Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Budeme hledat fialové exoplanety?

Budeme hledat fialové exoplanety?

Vědci z Cornellovy univerzity navrhují, že signály fialových bakterií, kterým se daří v různých podmínkách a které využívají infračervené světlo, by mohly naznačovat mimozemský život na exoplanetách.
Autor: SciTechDaily.com

Při pátrání po životě mimo naši planetu se nemusíme zaměřovat jen na tradiční zelenou barvu, která je běžně spojována s pozemským životem. Planeta podobná Zemi, která obíhá kolem jiné hvězdy, může vypadat jinak a může být pokryta bakteriemi, které k fotosyntéze využívají neviditelné infračervené záření. Astrobiologové z Cornellovy a Minnesotské univerzity za tímto účelem charakterizovali odrazová spektra souboru sirných a dalších fialových bakterií.

Se životem na Zemi si nejvíce spojujeme zelenou barvu, kterou vidíme skoro všude v rostlinné říši – od pokojových rostlin a zahrad až po pole a lesy, kde podmínky umožnily vývoj organismů, které provádějí fotosyntézu produkující kyslík pomocí zeleného barviva – chlorofylu.

Planeta podobná Zemi obíhající kolem jiné hvězdy by však mohla vypadat zcela jinak: mohla by být pokrytá bakteriemi, které přijímají jen málo nebo vůbec žádné viditelné světlo a nepotřebují ani kyslík, podobně jako je tomu v některých prostředích na Zemi. Místo toho by mohly využívat k fotosyntéze neviditelné infračervené záření.

Mnoho takových bakterií na Zemi obsahuje místo zelené barvy fialové pigmenty, a pokud by tyto bakterie na exoplanetách převládaly, vytvářely by charakteristický „světelný otisk“, který by byl detekovatelný pozemními i vesmírnými dalekohledy příští generace.

Fialové bakterie mohou prosperovat v širokém spektru podmínek, což z nich činí jednoho z hlavních uchazečů o život, který by mohl dominovat na různých světech,“ uvedla Lígia Fonseca Coelho, postdoktorandka Institutu Carla Sagana (CSI) a první autorka článku Purple is the New Green: Biopigments and Spectra of Earth-like Purple Worlds.

Potřebujeme vytvořit databázi známek života, abychom se ujistili, že naše teleskopy nepřehlédnou život, pokud náhodou nevypadá přesně jako to, s čím se setkáváme každý den kolem nás,“ dodala docentka astronomie Lisa Kalteneggerová, spoluautorka článku a ředitelka CSI.

Na základě života na Zemi vědci katalogizují barvy a chemické znaky, které by v odraženém světle exoplanety mohly odpovídat různým organismům a minerálům. Autor: Ryan Young, Cornell University
Na základě života na Zemi vědci katalogizují barvy a chemické znaky, které by v odraženém světle exoplanety mohly odpovídat různým organismům a minerálům.
Autor: Ryan Young, Cornell University
Pro účely studie autoři shromáždili a vypěstovali vzorky více než 20 purpurových sirných a nesirných bakterií, které se mohou vyskytovat v různých prostředích, od mělkých vod, pobřeží a bažin až po hlubokomořské hydrotermální průduchy.

Bakterie, které se souhrnně označují jako fialové, mají ve skutečnosti celou škálu barev včetně žluté, oranžové, hnědé a červené, a to díky pigmentům příbuzným těm, které dělají rajčata červená a mrkev oranžovou. Daří se jim v prostředí s nízkoenergetickým červeným nebo infračerveným světlem pomocí jednodušších systémů fotosyntézy využívajících formy chlorofylu, které absorbují infračervené světlo a nevytvářejí kyslík. Je pravděpodobné, že na rané Zemi tyto bakterie převládaly ještě před nástupem fotosyntézy rostlinného typu a mohly by být obzvláště vhodné pro exoplanety, které obíhají kolem chladnějších červených trpaslíků – nejběžnějšího typu hvězd v naší Galaxii.

Na Zemi se jim i dnes v určitých prostředích daří. Pokud by jim nekonkurovaly zelené rostliny, řasy a jiné bakterie, mohly by jim červené hvězdy poskytnout nejpříznivější podmínky pro fotosyntézu.

Detekce „bledě fialové tečky“ v jiné sluneční soustavě by vyvolala intenzivní pozorování planety, aby se tím vyloučily jiné barevné zdroje, například barevné minerály, které CSI rovněž katalogizuje.

Právě se nám otevírají oči pro tyto fascinující světy kolem nás,“ řekla Lisa Kalteneggerová. „Fialové bakterie mohou přežívat a prospívat v tak rozmanitých podmínkách, že je snadné si představit, že na mnoha různých světech může být fialová právě novou zelenou.“

Práce týmu vyšla v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.sci.news
[2] scitechdaily.com



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Markery života, Život na exoplanetách


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »