Související stránky k článku Fotogalerie: Konjunkce Venuše a Jupiteru 2023
Jak jsme avizovali 19. září 2019, nad Evropou se již od letošního léta dají sledovat barevně syté, až karmínové soumraky, které způsobuje rozptyl slunečního světla zejména na vulkanickém prachu kurilské sopky Raikoke. Především na zářijové obloze byly úkazy velice výrazné a rovněž i pěkně nafotografované nadšenci po celém našem území, ale i z jiných koutů Evropy. Přinášíme proto čtenářskou galerii těchto krásných ranních a večerních úkazů. Za snímky děkujeme a těšíme se na případné další.
NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází.
V noci z 16. na 17. července 2019 vstoupil Měsíc zčásti do zemského stínu. Díky tomu, že bylo pěkné počasí na většině našeho území, můžeme se s vámi podělit o fotografie, které nám k tomuto úkazu vložili naši čtenáři.
Astronomové z Centra pro kosmickou fyziku Bostonské univerzity publikovali v časopise Nature závěry, že Velká rudá skvrna na Jupiteru může poskytovat záhadný zdroj energie potřebné k zahřátí horních vrstev atmosféry na překvapivě vysoké pozorované hodnoty.
Sezóna nočních svítících oblak v roce 2019 začala velmi předčasně, za čímž podle odborníků stojí nízká sluneční aktivita a také poněkud vyšší konzistence meteorického prachu i vody vy vyšších vrstvách atmosféry. Mrazivě krásné struktury "elektricky" modrých oblak již zaznamenalo i několik českých fotografů, a tak přinášíme čtenářskou galerii. Těšíme se na další úlovky!
Trvalo to skoro 5 let ale dočkali jsme se – vědecký automat se již nachází v sousedství největší planety a chystá se zážehem hlavního motoru snížit ohromnou rychlost, kterou si jej hmotný Jupiter přitahuje, a vstoupit na oběžnou dráhu, manévry se odehrají v úterý 5. července, když se bude střední Evropa právě probouzet.
Dvacetiměsíční vědecká mise, která je bude následovat, poodhalí roušku tajemství kolem vnitřního složení plynného obra a pomůže nám porozumět vzniku, vývoji a dalším principům fungování Sluneční soustavy.
Článek bude postupně aktualizován.
V pondělí ráno 21. ledna 2019 bylo z našeho území pozorovatelné úplné zatmění Měsíce. Byla to poslední příležitost až do 7. září roku 2025. Zde uvádíme fotografie těch, kterým přálo počasí a nebeský úkaz zdokumentovali.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2016 obdržel snímek „Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io“, jehož autorem je Pavel Prokop.
Před dávnými časy se, někteří tvrdí že prý, zamiloval nejvyšší z řeckých bohů Zeus, pro Římany Jupiter, do krásné kněžky Ió. Protože milostné zálety byly jeho koníčkem a jeho žena Héra (nebo též Juno pro Římany) byla žárlivá (no, aby nebyla, že?), rozehrála se na Olympu a v okolí prapodivná hra...
Tento předvánoční čas bude dost možná spojen s kometou. A ne ledajakou. V neděli 16. prosince 2018 krátce po 14. hodině kometa 46P Wirtanen učiní 10. nejbližší dokumentovaný kometární průlet kolem Země za celou historii lidstva. Nebojte se, nebude nebezpečně blízko, ale dostatečně na to, aby byla vidět i pouhýma očima (daleko od měst, samozřejmě). Především je ale kometa mimořádně fotogenická a zachytitelná už na krátkých expozicích. Do redakce již dorazily první fotografie čtenářů, těšíme se na další!
Americká sonda Juno v současné době není z pohledu zájemce o vesmír nijak zajímavá, vždyť jen letí prostorem a k planetě Jupiter dorazí až skoro za půl roku. Zdání ale klame – v lednu se robotický průzkumník stal nejvzdálenějším kosmickým plavidlem, spoléhajícím na sluneční baterie.
Meteorický roj Perseid měl v roce 2018 výborné pozorovací podmínky, protože Měsíc byl poblíž novu. Na mnoha místech ČR i Slovenska navíc přálo počasí. Řada čtenářů sdílela své fotografie běžných jasných meteorů i bolidů a nechybí ani animace kouřové stopy po průletu takového jasného meterou / bolidu. Děkujeme.
Mezinárodní tým astronomů využívající dalekohled ESO s primárním zrcadlem o průměru 3,6 m nalezl planetu podobnou Jupiteru, která obíhá kolem hvězdy slunečního typu HIP 11915 ve zhruba stejné vzdálenosti jako Jupiter kolem Slunce. Podle současných teorií hraje vznik planet o hmotnosti Jupiteru velmi významnou úlohu ve vývoji uspořádání celého planetárního systému. Existence takové planety na dráze podobné jupiterově kolem hvězdy slunečního typu nabízí možnost, že celý planetární systém kolem této stálice by se mohl podobat Sluneční soustavě. Hvězda HIP 11915 je zhruba stejně stará jako Slunce a její složení napovídá, že by se v její blízkosti mohly vyskytovat také kamenné planety.
Čekáme na vaše snímky! Včerejší úplné zatmění Měsíce si jistě mnoho čtenářů astro.cz fotografovalo. Počasí bylo vrtkavé, někde nebylo zatmění vidět vůbec, jinde měli krásné podmínky. Rádi zveřejníme vaše snímky. Podělte se o svůj zážitek! Jak nám poslat fotku, najdete v článku.
... Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Po deset let spolu bojovali. K Diovi se přidali Hádés, Poseidón, Kyklópové, Hekatoncheirové, které osvobodil z Tartaru, dokonce i někteří Titáni v čele s Ókeanem … Tak zvítězil nejvyšší z řeckých bohů, Římany pak jmenován Jupiterem, o nadvládu nad nebem i zemí. I dnes nám jeho majestátný poklidný svit připomíná vznešenou královskou planetu, kterou i astrologové považovali za královskou, aniž by tušili, že je ve Sluneční soustavě planetou největší. Vždyť sám zabere téměř tři čtvrtiny hmoty všech planet dohromady.
I letošní týdny kolem letního slunovratu okořenila stříbřitá krása elekticky modravých nočních svítících oblak. Výraznější jevy byly pozorovány již 18. června a do čtenářské galerie dorazily první fotografie. Neboť sezóna teprve začala, lze doufat, že pozorování značně přibude. Noční oblaka vyhlížejte nevysoko nad oblastí kolem severního obzoru vždy kolem nautického soumraku či rozbřesku (tedy cca mezi 22. hodinou a půlnocí a poté mezi 2. a 4. hodinou ranní). Sezóna obvykle trvá až do konce července, všem držíme palce k pěkných fotografickým úlovkům a těšíme se na ně!
Většina z nás ví, co způsobuje polární záře na Zemi. Jsou to nabité částice slunečního větru vnikající do magnetosféry Země, která je odklání do oblastí magnetických pólů Země. Zde potom pronikají do atmosféry a způsobují krásnou nebeskou podívanou. Co však způsobuje neustálé polární záře na největší planetě naší Sluneční soustavy?
Maximum meteorického roje Perseid můžeme u nás očekávat v noci na neděli 12./13. srpna, ale meteory už samozřejmě létají. Pokud to počasí umožní, rozhodně zkuste pozorovat. Perseidy dávají ze všech rojů nejvíce jasných meteorů (bolidů). I když po půlnoci ruší Měsíc, měla by to i letos být zajímavá podívaná.
Únorové obloze vévodí planeta Jupiter, která bude 6. února 2015 v 19 hodin opozici se Sluncem. To znamená, že se planeta nachází přesně na opačném konci oblohy než Slunce a je tedy vidět po celou noc. 6. února 2015 v 8 hodin se Jupiter nejvíce přiblíží k Zemi, a to na vzdálenost 4,346 AU (AU = astronomická jednotka, tedy vzdálenost Slunce - Země), tedy asi 650 milionů km. Podmínky pro pozorování této největší planety Sluneční soustavy jsou tedy velmi příznivé.
Částečné zatmění 7. srpna 2017 bylo velmi fotogenické, protože nastalo pro pozorovatele ze střední Evropy již s východem úplňku. Pojďme se ohlédnout za krásným úkazem v naší čtenářské fotogalerii. A pokud máte snímky, neváhejte nám je zaslat, formulář najdete zde. Děkujeme.
Jupiter-SL-9Astronomická družice Herschel Space Observatory (start 14. 5. 2009), kterou vypustila Evropská kosmická agentura ESA, vyřešila dlouholetou záhadu původu vody v horních vrstvách atmosféry planety Jupiter. Nalezla usvědčující důkazy, že zde byla dopravena v červenci 1994 během dramatické události – při srážce Jupiteru s úlomky komety Shoemaker-Levy 9.
