Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové modelování naznačuje, že Titan nemá podpovrchový oceán

Nové modelování naznačuje, že Titan nemá podpovrchový oceán

Složený snímek ukazuje infračervený pohled na Titan v nepravých barvách. Modrá barva na snímku představuje vlnové délky kolem 1,3 µm, zelená 2,0 µm a červená 5,0 µm. Pohled ve viditelných vlnových délkách by ukázal pouze zamlženou atmosféru Titanu.
Autor: NASA / JPL-Caltech / Space Science Institute

Data ze sondy Cassini původně vedla vědce k domněnce, že na Titanu existuje velký podzemní oceán složený z kapalné vody. Když však tým pod vedením Baptiste Journaux z Washingtonské univerzity vytvořil model měsíce s oceánem, výsledky nesouhlasily s fyzikálními vlastnostmi podle dat ze sondy. Místo oceánu, jaký známe na Zemi, se pravděpodobně jedná o něco podobnějšího arktickému mořskému ledu.

Titan je jediný svět kromě Země, o kterém je známo, že má na svém povrchu kapalinu. Teploty se zde pohybují kolem minus 183 stupňů Celsia a místo vody jsou zde jezera tvořena kapalným metanem, který zde také padá jako déšť.

Při oběhu kolem Saturnu vědci pozorovali, jak se Titan, pohybující se po eliptické dráze, natahuje a smršťuje v závislosti na jeho vzdálenosti od Saturnu. V roce 2008 navrhli, že Titan musí mít pod povrchem obrovský oceán, aby byly možné takové významné deformace.

Stupeň deformace závisí především na vnitřní struktuře Titanu a hluboký oceán by umožnil kůře více se prohýbat pod gravitačním působením Saturnu, než kdyby by byl Titan zcela zamrzlý.

„Deformace, kterou jsme zjistili během počáteční analýzy dat z mise Cassini, mohla být kompatibilní s globálním oceánem, ale nyní víme, že to není celý příběh,“ vysvětluje Baptiste Journaux. V nové studii pak ukazuje, že se musí vzít v úvahu ještě jeden prvek: načasování.

Dosavadní představa o struktuře Titanu Autor: A. D. Fortes/UCL/STFC (upraveno), volné dílo
Dosavadní představa o struktuře Titanu
Autor: A. D. Fortes/UCL/STFC (upraveno), volné dílo
Změna tvaru Titanu zaostává asi o 15 hodin za maximem gravitačního působení Saturnu. Měřením zpoždění vědci zjistili, kolik energie je potřeba k změně tvaru Titanu, což jim umožnilo vyvodit závěry o viskozitě jeho vnitřku. Množství energie ztracené nebo rozptýlené v Titanu bylo mnohem větší, než vědci očekávali v případě globálního oceánu.

„Nikdo nečekal tak silné rozptýlení energie uvnitř Titanu,“ řekl dr. Flavio Petricca, výzkumník v Jet Propulsion Laboratory NASA a spoluautor článku. „To byl jasný důkaz, že vnitřek Titanu se liší od toho, co bylo odvozeno z předchozích analýz.“

Model, který vědci nyní navrhují, obsahuje více rozbředlého sněhu a podstatně méně kapalné vody. Rozbředlý sníh je dostatečně hustý, aby vysvětlil zpoždění, ale stále obsahuje vodu, což umožňuje Titanu se při tahu deformovat.

„Musíme si uvědomit, že vodní vrstva na Titanu je tak hustá a tlak tak obrovský, že se tím mění fyzikální vlastnosti vody,“ řekl dr. Journaux. „Voda a led se chovají jinak než mořská voda zde na Zemi.“

Studie byla publikována v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.sci.news



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Podpovrchový oceán, Měsíc Titan


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »