Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

Gejzíry na Europě v představě grafika
Autor: NASA

NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází. 

Podobně jako na obrázku na konci článku, který je složeninou snímku Europy z kosmické sondy Galileo a snímku HST, vědci předpokládají, že vlevo dole na snímku vidíme při okraji měsíce něco jako sloupy vodních par uvolněné z povrchu Europy. Výskyt těchto výtrysků se podařilo zachytit pravděpodobně na třech záběrech pořízených během 15 měsíců trvající kampaně. Dalekohled se na Europu díval vždy v době, kdy byla nejblíže Jupiteru a zároveň v době, kdy přecházela před jeho kotoučem. V ultrafialovém záření má Jupiter relaitivně uniformní vzhled a tak tyto výtrysky docela vynikly.

Představa možného vzniku gejzírů na Europě Autor: NASA
Představa možného vzniku gejzírů na Europě
Autor: NASA

Přirozeně je dobře známý fakt, že Europa má pod ledovou krustou mohutný vodní oceán, ale důkazy existence ledových gejzírů máme až nyní díky těmto pozorováním. Po měsíci Enceladus u Saturnu je to druhý případ přímého pozorování vodních gejzírů na ledovém měsíci velkých planet.

Na uvedeném faktu je pozoruhodné, že voda musí být nějak transportována skrze poměrně tlustou ledovou vrstvu na povrchu měsíce. Pro nás je zajímavé, že v místech, kde voda z Europy tryská, by bylo možné trhlinami spustit průzkumnou sondu, která by pomohla prozkoumat oceán, který by potenciálně mohl hostit život, pokud by se tam kdy v minulosti vyskytl.

Předpokládá se, že výtrysky sahají do výšek asi 200 km nad povrch měsíce, odkud materiál padá zase zpět na povrch. Vody je na Europě dostatek. Předpokládá se, že oceán zde obsahuje dvakrát více kapalné vody, než je jí v oceánech na Zemi. Tloušťka ledu nad touto kapalnou vodní vrstvou však zůstává otazníkem.

Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST
Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Náznaky vodních gejzírů byly pozorovány již od roku 2012, ovšem ačkoli pomocí stejného přístroje, pozorovány byly dvěma různými metodami. Ovšem ukázalo se, že trvání těchto jevů bude jen krátké a že se vyskytují jen občasně. Například když jeden tým výtrysk pozoroval, tak druhý o týden později nic nezaznamenal.

Závěrem ještě připomeňme, že i přes poměrně jasné indicie ještě nejde o definitivní potvrzení. Pokud by se tak v budoucnu stalo, šlo by o druhé takové těleso ve sluneční soustavě, kde byly vodní gejzíry pozorovány (po zmíněném Enceladu u Saturnu). NASA věří, že za použití dalekohledu Jamese Webba, jehož start je v plánu v roce 2018, se podaří získat další detailní data. Kromě toho mají vědci jistě snazší roli při vyjednávání o peníze na případnou misi kosmické sondy k měsíci Europa.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA’s Hubble Spots Possible Water Plumes Erupting on Jupiter
[2] Nové možnosti výzkumu Jupiterova měsíce Europa
[3] Oceán na Saturnově měsíci Enceladus potvrzen
[4] Gejzíry na Enceladu
[5] Grafika z konference NASA k Europě



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gejzíry, Měsíc Europa, Jupiter, NASA


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »