Co když astronomové při budoucích průzkumech obyvatelnosti exoplanet nic nenajdou?

Ve vědě může někdy i to, že něco nenajdeme, přinést důležité poznatky.

Když vědci pátrají po životě na exoplanetách, často se zaměřují na specifické znaky, které by mohly naznačovat biologickou aktivitu, jako jsou známky vody nebo plynů, například kyslíku či metanu. Co se ale stane, když žádný z těchto znaků nenajdeme? Můžeme se přesto dozvědět něco smysluplného o tom, jak běžný může být život ve vesmíru?

„I jediná pozitivní detekce by všechno změnila – do té doby se však musíme ujistit, že se co nejvíce dozvíme z toho, co nenajdeme,“ říká první autor studie dr. Daniel Angerhausen, výzkumník z ETH Zurich a SETI Institute.

Nová studie ukazuje, že pokud vědci prozkoumají 40–80 planet a nenajdou žádné známky života, mohou s jistotou dojít k závěru, že méně než 10–20 % podobných planet ukrývá život. To však do značné míry závisí na tom, jak jistí si u jednotlivých pozorování jsme.

Takové zjištění by vědcům umožnilo stanovit smysluplnou horní hranici výskytu života ve vesmíru, což doposud nebylo možné.

Pokud by i jen 10 % planet v Mléčné dráze hostilo nějakou formu života, stále by to mohlo být 10 miliard planet nebo více. „I když život nenajdeme, budeme schopni kvantifikovat, jak vzácné – nebo běžné – mohou planety s detekovatelnými biosignaturami skutečně být,“ říká dr. Angerhausen.

Tato zjištění mají přímý dopad na připravované mise, jako je Observatoř obyvatelných světů (Habitable Worlds Observatory – HWO) od NASA nebo evropský Velký interferometr pro exoplanety (Large Interferometer for Exoplanets – LIFE). Tyto mise budou zkoumat desítky planet podobných Zemi a budou v jejich atmosférách hledat známky přítomnosti vody, kyslíku a složitějších biosignatur. Podle studie bude počet pozorovaných planet dostatečně velký na to, aby bylo možné vyvodit významné závěry o obyvatelnosti a rozšíření života v našem galaktickém sousedství.

Studie však také upozorňuje, že i s pokročilými přístroji budou muset tyto průzkumy pečlivě zohlednit nejistoty a zkreslení jednotlivých měření, aby bylo zajištěno, že jejich výsledky budou statisticky významné. Jedním z klíčových poznatků studie je, že nejistoty v jednotlivých pozorováních – například falešně negativní výsledky – mohou významně ovlivnit závěry.

„Celý výzkum není jen o tom, kolik planet pozorujeme – jde především o to, s jakou jistotou můžeme vidět nebo nevidět to, co hledáme,“ dodává dr. Angerhausen. „Pokud nebudeme opatrní a budeme si příliš jisti svými schopnostmi identifikovat život, může i velký průzkum vést k zavádějícím výsledkům.“

Studie vyšla v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] https://www.sci.news