seyfertova galaxie typu 1.9 s označením MCG-05-23-16, která se nachází ve vzdálenosti 36 Mpc a na pozemské obloze se promítá do souhvězdí Vývěvy na jižní polokouli. Tato galaxie byla cílem pozorovacích kampaní již v minulosti s cílem omezit hodnoty jejích fundamentálních parametrů. Velkou výhodou této galaxie je její nekomplikované spektrum, které značně zjednodušuje interpretaci.

Pozorování dalekohledem IXPE začala 14. května 2022 a opakovala se o týden později. Celkově strávil přístroj expozicí této oblasti téměř 140 hodin, což umožnilo získat v této oblasti kvalitní rentgenová spektra včetně stanovení hodnot polarizace. V kampani sledovaly galaxii i další dvě sondy, a to sice XMM-Newton a NuSTAR. Všechna tato pozorování byla zpracována s pomocí standardních programových balíčků. Družice IXPE zjistila, že stupeň polarizace je menší než 4,7 %. Pozorování zbývajících dvou družic umožnila zkonstruovat průběh rentgenového spektra a určit tak dvě jeho hlavní komponenty, dále odhad chemického složení a inklinaci systému vůči pozorovateli. Kombinací bylo možné určit sklon spektra a jeho hraniční energii (ty souvisí optickou tloušťkou korony a s teplotou elektronů v koróně).

S pomocí numerického modelování autoři dále sestavili tři principiálně odlišné modely pro geometrii koróny, a to obě zmíněné v úvodu, tedy plochou rozšířenou korónu a model kandelábru, k němuž přidali model useknutého kuželu jako modelu pro výtrysk. Realizací těchto modelů byla pro různé hodnoty volných parametrů vyšetřena celá řada. Porovnáním předpovědi modelu s reálnými pozorováními lze omezit meze jejich platnosti. Z výsledků vyplývá, že zatímco modely kandelábru a useknutého kužele jsou v principu konzistentní s pozorováními, model ploché koróny by pozorováním vyhověl jedině pro velmi nízkou hodnotu sklonu, která je v tomto systému nepravděpodobná.

Autoři však upozorňují, že ani tentokrát není odpověď na otázku konfigurace koróny této galaxie s aktivním jádrem jednoznačná. Práce však ukazuje cestu, kterou je možné se vydat. Další pozorování mohou přinést zpřesnění vstupních údajů a z toho vyplývající možnost určit geometrii této vzdálené komplexní struktury přesněji.

REFERENCE

A. Marinucci, F. Muleri, M. Dovčiak a kol., Polarization constraints on the X-ray corona in Seyfert Galaxies: MCG-05-23-16, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society v tisku, preprint arXiv:2207.09338

KONTAKTY

RNDr. Michal Dovčiak, Ph.D.
michal.dovciak@asu.cas.cz
Oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení galaxií a planetárních systému ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: IXPE, Aktivní galaktické jádro, Astronomický ústav AV ČR


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »