Pokud na noční obloze spatříte rovnou řadu svítících bodů, jedná se s největší pravděpodobností o, mezi astronomy ne příliš oblíbené, satelity Starlink od společnosti SpaceX. Dnes však chci upozornit na příjemnější událost, při níž se hned pět nápadných, avšak diametrálně odlišných, nebeských těles seřadí do zajímavé přímky dlouhé pouhých dvanáct úhlových stupňů. Nepříjemností je, že bude nutné si přivstat. Popisované seskupení bude k vidění na časně ranní obloze 2. listopadu. Doufám, že už jste dostatečně napnutí na účastníky představení.
Za poslední století se nám chápání vesmíru posunulo výrazně kupředu. Ještě roce 1920 se vedla debata, jestli hvězdný ostrov naší Galaxie (často nepřesně označovaný názvem Mléčná dráha) je celý náš vesmír, anebo existují další ostrovy hvězd. Neznali jsme žádné exoplanety, nechápali jsme tvorbu energie v centru našeho Slunce, neznali jsme ani stáří našeho Měsíce. Dnes je všemu jinak, a galaxií známe v moderních dobách opravdu hodně – místo jedné jsou jich napozorovány miliardy. Jejich počet se v našem okolí ale zmenšuje. Proč od nás utíkají?
Pokud máte pocit, že cesta rozkopaným Brnem v ranní špičce trvá celou věčnost, představte si sondu Voyager 1.
Před 180 lety, dne 10. 10. 1846, objevil William Lassell Triton, největší měsíc planety Neptun.
William Lassell (18. června 1799 – 5. října 1880) byl anglický amatérský astronom a objevitel. Kromě Tritonu objevil v roce 1848 také Saturnův měsíc Hyperion a roku 1851 dva Uranovy měsíce Ariel a Umbriel.
Spektrum meteoru je často jediným zdrojem informací o složení tělesa, které vstupuje do zemské atmosféry. Chemické složení je pak z pozorovaného záření odvozováno na základě fyzikálního modelu. Práce, kterou vedla Adriana Pisarčíková z ASU, proto využívá laboratorní „umělé meteory“ a podrobný model přenosu záření, aby posoudila, jak moc je používaná metodika interpretace spekter meteorů úspěšná v popisu původního materiálu. Výsledky ukazují, že při odpařování se jednotlivé prvky neuvolňují rovnoměrně: těkavý sodík a draslík se do plazmové stopy dostávají velmi snadno, zatímco hořčík je oproti železu výrazně potlačen a žáruvzdorné prvky, jako je hliník, vápník nebo titan, se za daných laboratorních podmínek prakticky neuvolňují.
Souhvězdí Andromedy, a především pak slavná galaxie M 31 zdánlivě v něm ležící, se do dějin kosmologie zapsalo vskutku zlatým písmem. Navždy už zůstane spojeno s vyřešením největší záhady astronomie počátku 20. století. Připomeňme si tehdejší události a podívejme se na to, co dalšího můžeme v souhvězdí Andromedy spatřit.
V říjnu zažijeme dobrodružnou misi s posádkou kosmické lodi Sojuz 23. Spolu se sondou LDREX-2 rozbalíme na oběžné dráze anténu, budeme sledovat klima pomocí sondy MetOp-A a vypravíme se k Měsíci s Lunou 12. Na závěr spolu se sondami STEREO vydáme na pomslnou pť kolem Slunce.
Meteorický roj Orionidy patrí medzi najznámejšie a pravidelne pozorované meteorické roje jesennej oblohy. Každoročne v druhej polovici októbra ponúka pozorovateľom možnosť sledovať rýchle meteory, ktoré vznikajú pri vstupe drobných prachových častíc z legendárnej Halleyho kométy do zemskej atmosféry.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek
Zdeňka Vojče „LDN 1251“
Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251.
