Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Dawn poskytla mimořádně detailní pohled na povrch planetky Ceres

Sonda Dawn poskytla mimořádně detailní pohled na povrch planetky Ceres

Mozaiku nápadného pahorku v západní části oblasti Cerealia Facula pořídila sonda Dawn 22. 6. 2018 ze vzdálenosti 34 km
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Kosmická sonda NASA s názvem Dawn dosáhla 6. června 2018 své nejnižší finální dráhy kolem trpasličí planety Ceres a poslala na Zemi tisíce nádherných fotografií včetně dalších údajů. Letový tým navedl sondu na dráhu, která ji přivádí na vzdálenost 35 km nad povrchem Ceres. Zblízka vyfotografovala mimo jiné kráter Occator, což je místo, v němž se nachází množství již dříve objevených světlých depozitů. Nevynechala ani jiné zajímavé oblasti.

Kolem asteroidu Ceres sonda Dawn krouží již více než 3 roky. V minulosti se nejvíce přiblížila k povrchu na vzdálenost 385 kilometrů, takže data z její současné dráhy poskytnou doposud nejdetailnější pohled na útvary na povrchu Ceres.

Tato nízká dráha vedla k odhalení nebývalých detailů vztahujících se na rozhraní mezi světlým a tmavým materiálem v oblasti Vinalia Faculae. Zobrazovací spektrometr pro oblast viditelného a infračerveného záření na palubě sondy Dawn již dříve objevil velmi světlé depozity tvořené pravděpodobně uhličitanem sodným, což je materiál běžně se vyskytující na Zemi v depozitech vzniklých po odpaření vody. Minulý týden sonda zažehla svoje iontové motory, možná již naposled, aby se co nejvíce přiblížila k oblasti Vinalia Faculae s největšími zásobami depozitů uhličitanu sodného v centru kráteru Occator.

Pořizování těchto senzačních snímků je jedním z nejdůležitějších úkolů během této velmi úspěšné mise sondy Dawn a získané výsledky jsou lepší, než jsme vůbec doufali,“ říká Marc Rayman, hlavní inženýr a projektový manažer z Jet Propulsion Laboratory (JPL), NASA. „Sonda Dawn je podobná významnému umělci, který doplňuje množství detailů do nádherného a dokonalého portrétu trpasličí planety Ceres.“

Celkový pohled na trpasličí planetu Ceres – uprostřed je kráter Occator s jasnými skvrnami solí Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Celkový pohled na trpasličí planetu Ceres – uprostřed je kráter Occator s jasnými skvrnami solí
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Bezpočet informací obsažených na pořízených fotografiích a na dalších, které sonda ještě poskytne v následujících týdnech, pomůže určit klíčové složení a otevře nové otázky týkající se původu největších depozitů uhličitanu sodného pozorovaných tak daleko od Země, a možná i Marsu. Zejména byli vědci udiveni, jak byl tento materiál obnažen: buď pochází z mělkých podpovrchových rezervoárů minerálů obsahujících vodu nebo z hlubokých zdrojů solných roztoků (kapalná voda obohacená solemi) prosakujících vzhůru existujícími prasklinami.

Pozorování z nízké oběžné dráhy uskutečněná dalšími vědeckými přístroji sondy Dawn, jako je například detektor gama záření a neutronů, a také zobrazovací spektrometr pro oblast viditelného a infračerveného záření, pomohou odhalit složení asteroidu Ceres v detailním měřítku a mohou vrhnout nové světlo na původ materiálu objeveného napříč povrchem tělesa. Nová gravitační měření rovněž mohou odhalit detaily v podpovrchové vrstvě tělesa.

První pohled na asteroid Ceres pořízený sondou Dawn nám představil jedinečnou oslňující světlou skvrnu,“ říká Carol Raymond z JPL, hlavní vědecký pracovník sondy Dawn. „Rozpletení podstaty a historie této fascinující trpasličí planety během prodloužené mise u asteroidu Ceres nás udržuje v napětí a je obzvlášť příhodné, že poslední aktivita sondy Dawn poskytne drahocenná nová data k prověření různých teorií.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dawn, Trpasličí planeta Ceres


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »