Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity se podílí na přípravě dvou vesmírných ultrafialových observatoří. Obě nyní dosáhly důležitých milníků: projekt družice BrnoSAT stvrdil smlouvou své budoucí vyslání do vesmíru a Přírodovědecká fakulta zahájila formální spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) na vědecké podpoře družice QUVIK, čímž ESA Masarykovu univerzitu oficiálně jmenovala vědeckým lídrem ambiciózní mise QUVIK.
V 50-tych a 60-tych rokoch minulého storočia obe svetové veľmoci hľadali možnosti, ako sledovať umelé telesá na obežnej dráhe, družice. Výsledkom úsilia bola na americkej strane sieť optických sledovacích staníc osadených kamerami systému Baker-Nunn. V neskoršom období boli síce kamery nahradené modernejším systémom GEODSS, ale napriek tomu si kamery Baker-Nunn nedávno našli cestu späť, a to dokonca do špičkových oblastí modernej astronómie.
Ve středu 10. dubna od 10 hodin bude za pomoci těžké techniky instalován zpět do kopule největší dalekohled Štefánikovy hvězdárny. Tento jedinečný přístroj vážící 5,5 tuny prošel v uplynulých dvou letech v německé Jeně kompletní renovací. Pro veřejná pozorování bude dalekohled k dispozici v květnu, kdy se zároveň návštěvníci hvězdárny budou moci podrobně seznámit s jeho historií v rámci připravované výstavy „Návrat krále“.
Zájemci o vesmírné technologie a navigační systémy budou moci již podruhé navštívit jinak veřejnosti nepřístupné prostory sídla GSA, tedy Agentury pro evropský globální navigační satelitní systém. Letošní ročník Dní otevřených dveří se zaměří na vesmír a účast českých podniků na jeho výzkumu a využití vesmírných technologií. Akce začíná v pátek 2. prosince, kdy je pro školy připraven speciální seminář s názvem „Satelitní navigace + Evropa = GSA“. V sobotu 3. prosince se na přednášky o různých tématech může těšit široká veřejnost: dozví se například o využití satelitní navigace v letectví či o GSA jako centru evropské satelitní navigace.
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter i Saturn – kolem všech těchto planetu už v historii kroužila alespoň jedna robotická sonda, která nám pomohla prozkoumat povrch a v některých případech i měsíce, které obíhají kolem planety. Jenže Sluneční soustava obsahuje ještě dvě planety – Uran a Neptun, které jsme zatím prozkoumali pouze z jednoho jediného průletu. Sonda Voyager 2 prolétla kolem Uranu v lednu 1986 a kolem Neptunu v srpnu 1989. Všechny naše znalosti o těchto světech tak pochází pouze z této jediné sondy. Dočkáme se v příštích desítkách let nového průzkumníka, který by vstoupil na oběžnou dráhu jedné z těchto planet?
Astrofyzikální proGResy z Opavy: Už od roku 2016 provozuje Slezská univerzita dalekohled WHOO! (White Hole Observatory Opava), který od začátku svého provozu posloužil již několika studentům k významným závěrečným pracím v oboru astronomie a astrofyziky. Observatoř se dokonce podílí i na spolupráci s agenturami ESA a NASA. Vedle těchto možností pro vědecko-výzkumné aktivity je ale dalekohled použitelný také pro běžná astronomická pozorování a očekává se, že po dalších stádiích rozvolňování bude zase nabízet dvakrát do měsíce pozorování objektů noční oblohy pro širokou veřejnost.
Krátce před půlnocí z 15. na 16. července se uskuteční start meteorologické geostacionární družice MSG-4 (Meteosat Second Generation, Meteosat druhé generace). Družice bude startovat z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guianě pomocí nosiče Ariane-5, \"spolupasažérem\" MSG při startu bude telekomnikační družice Star One C4. Podrobné informace k průběhu startu MSG-4 lze nalézt na stránkách EUMETSATu nebo v dokumentu PDF. Přímý přenos samotného startu lze sledovat na stránkách ArianeSpace TV.
Astronomická společnost v americkém státě New Hampshire začala od prosince roku 2008 dávat do vybraných knihoven dalekohledy a vzdělávací materiály. Cílem bylo podporovat povědomí o vědě, stimulovat zájem o astronomii a dát lidem, kteří se nikdy dalekohledem nedívali, možnost zakusit vzrušující pocity, které přicházejí s objevováním. Inspirací byla báseň Roberta Frosta z roku 1923, kde se praví, že v každé vesnici by měl být někdo s dalekohledem. Společnost začala v roce 2008 se dvěma dalekohledy, v roce 2009 jich bylo v knihovnách už deset. Jiskra nápadu zanedlouho přeskočila i do jiných amerických států a s nadsázkou se dá říci, že se šíří jak prérijní požár.
sonda VoyagerHranici Sluneční soustavy obvykle umisťujeme do míst, kde vliv Slunce přestává dominovat nad vlivem okolních hvězd a mezihvězdného prostředí. Nejčastěji se setkáme s tvrzením, že poslední výspou Sluneční soustavy je Oortův oblak komet, který sahá až do vzdálenosti 50 000 astronomických jednotek (AU). To je přibližně vzdálenost, kde ještě mohou kometární jádra stabilně obíhat okolo Slunce, aniž by vliv okolních hvězd příliš narušoval jejich dráhy. Ne všechny vlivy Slunce však sahají do takových vzdáleností.
Z akce MHV 2013.Autor: Pražská pobočka ČAS. Nedávný květnový víkend 10. – 12. května 2013 se konalo třinácté dostaveníčko příznivců hvězdného nebe, pod zkratkou MHV, v astronomické hantýrce to znamená „Mezní hvězdná velikost“ pod záštitou Pražské pobočky ČAS. Místo akce bylo již tradiční – Zubří nedaleko Nového města na Moravě. Ve středu byl státní svátek, a tudíž se přímo vybízelo si akci prodloužit. A kdo ve středu přijel, chybu neudělal. Předpověď počasí na akci nebyla vůbec příznivá, tedy na hlavní část o víkendu. Osobně jsem tipoval, že se bude pozorovat jen na prodloužené části v noci ze středy na čtvrtek. Ve čtvrtek navečer se už přihnala oblačnost, ovšem než se setmělo, byla pryč. Hurá, pozorovalo se druhou noc!
SkyWatcher TelescopeSnem každého správného astronoma je bezesporu vlastnit ten nejlepší astronomický dalekohled. Tušíte ovšem, který to je? Nebo jej snad už máte doma, ale tak nějak nevíte co s ním? Pak je právě pro vás určen cyklus čtyř mimořádných říjnových workshopů zaměřených na astronomickou optiku organizovaných Hvězdárnou a planetáriem Brno.
Perkův dalekohledDalekohled Astronomického ústavu AV ČR o průměru hlavního zrcadla 2 metry, který je největším dalekohledem v České republice, bude 6. srpna 2012 na observatoři v Ondřejově slavnostně pojmenován po českém astronomovi doc. Luboši Perkovi. Tisková zpráva Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. ze dne 6. 8. 2012. Doplnění: Fotogalerie ze slavnostního setkání
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
