Zářivá spirála s aktivním srdcem

Tato půvabná galaxie už na první pohled působí trochu neučesaně a její vzhled prozrazuje o její povaze mnohem více, než by se mohlo zdát. Galaxie M 77 (Messier 77 nebo též NGC 1068) je jednou z nejbližších aktivních galaxií (active galaxies) a tyto objekty patří k těm nejjasnějším ve vesmíru. Jejich jádra často bývají natolik jasná, že svým výkonem přezáří celý zbytek galaxie. Aktivní galaxie emitují záření, pokud ne všech, tak většiny možných vlnových délek elektromagnetického záření od rádiových přes mikrovlnné až po rentgenové a gama. M 77 je klasifikována jako Seyfertova galaxie druhého typu (Type II Seyfert galaxy), kterou charakterizuje obzvláště vysoká jasnost v oboru infračerveného záření.

Mimořádná svítivost této galaxie je způsobena intenzivním vyzařováním její centrální oblasti, které dominuje akreční disk obklopující superhmotnou černou díru (supermassive black hole). Hmota padající směrem do černé díry je stlačována a zahřívá se na mimořádně vysoké teploty. Díky tomu vyzařuje ohromné množství energie. Předpokládá se, že akreční disk je obklopen hustou strukturou plynu a prachu, která připomíná ‚donut‘ a bývá označována jako torus. Jako první tento objekt v galaxii M 77 odhalila pozorování provedená pomocí interferometrického systému VLTI v roce 2003 (eso0319).

Data, na jejichž základě byl vytvořen tento snímek galaxie M 77, byla pořízena ve čtyřech různých pásmech vlnových délek elektromagnetického záření, která jsou na fotografii zobrazena modrou, červenou, fialovou a růžovou barvou. Každé pásmo přináší trochu odlišnou informaci: například růžová barva představuje vyzařování vodíku na vlnové délce čáry H-alfa, díky tomu ve spirálních ramenech galaxie zviditelňuje oblasti s probíhající tvorbou nových hvězd, kde se vyskytují mladé a horké stálice; červeně pak svítí jemné, nitkovité filamenty v plynu, který galaxii M 77 obklopuje [1]. Nedaleko centra galaxie M 77 se promítá jedna z hvězd naší Galaxie, kolem které jsou (díky její jasnosti a bodovému vzhledu) patrné různobarevné proužky (diffraction spikes) vyvolané ohybem světla na hranách prvků optické a mechanické konstrukce dalekohledu. Na snímku, především v okrajových částech, je možné najít spoustu dalších galaxií, které – díky nesrovnatelně větší vzdálenosti – vypadají vedle M 77 drobné a nenápadné.

Na obloze se galaxie M 77 nachází v souhvězdí Velryby (Cetus) a leží 47 milionů světelných let od nás. Patří mezi vůbec nejvzdálenější objekty Messierova katalogu. Charles Messier se původně domníval, že jasný obláček, který spatřil ve svém dalekohledu, je malá hvězdokupa. S postupným vylepšením přístrojů však astronomové odhalili pravou galaktickou povahu tohoto objektu. S průměrem kolem 100 tisíc světelných let patří M 77 také k fyzicky největším galaxiím obsaženým v Messierově katalogu. Je tak hmotná, že svým gravitačním působením ovlivňuje okolní galaxie a narušuje jejich tvar (eso1707). [2]

Snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2), který pracuje ve spojení s dalekohledem VLT (Unit Telescope 1, Antu) na observatoři ESO/Paranal v Chile, v rámci programu ESO’s Cosmic Gems, jehož cílem je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely.

Poznámky

[1] Podobné červené filamenty jsou známé také u galaxie NGC 1275. Jsou poměrně chladné, přestože je obklopuje velmi horký plyn o teplotě až 50 milionů stupňů Celsia. Filamenty jsou zachyceny v magnetickém poli, které určuje jejich strukturu a demonstruje tak, jakým způsobem se energie z centrální černé díry přenáší na okolní hmotu.

[2] Galaxie NGC 1055 se nachází asi 60 milionů světelných let od nás. Jedná se o galaxii, kterou pozorujeme zboku, tedy skloněnou o 90° ve srovnání s M 77. Tento APOD (Astronomy Picture of the Day) nabízí pohled na obě galaxie společně v zorné polí, jehož velikost je srovnatelná s úhlovým průměrem Měsíce v úplňku na obloze.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• snímky dalekohledu VLT
• další záběry pořízené přístrojem FORS

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1720