Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Centrum naší Galaxie si odfukuje

Centrum naší Galaxie si odfukuje

Snímek ukazuje oblast poblíž středu naší Galaxie v rentgenovém a rádiovém záření. V dolní části snímku, poblíž středu, se nachází zářivý, spletitý uzel materiálu, který obsahuje supermasivní černou díru v centru naší Galaxie, známou jako Sagittarius A*. Z ní ve středu snímku vystupuje sloup modrého světla označovaný jako komín. Tento komín horkého plynu je obklopen červenými oblaky, které jsou plné hvězd. Poblíž vrcholu modrého pilíře se nachází světle modrý pruh, který je zvýrazněn rámečkem. Tento pruh je považován za výdech komína. Rámeček vlevo pak zobrazuje detailní obraz komínového průduchu, jak jej pozorovala observatoř Chandra.
Autor: NASA / CXC / Universe of Chicago / Mackey et al. / NRF / SARAO / MeerKAT / SAO / N. Wolk

Astronomové za pomoci rentgenové observatoře Chandra objevili „výdechový otvor“, který odvádí horký plyn ze Sagittaria A*, supermasivní černé díry ve středu naší Galaxie. Tento průduch se – stejně jako Sagittarius A* – nachází asi 26 000 světelných let od Země a je spojen s dříve objevenou strukturou podobnou komínu, která je kolmá k rovině Galaxie. Data z družice Chandra ukazují válcovitý tunel, který pomáhá odvádět plyn směrem k vnějším oblastem Mléčné dráhy. Tento výsledek odhaluje, jak může černá díra Mléčné dráhy pohlcovat a vyvrhovat materiál.

Dříve objevený komín začíná ve středu Mléčné dráhy a je kolmý na spirální disk Galaxie. Astronomové jej odhalili pomocí rentgenových dat z družic NASA Chandra a ESA XMM-Newton.

Rádiové záření detekované radioteleskopem MeerKAT ukazuje na vliv magnetických polí uzavírajících plyn v komíně. Podle nejnovějších dat z družice Chandra bylo objeveno několik rentgenových hřebenů přibližně kolmých na rovinu Galaxie. Astronomové se domnívají, že se jedná o stěny válcovitého tunelu, který pomáhá horkému plynu při jeho pohybu vzhůru podél komína a směrem od galaktického centra. Nově objevený průduch se nachází poblíž vrcholu komína asi 700 světelných let od středu Galaxie.

Měli jsme podezření, že magnetická pole fungují jako stěny komína a horký plyn jimi proudí vzhůru jako kouř,“ řekl Dr. Scott Mackey, astronom z Chicagské univerzity. „Nyní jsme objevili výfukový otvor poblíž vrcholu komína.“

Podle autorů článku vznikl výdechový otvor, když horký plyn stoupající komínem narazil na chladnější plyn ležící v jeho cestě. Jas stěn výdechového otvoru v rentgenovém záření je způsoben rázovými vlnami vzniklými touto srážkou. Levá strana výdechového otvoru je jasnější pravděpodobně proto, že plyn proudící vzhůru naráží na stěnu tunelu pod větším úhlem a s větší silou než v ostatních oblastech.

Výzkumníci se domnívají, že horký plyn nejspíše pochází ze sledu událostí zahrnujících pád materiálu do Sagittaria A* a následné erupce z černé díry, které ženou plyn vzhůru komínem a ven výfukovým otvorem. Neví však přesně, jak často je černá díra zásobována.

Předchozí studie naznačily, že v místě centrální černé díry nebo v její blízkosti dochází každých několik set let k dramatickým rentgenovým erupcím, takže ty by mohly hrát důležitou roli při vyhánění horkého plynu vzhůru.

Astronomové rovněž odhadují, že Sagittarius A* roztrhne a pohltí přibližně každých 20 000 let jednu hvězdu. Takové události by vedly k mohutnému, explozivnímu uvolňování energie, jejíž velká část by měla stoupat komínovými průduchy.

Bubliny u středu Mléčné dráhy

Částice a energie v průduchu poskytují vodítko k původu dvou záhadných a mnohem větších struktur v okolí středu Mléčné dráhy: Fermiho bublin, které v záření gama pozoroval Fermiho vesmírný teleskop NASA, a bublin eROSITA, které objevil rentgenový teleskop eROSITA od ESA.

V obou případech se jedná o dvojice struktur, které se rozprostírají tisíce světelných let od středu Galaxie. Poskytují důležité informace o minulé explozivní aktivitě v blízkosti centra Galaxie.

Bubliny Fermi i eROSITA jsou zarovnány podél zmiňovaného komínu a podél dalšího rentgenového komínu, který začíná ve středu Galaxie a směřuje opačným směrem. Trychtýřovitý efekt výdechového otvoru poblíž vrcholu komína může udržovat horký plyn soustředěný při cestě vzhůru, což napomáhá vzniku souvislé struktury bublin.

Objevili jsme malou strukturu, která by mohla hrát velkou roli při vzniku těchto gigantických bublin,“ říká Dr. Gabriele Ponti, astronom z italského Národního astrofyzikálního ústavu.

 

Článek o těchto objevech byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.sci.news



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Sagittarius a*


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »