Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  DAWN objevila organické látky na povrchu Ceres

DAWN objevila organické látky na povrchu Ceres

Organické látky na povrchu trpasličí planety Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Kosmická sonda NASA s názvem Dawn objevila důkazy přítomnosti organických látek na povrchu trpasličí planety Ceres, největšího tělesa v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter. Vědci využili data z mapovacího spektrometru VIR (Visible and Infra-Red spectrometer), který pracuje v oboru viditelného světla a infračerveného záření. Spektrometr detekoval organické látky uvnitř a v okolí kráteru nazvaného Ernutet na severní polokouli tělesa. Organické molekuly jsou z vědeckého hlediska důležité, protože jsou nezbytnou – i když ne dostačující – součástí života na Zemi.

Přístroj VIR byl schopen detekovat a zmapovat výskyt a rozložení organických látek na povrchu Ceres, protože se mimořádně projevují právě v oboru infračerveného záření.

Objev rozšiřuje rostoucí seznam těles ve Sluneční soustavě, na kterých byly objeveny organické látky. Organický materiál byl nalezen v některých meteoritech, stejně tak je jeho přítomnost vyvozována z teleskopických pozorování některých planetek. Ceres sdílí mnoho společných rysů s meteority bohatými na vodu a organické látky – konkrétně se jedná o skupinu meteoritů označovaných jako uhlíkaté chondrity. Tento objev ještě více podpořil souvislost mezi trpasličí planetou Ceres, touto skupinou meteoritů a jejich mateřskými tělesy.

Toto je první jasný objev organických molekul u tělesa obíhajícího v hlavním pásu planetek,“ říká Maria Cristina De Sanctis, hlavní autorka studie, působící na National Institute of Astrophysics, Řím. Objev byl publikován v časopise Science.

Data obsažená v publikovaném článku podporují představu, že organické látky pocházejí z trpasličí planety Ceres. Uhličitany a jíly dříve identifikované na povrchu asteroidu Ceres poskytly důkazy pro různou chemickou aktivitu za přítomnosti vody a tepla. To zvyšuje pravděpodobnost, že organické látky byly „zpracovány“ v teplém, na vodu bohatém prostředí.

Objev organických látek doplňuje charakteristické vlastnosti trpasličí planety Ceres, které souvisejí s ingrediencemi a podmínkami pro život v dávné minulosti. Při předcházejících výzkumech byly objeveny hydratované minerály, uhličitany, vodní led a čpavkové jíly, které musely být pozměněny působením vody. Uhličitan sodný a soli, jako například ty, které byly objeveny ve světlé oblasti kráteru Occator, byly dopraveny na povrch tělesa prostřednictvím tekutiny.

Tento objev přispívá k našemu pochopení možného původu vody a organických látek na Zemi,“ říká Julie Castillo-Rogez, vědecká pracovnice projektu Dawn, se sídlem na NASA's Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Kalifornie.

Organické látky na povrchu trpasličí planety Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/ASI/INAF/MPS/DLR/IDA
Organické látky na povrchu trpasličí planety Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/ASI/INAF/MPS/DLR/IDA
Popis k obrázku: Astronomové SwRI (Southwest Research Institute) studovali geologii související s oblastmi na povrchu Ceres, které jsou bohaté na organické látky. Sonda Dawn prozkoumala region v okolí kráteru Ernutet, kde byly objeveny koncentrace organických látek (oblasti jsou označené písmeny „a“ až „f“). Barevné rozlišení ukazuje intenzitu absorpce záření organickými látkami, kde teplé barvy představují nejvyšší koncentraci organických molekul.

Organické látky na povrchu trpasličí planety Ceres jsou převážně situovány v oblasti pokrývající přibližně 1000 kilometrů čtverečních povrchu. Charakteristické rysy organických látek jsou velmi zřetelné na dně kráteru Ernutet, na jeho jižním okraji a v oblasti na vnější straně směrem na jihovýchod. Další velká oblast s dobře definovanými charakteristikami byla nalezena v severozápadní části okraje kráteru a vyvrženého materiálu. Byly zde nalezeny i další menší oblasti bohaté na organický materiál několik kilometrů západně a východně od kráteru. Organický materiál byl rovněž objeven na velmi malých částech povrchu trpasličí planety Ceres v kráteru Inamahari, přibližně 400 kilometrů od již zmiňovaného kráteru Ernutet.

Americká sonda NASA s názvem Dawn byla vypuštěna 27. září 2007. Od července 2011 dlouhodobě zkoumala planetku Vesta, posléze zamířila k největšímu tělesu hlavního pásu planetek – k trpasličí planetě Ceres o průměru 950 kilometrů. Dne 18. listopadu 2015 sestoupila sonda DAWN na nejnižší plánovanou oběžnou dráhu kolem Ceres. Detailní snímky měly rozlišení asi 35 metrů/pixel.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kosmická sonda dawn, Trpasličí planeta Ceres, Organické látky


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »