Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Gejzíry na Enceladu - 2

Gejzíry na Enceladu - 2

Gejzíry vody a ledových krystalků na měsíci Enceladus.
Gejzíry vody a ledových krystalků na měsíci Enceladus.
V polovině letošního roku oslaví americká kosmická sonda Cassini, vypuštěná 15. 10. 1997, již pět let výzkumu planety Saturn z oběžné dráhy. Za toto období má sonda "na svědomí" celou řadu pozorování a vědeckých objevů. Ve druhém pokračování si připomeneme základní informace o ledovém měsíci Enceladus.

Enceladus rozhazuje vlastní materiál

Astronomové dospěli k závěru, že Saturnův měsíc Enceladus svým vlastním materiálem pokrývá povrchy jiných měsíců, čímž jim dodává bělavý nádech. A možná právě díky tomuto měsíci vznikl kolem Saturnu rozsáhlý difúzní prstenec E, široký přibližně 300 000 km. Bylo zjištěno, že Enceladus i některé další měsíce jsou velmi světlé objekty, mimořádně dobře odrážející sluneční světlo.

Enceladus vytváří prstenec E
Enceladus vytváří prstenec E

Astronomové také zjistili, že měsíce Enceladus a Tethys, obíhající kolem planety v nejhustější části prstence E, mají větší albedo (schopnost odrážet dopadající záření - jsou tedy světlejší) než ostatní měsíce. Mimas, Dione a Rhea, obíhající v řidší části prstence, odrážejí světlo hůře, avšak pořád ještě jsou mnohem jasnější než měsíce, které obíhají mimo prstenec E, jako například Epimetheus či Janus. Částice ledu v podobě miniaturních krystalků, vyvrhované měsícem Enceladus, se zařezávají do ledových povrchů měsíců vysokými rychlostmi několika km/s, doslova je "přeorávají" a tím jim zabraňují ztratit původní lesk. Pokud by nebylo těchto ledových částeček, povrch měsíců by postupně zešednul v důsledku bombardování elektricky nabitými částicemi slunečního větru.

Tyto ledové částice vyvrhuje Enceladus z vodních rezervoárů, ukrytých pod ledovou kůrou. Právě existence vody na tomto měsíci navozuje otázku, jestli zde náhodou nemůže existovat život. Pokud tomu tak je, pak mohl být tento život "přestěhován" i na takové Saturnovy měsíce, jako je například Titan, na němž (jak se předpokládá) existují mj. sopky, vyvrhující na povrch tekutou vodu.

Vodní vulkanismus na Enceladu

Předpokládaná stavba měsíce Enceladus
Předpokládaná stavba měsíce Enceladus

Saturnův malý měsíc Enceladus, který by měl být studený a "mrtvý", poskytuje místo toho důkazy o přítomnosti ledového vulkanismu, tzv. kryovulkanismu. Geologicky mladý povrch měsíce z vodního ledu, změklého při ohřevu teplem z podpovrchových vrstev, připomíná oblasti na Jupiterových měsících Europa a Ganymed.

Pomocí infračerveného spektrometru, přístroje na palubě sondy Cassini bylo zjištěno, že jižní pól měsíce Enceladus je teplejší, než se předpokládalo. Teplota poblíž jeho rovníku se pohybuje kolem -193 °C. Póly měsíce by měly být mnohem chladnější, neboť je Slunce ozařuje velice šikmo. Avšak průměrná teplota jižního pólu dosahuje -188 °C, což je vyšší teplota, než astronomové očekávali. Malé oblasti, koncentrované poblíž zlomů, jsou dokonce ještě teplejší: teplota v některých místech překračuje hodnotu -163 °C.

"To je tak udivující, jako kdybychom cestovali po zeměkouli a zjistili, že Antarktida je teplejší než Sahara," říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), člen týmu infračerveného spektrometru na palubě sondy Cassini.

Nebezpečné průlety gejzíry

Kosmická sonda Cassini uskutečnila 12. března 2008 již třetí těsný průlet kolem ledového měsíce Enceladus. Rychlostí 15 km/s prolétla skrz gejzíry vodní páry a ledových krystalků. Zkoumala drahocenné vzorky materiálu, které by mohly potvrdit existenci vodního oceánu pod ledovým povrchem měsíce, eventuelně i přítomnost organických látek v jeho nitru.

Průlety sondy Cassini kolem měsíce Enceladus
Průlety sondy Cassini kolem měsíce Enceladus

"Úspěšný riskantní průlet v těsné blízkosti měsíce znamená, že jsme obdrželi nádherné detailní obrázky povrchových zdrojů pozorovaných gejzírů v okolí jižního pólu měsíce, což může být velmi důležité pro pochopení původu pozorovaných výtrysků," říká Carolyn Porco (Space Science Institute, Boulder, Colorado). Materiál, tryskající z obrovských gejzírů, se dostává do vzdálenosti až 3krát větší, než je průměr ledového měsíce.

Další těsné průlety sondy Cassini kolem měsíce Enceladus se uskutečnily 11. srpna, 9. a 31. října 2008. Největší přiblížení k měsíci Enceladus absolvovala sonda 9. října, kdy prolétla pozorovanými gejzíry ve vzdálenosti pouhých 25 km od povrchu měsíce. Bylo zjištěno, že gejzíry vyvrhují materiál v množství několika stovek kg/s v podobě vodní páry a ledových krystalků. Na základě vyhodnocení dat z hmotového spektrometru, dalšího přístroje na palubě sondy Cassini, byl ve výtryscích detekován kromě vodní páry také metan, oxid uhelnatý, oxid uhličitý a jednoduché i složitější organické látky.

Astronomové stále debatují o původu gejzírů na Enceladu. Podle většiny modelů to vypadá tak, že pod povrchem měsíce skutečně existuje vodní oceán. Toto malé ledové těleso obsahuje vše, co potřebuje ke své existenci život: vodu, dusík, energii, organické látky. Avšak pokud je na Enceladu život, pravděpodobně se bude jednat jen o formy mikroorganismů, schopné žít v extrémních podmínkách. Přítomnost života však prokázána nebyla.

Další osud sondy Cassini

Na závěr ještě jedna všeobecná informace, týkající se provozu kosmické sondy Cassini. Původně plánovaný výzkum Saturnu byl ukončen v červnu 2008. Následně byla mise sondy zatím prodloužena do 30. září 2010. Avšak vzhledem k tomu, že je stále ve výborném stavu, mohla by předávat informace na Zemi ještě několik let. V únoru letošního roku má NASA definitivně rozhodnout o dalším prodloužení činnosti sondy. Předpokládá se, že by mohla být schopná fungovat až do roku 2017.

Předchozí díl

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »