Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pod povrchem trpasličí planety Ceres se nachází kapalná voda

Pod povrchem trpasličí planety Ceres se nachází kapalná voda

Ceres je největším objektem hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem
Autor: NASA

Trpasličí planeta Ceres – o které se dlouho předpokládalo, že se jedná o pustý kosmický kámen – je oceánským tělesem s rezervoáry vody pod svým povrchem. Vyplývá to z posledních výzkumů, které byly nedávno publikovány. Ceres je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter, jehož povrch byl studován s vysokým rozlišením sondou NASA s názvem Dawn.

Nyní skupina vědců z USA a Evropy analyzovala snímky předané na Zemi sondou Dawn z oběžné dráhy kolem trpasličí planety, kdy se přiblížila k jejímu povrchu až na vzdálenost 35 km. Zaměřili se na 20 miliónů roků starý kráter Occator a určili, že zde existuje „rozsáhlý rezervoár“ mořské vody pod povrchem kráteru.

Několik studií publikovaných v časopisech Nature Astronomy, Nature Geoscience a Nature Communications tak vrhlo nové světlo na trpasličí planetu, kterou objevil v roce 1801 italský vědec Giuseppe Piazzi.

Již dříve bylo zjištěno, že pozorované rozsáhlé bílé skvrny na povrchu tělesa tvoří usazeniny uhličitanu sodného. Předpokládalo se, že tyto usazeniny velmi pravděpodobně vytvořila voda, která prosákla na povrch a vypařila se. Soli, které v ní byly rozpuštěné, tu však zůstaly a vytvořily krustu, která dobře odráží světlo.

Na základě použití snímků pořízených v oboru infračerveného záření členové týmu objevili přítomnost minerálu hydrohalitu (NaCl·2H2O) – zmrzlého vodnatého roztoku kamenné soli – což je materiál obvyklý v zamrzlých mořích. Je stabilní při teplotách pod -5 °C; je produktem krystalizace při teplotách pod bodem mrazu z mořské vody nebo ze solných pramenů.

Mozaika povrchu Ceres ve falešných barvách zdůrazňuje nedávno vyvržené vrstvy roztoku slané vody Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Mozaika povrchu Ceres ve falešných barvách zdůrazňuje nedávno vyvržené vrstvy roztoku slané vody
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Maria Cristina De Sanctis z Rome's Istituto Nazionale di Astrofisica říká, že hydrohalit je jasným signálem, že na trpasličí planetě Ceres je pod povrchem přítomná voda. „Můžeme nyní říci, že Ceres se řadí mezi tělesa s přítomností podpovrchového oceánu, jako jsou například některé ledové měsíce Jupitera či Saturnu,“ řekla Maria Cristina De Sanctis.

Podle členů výzkumného týmu slané depozity vypadaly jako by byly vytvořeny v uplynulých dvou miliónech roků – což je mrknutí oka v plynutí vesmírného času. Z toho vyplývá, že solný roztok může stále ještě vyvěrat z nitra trpasličí planety, a jak řekla Maria Cristina De Sanctis, mohl by mít hluboké důsledky pro budoucí výzkumy.

Hmota nalezená na povrchu trpasličí planety Ceres je nesmírně důležitá, pokud jde o astrobiologii,“ dodává Maria Cristina De Sanctis. „Víme, že tyto minerály jsou docela zásadní pro vznik a vývoj života.“

V doprovodném komentáři k článku Julie Castillo-Rogez z California Institute of Technology's Jet Propulsion Laboratory říká, že objev hydrohalitu je důkazem pro pokračující vodní aktivitu. „Takový materiál je na povrchu trpasličí planety Ceres nestabilní a z toho důvodu musel být vyvržen teprve nedávno,“ říká Julie Castillo-Rogez.

V samostatném článku astronomové analyzovali snímky kráteru Occator a objevili, že jeho valy a pahorky se možná zformovaly, když byla voda vyvržena v důsledku impaktu meteoritu a následně zmrzla na povrchu.

Podle autorů textu jejich objevy ukázaly, že takovýto proces mrznutí vody „je rozšířen za dráhy planet Země a Marsu a byl aktivní na trpasličí planetě Ceres v geologicky nedávné době“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kosmická sonda dawn, Podpovrchový oceán, Trpasličí planeta Ceres


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »