Trpasličí planeta Ceres – o které se dlouho předpokládalo, že se jedná o pustý kosmický kámen – je oceánským tělesem s rezervoáry vody pod svým povrchem. Vyplývá to z posledních výzkumů, které byly nedávno publikovány. Ceres je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter, jehož povrch byl studován s vysokým rozlišením sondou NASA s názvem Dawn.
Základní stavební kameny života mohou být ve vesmíru běžné.V protoplanetárním disku obklopujícím mladou hvězdu se astronomům poprvé podařilo odhalit složité organické molekuly, které jsou považovány za základní stavební kameny života. Pozorování provedená pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) opět dokazují, že podmínky, za jakých vznikala Země i Slunce, nejsou ve vesmíru nijak unikátní. Výsledky byly publikovány 9. dubna 2015 ve vědeckém časopise Nature.
V obecném povědomí dodnes rezonuje informace, že se astronomové v roce 2006 sešli v Praze se záměrem vyloučit Pluto z exkluzivního klubu planet Sluneční soustavy. Program kongresu byl ovšem mnohem obsáhlejší. Mezi diskutovaná témata patřily černé díry, dvojhvězdy, vznik a vývoj hvězd a další témata ze vzdálenějšího vesmíru. Světová média však uváděla jako hlavní výsledek setkání tuto zásadní informaci: na zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze konaném ve dnech 14. 8.-25. 8. 2006 bylo rozhodnuto, že Pluto již nebude pokládáno za planetu. Tímto dnem byla vytvořena nová kategorie těles, tzv. trpasličí planety. Historicky to však nebylo poprvé, kdy byl počet planet Sluneční soustavy zredukován.
Dne 1. 1. 1801 Giuseppe Piazzi objevil planetku Ceres. Již dvě stě let a k tomu jedno čtvrtstoletí uplynulo 1. ledna od objevu trpasličí planety Ceres. Zařazení tohoto tělesa se v průběhu času měnilo. Tuto planetku zařadili astronomové mezi trpasličí planety až po konferenci IAU v roce 2006 v Praze. Nejprve to totiž byla dokonce planeta!
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn dosáhla 6. června 2018 své nejnižší finální dráhy kolem trpasličí planety Ceres a poslala na Zemi tisíce nádherných fotografií včetně dalších údajů. Letový tým navedl sondu na dráhu, která ji přivádí na vzdálenost 35 km nad povrchem Ceres. Zblízka vyfotografovala mimo jiné kráter Occator, což je místo, v němž se nachází množství již dříve objevených světlých depozitů. Nevynechala ani jiné zajímavé oblasti.
Na první letmý pohled trpasličí planeta Ceres, největší těleso v hlavním pásu planetek, nevypadá jako ledové těleso. Fotografie pořízené kosmickou sondou NASA s názvem Dawn odhalily tmavý, velmi kráterovaný svět, jehož nejjasnější oblasti jsou tvořeny solemi s vysokou odrazivostí – nikoliv vodním ledem. Avšak v nově publikované studii vědci zveřejnili důkazy pro přítomnost ledu na povrchu nebo blízko pod povrchem trpasličí planety Ceres. Objev astronomové publikovali na setkání Americké geofyzikální společnosti v San Franciscu v roce 2016.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 10. do 1. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí v úplňku, v noci na středu 28. října projde Plejádami a v neděli 1. listopadu bude v poslední čtvrti. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem v přímce s Regulem. Venuše byla 24. října v dolní konjunkci a na ranní obloze se objeví extrémně nízko již koncem týdne jako Jitřenka. Slunce je klidné. Japonská sonda MMX se úspěšně vydala k Marsovým měsícům. Před 90 lety proběhl první úspěšný test raketového motoru v JPL.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve
Průchod měsíčních paprsků inverzní vrstvou atmosféry a její vliv na deformaci okraje kotouče. Lom světla v atmosféře zase odděluje zelenou složku pozorovatelnou v horní části kotouče a červenou složku viditelnou ve spodní části při přechodu do rudého záblesku.
