Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Složení podpovrchového oceánu na Enceladu naznačuje obyvatelné prostředí

Složení podpovrchového oceánu na Enceladu naznačuje obyvatelné prostředí

Vědci předpokládají, že výskyt oxidu uhličitého v podpovrchovém oceánu měsíce Enceladus by mohl být regulován chemickými reakcemi na mořském dně
Autor: NASA/JPL-Caltech

Vědecký tým pracovníků Southwest Research Institute (SwRI) vyvinul nový geochemický model, který odhaluje, že oxid uhličitý (CO2) z vnitřních oblastí Enceladu – Saturnova měsíce uchovávajícího pod povrchem globální oceán – může být regulovaný chemickými reakcemi na jeho mořském dně. Studium výtrysků plynu a zmrzlé vodní tříště, k čemuž dochází prostřednictvím prasklin v ledové kůře tohoto měsíce, předpokládá mnohem složitější nitro, než jsme si donedávna mysleli.

Porozuměním složení výtrysků se můžeme dozvědět více o tom, jak oceán vypadá a jestli poskytuje prostředí, kde může přežívat život, jaký známe na Zemi,“ říká Christopher Glein z SwRI, hlavní autor článku v časopise Geophysical Research Letters popisujícího výzkum. „Přišli jsme s novou technikou analýzy složení výtrysků za účelem určení koncentrací rozpuštěného CO2 v podpovrchovém oceánu. To umožňuje modelovat procesy hluboko pod povrchem.“

Analýza dat z kosmické sondy Cassini (NASA) pomocí hmotového spektrometru ukazuje, že množství CO2 lze nejlépe vysvětlit na základě geochemických reakcí mezi kamenným jádrem měsíce a přiléhající kapalnou vodou, která je součástí jeho podpovrchového oceánu. Spojení těchto informací s dřívějšími objevy oxidu křemičitého a molekulárního vodíku (H2) ukazuje na mnohem složitější a geochemicky rozmanitější jádro.

Podle našich objevů Enceladus, jak se zdá, ovlivňuje pozoruhodný obsah uloženého uhlíku,“ říká Christopher Glein. „Na Zemi klimatologové zkoumají, jestli podobné procesy mohou být využity ke zmírnění průmyslových emisí CO2. Na základě využití dvou odlišných souborů dat byla odvozena koncentrace CO2 v rozmezí, která je nezvykle podobná tomu, co by bylo očekáváno z rozpuštění a utváření určitých směsí křemene a uhlíku v minerálech na mořském dně.“

Dalším fenoménem, který je jednou z příčin této složitosti, je pravděpodobná přítomnost hydrotermálních průduchů v nitru měsíce Enceladus. Na dně pozemských oceánů hydrotermální sopouchy vypouštějí horkou, na energii velmi bohatou a množstvím minerálů obohacenou tekutinu, která poskytuje unikátní ekosystémy hemžící se nebývalým množstvím živých a prospívajících organismů.

Dynamické rozhraní mezi povrchem jádra a mořskou vodou může potenciálně vytvořit zdroje energie, které mohou podporovat život,“ říká Hunter Waite z SwRI, hlavní vědecký pracovník přístroje Ion Neutral Mass Spectrometer (INMS) na kosmické sondě Cassini. „Dokud jsme neobjevili důkazy přítomnosti mikrobiálního života v podpovrchovém oceánu na Enceladu, narůstají svědectví pro chemickou nerovnováhu nabízející náznaky, že pod ledovou kůrou měsíce mohou existovat obyvatelné podmínky.“

Vědecká komunita pokračuje ve sklizni poznatků z těsného přiblížení sondy Cassini k měsíci Enceladus 28. 10. 2015, dříve než ukončila svoji misi. Přístroj INMS detekoval vodík, když sonda prolétla skrz výtrysk a další vědecké přístroje již dříve detekovaly nepatrné částice oxidu křemičitého. Tyto dvě chemikálie jsou považovány za indikátory hydrotermálních procesů.

Pozoruhodné zdroje pozorovaného CO2, oxidu křemičitého a vodíku (H2) znamenají mineralogicky a teplotně různorodé prostředí v heterogenním kamenném jádru,“ říká Christopher Glein. „Domníváme se, že jádro je složeno z oxidem uhličitým nasycených horních vrstev a nitra obsahujícího serpentin.“ Uhličitany se obvykle vyskytují na Zemi jako sedimentární horniny v podobě vápence, zatímco hadcové minerály vznikají z vyvřelých hornin na mořském dně, které jsou bohaté na hořčík a železo.

Důsledek pro eventuální život umožněný různorodou strukturou jádra je netušený,“ říká Christopher Glein. „Tento model může vysvětlit, jak planetární diferenciace a adaptační procesy vytvářejí gradienty chemické energie potřebné pro podpovrchový život.“

Podpovrchový oceán na Enceladu by mohl být zajímavý, pokud se týká prostředí vhodného pro život. Zatím ale není jasné, zda je obyvatelný či nikoliv.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] astrobiology.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Obyvatelné prostředí, Podpovrchový oceán, Saturnův měsíc Enceladus


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »