Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Velká rudá skvrna na Jupiteru zahřívá horní vrstvy atmosféry

Velká rudá skvrna na Jupiteru zahřívá horní vrstvy atmosféry

Ohřev atmosféry nad Velkou rudou skvrnou
Autor: Karen Teramura, UH IfA with James O'Donoghue and Luke Moore

Astronomové z Centra pro kosmickou fyziku Bostonské univerzity publikovali v časopise Nature závěry, že Velká rudá skvrna na Jupiteru může poskytovat záhadný zdroj energie potřebné k zahřátí horních vrstev atmosféry na překvapivě vysoké pozorované hodnoty.

Popis k úvodnímu obrázku: Turbulentní atmosférické proudy nad rozsáhlou bouří produkují gravitační a akustické vlny. Gravitační vlny jsou velmi podobné pohybu strun kytary, když na ně brnkáme, zatímco akustické vlny jsou proudem stlačeného vzduchu (zvukové vlny). Ohřívání horních vrstev atmosféry ve výšce 800 kilometrů nad povrchem skvrny je podle předpokladu způsobeno kombinací obou těchto srážejících se typů vln, podobně jako když vlny v oceánu narážejí na pobřeží.

Sluneční světlo po dosažení Země efektivně zahřívá atmosféru ve výškách vysoko nad povrchem – dokonce 400 kilometrů vysoko, například v místě, kde obíhá Mezinárodní kosmická stanice ISS. Jupiter je více než pětkrát vzdálenější od Slunce a jeho horní vrstvy atmosféry mají teploty v průměru ještě srovnatelné s těmi v zemské atmosféře. Zdroj mimo sluneční energie zodpovědný za tento mimořádný ohřev zůstává nepostižitelný pro vědce studující procesy ve vnějších oblastech Sluneční soustavy.

Astronomové měřili teplotu planety na základě pozorování emise v oboru infračerveného záření. Tato emise, využitá vědeckým týmem Bostonské univerzity, pochází z oblasti okolo 800 kilometrů vysoko. Když se pozorovatelé podívali na své výsledky, objevili ve vysokých výškách planety mnohem vyšší teploty než byly kdykoliv předpokládány, než byly jejich teleskopy namířeny na určitou oblast jižní polokoule planety.

Planeta Jupiter v oboru infračerveného záření Autor: J. O’Donoghue, NASA Infrared Telescope Facility (IRTF)
Planeta Jupiter v oboru infračerveného záření
Autor: J. O’Donoghue, NASA Infrared Telescope Facility (IRTF)
Můžeme vidět téměř okamžitě, že maximální teploty ve vysokých výškách byly naměřeny nad Velkou rudou skvrnou nacházející se mnohem níže – jedná se o zvláštní shodu okolností nebo o významné vodítko?“ říká James O'Donoghue, hlavní autor výzkumu.

Jupiterova Velká rudá skvrna (Great Red Spot – GRS) je jedním z divů v naší Sluneční soustavě. Byla objevena několik roků poté, co Galileo Galilei zavedl počátkem 17. století do astronomie teleskopická pozorování; rychle rotující systém pestrobarevných plynů je často označován jako „věčný uragán“. Velká rudá skvrna měnila svoji velikost i barvu v průběhu století. Její maximální rozměr se rovnal zhruba třem průměrům Země. Plyny na obvodu skvrny vykonají jednu kompletní otočku za šest dnů. Samotná planeta Jupiter rotuje velmi rychle – jednou dokola se otočí za necelých deset hodin.

Velká rudá skvrna je výrazným zdrojem energie, která zahřívá horní vrstvy atmosféry planety Jupiter. Avšak žádné důkazy jeho současných účinků nebyly dříve pozorovány v podobě zvýšené teploty ve vysokých výškách,“ vysvětluje Luke Moore, spoluautor studie a vědecký pracovník Centra pro kosmickou fyziku na Bostonské univerzitě.

Řešení „energetické krize“ na vzdálené planetě má možné důsledky uvnitř naší Sluneční soustavy, stejně tak i pro planety obíhající kolem jiných hvězd. Vědci z Bostonské univerzity potvrdili, že nezvykle vysoké teploty vysoko nad viditelným diskem planety Jupiter nejsou unikátním aspektem ve Sluneční soustavě. Tato anomálie se rovněž vyskytuje na Saturnu, Uranu a Neptunu, a pravděpodobně platí pro všechny velké exoplanety nacházející se mimo Sluneční soustavu.

Přesun energie do horních vrstev atmosféry z níže položené oblasti byl simulován pro atmosféry planet, avšak dosud nebyl podpořen pozorováními,“ říká James O'Donoghue. „Mimořádně vysoké teploty pozorované nad bouří se zdají být důsledkem energetických přenosů.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velká rudá skvrna, Jupiter


13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »