Související stránky k článku Muzeum meteoritů ve Frýdku-Místku

Před třemi měsíci v sobotní podvečer 25. června 2022, přesně v 19 hodin 54 minut a 16 až 19 sekund, proletěl nad jihozápadem Slovenska velmi jasný bolid, který podle našich analýz skončil pádem meteoritů. Na základě záznamů naší Evropské bolidové sítě jsme vypočítali linii dopadu a na určené lokalitě se skutečně podařilo najít meteorit.

Letos uplyne právě 100 let od jednoho z nejvýznamnějších objevů – nálezu největšího celistvého meteoritu na zemském povrchu. Zhruba 60tunový železný meteorit nazvaný podle nedaleké farmy Hoba West leží v Namibii asi 20 km západně od města Grootfontein. Byl objeven v roce 1920 zcela náhodou farmářem Jacobem Hermanem Britsem při orbě pole a dnes je tato národní památka Namibie přístupna přímo na místě objevu široké veřejnosti.

Výzkum nepatrných zrníček kosmického prachu – starších než Sluneční soustava – vrhnul nové světlo na problematiku vzniku našeho planetárního systému. Mezihvězdné částice velikostí srovnatelné s mikroby, které mají svůj původ v explozi novy před více než 4,5 miliardami roků, byly objeveny uvnitř meteoritu nalezeného v Antarktidě skupinou vědců z NASA (National Aeronautics and Space Administration).

Odborníci z ASU jsou na špičce výzkumu pádů meteoritů a ve vyšetřování historie, která pádům předchází. Není tedy divu, že se zabývají i událostmi, které se netýkají bezprostředně České republiky. Jednou takovou byl pád meteoritu Maribo v roce 2009, který byl tak trochu překvapivý. Podle převládajících představ totiž vlastně neměl být žádný meteorit nalezen.

V neděli 3. prosince 2017 večer krátce po čtvrt na sedm středoevropského času ozářil především jižní část Čech velmi jasný meteor – bolid, který však kvůli celkově špatnému počasí na většině našeho území a celé střední Evropy zůstal téměř nepovšimnut. Přesto se však i na našem území našla místa, kde bylo aspoň částečně jasno a dva náhodní pozorovatelé tohoto mimořádného přírodního úkazu nám poslali svá hlášení. Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo ovšem rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny po celém našem území na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Úkaz souvisí s pádem meteoritů nedaleko Českých Budějovic, rádi bychom tedy požádali veřejnost s jejich hledáním.

Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary hostily začátkem října konferenci zaměřenou na pozorování a studium dějů v ionosféře. Tato svrchní vrstva pozemské atmosféry je velmi dobře pozorovatelná pomocí monitorů SID (z anglického Sudden Ionospheric Disturbances, náhlé ionosférické poruchy). Přestože se jedná o instrumentálně nenáročnou metodu, přináší informace o celé řadě jevů, jejichž podstata je sice zcela odlišná, ale jejich společným jmenovatelem je právě výrazný vliv na ionosféru. Patří sem například střídání dne a noci, které způsobuje změnu ve stupni ionizace a rozvrstvení ionosféry, impakt tělesa meziplanetární hmoty, sluneční erupce, gama záblesk z vesmíru či pozemské zemětřesení.

Každých několik let se Země po dobu tří týdnů na přelomu října a listopadu potkává s meteorickým rojem Taurid, který obsahuje přinejmenším dvě planetky o velikosti 200 – 300 metrů. Je velmi pravděpodobné, že je v něm přítomno i mnoho dosud neobjevených planetek o rozměrech desítek metrů nebo i větších. Jenom v roce 2015 zachytila a analyzovala Evropská bolidová síť, řízená z observatoře v Ondřejově, 144 bolidů náležejících k tomuto meteorickému roji.

Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.

Začátkem února si připomeneme 40 let od dopadu třetího meteoritu, který dostal přízvisko „s rodokmenem“. Malá část meziplanetární hmoty se tehdy střetla se Zemí a její zbytky skončily v kanadské provincii Alberta v blízkosti městečka Innisfree. Právě podle něj dostal meteorit své jméno.

V úterý 17. května 2016 v časných ranních hodinách, přesně v 3:04:02-07 SELČ proletěl nad severovýchodní částí Čech jasný bolid, který velmi pravděpodobně skončil pádem meteoritů. Podle našich výpočtů několik meteoritů o hmotnosti až několik set gramů mohlo dopadnout na zem severozápadně od Hradce Králové. Vzhledem k tomu, že pádová oblast začíná zarůstat trávou, hledání těchto úlomků kosmického tělesa je čím dál náročnější. Rádi bychom vás tedy požádali o pomoc s hledáním, z vědeckého hlediska by totiž právě tyto úlomky mohly být opravdu unikátní!

Vlašimští amatérští astronomové uspořádají v pátek 20. května 2016 u příležitosti Dne vlašimské hvězdárny, kterým připomínají 55. výročí otevření hvězdárny pro veřejnost v roce 1961 a znovuotevření v roce 1996, odpolední pozorování Slunce, přednášku astrofyzika dr. Lukáše Shrbeného, prohlídku hvězdárny a pozorování noční oblohy.

Jak jsme již podrobně informovali v tiskové zprávě ze 17. března 2016, v neděli 6. března krátce po půl jedenácté večer místního času proletěl nad Horním Rakouskem velmi jasný meteor - bolid, který svými světelnými a zvukovými projevy upoutal pozornost velkého počtu obyvatel střední Evropy a který skončil pádem meteoritů na území ležícím převážně v Bavorsku severně od řeky Inn, které je zhruba ohraničeno vesnicemi Stubenberg na západě a Ering na východě. Na základě záznamů z moderních digitálních bolidových kamer z české části Evropské bolidové sítě, kde na 6 stanicích v době přeletu bolidu bylo aspoň částečně jasno, bylo možné tento bolid velmi podrobně a přesně popsat a mimo jiné i předpovědět místo pádu meteoritů. V době vydání první tiskové zprávy jsme informovali o nálezu několika úlomků o celkové hmotnosti kolem 45 gramů, evidentně pocházejících ze stejného fragmentu, který se při pádu roztříštil. Zde podáváme informaci o tom, co přineslo prohledávání předpovězené pádové oblasti měsíc poté.

V sobotu 6. února 2016 viděla řada obyvatel Dánska a okolních států velmi jasný bolid, který na konci explodoval. Projevil se i zvukovými efekty a jeho zbytky byly nalezeny v okolí Kodaně.

Řada zpravodajských serverů přinesla zprávu, že poprvé v historii došlo k usmrcení člověka meteoritem. Mělo se tak stát v jižní části Indie a při dopadu byly údajně zraněni i další lidé. Kolem události se však vznáší několik nejasností.

Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.
Meteorit Police.Autor: Archiv Hvězdárny v Úpici16. září tomu bylo 43 let, kdy střechu rodinného domu č. p. 147 v Suchém Dolu u nedaleké Police nad Metují spadl meteorit. Proletěl sice střechou domu, nikomu však neublížil. To bylo v roce 1969. Od té doby se sice mnohé změnilo, ovšem potomci Klimešových, jimž meteorit téměř spadl na hlavu, zde žijí stále.
Oblast vzniku nové hvězdyInfračervený snímek v úvodu článku zachycuje oblast studeného plynu (viz modrá barva) nahromaděného kolem hmotné hvězdy ukryté uprostřed snímku, jehož stáří bylo odhadnuto na několik miliónů roků. Hvězdy o hmotnosti srovnatelné se Sluncem vznikají právě z takovýchto oblaků chladného plynu o hmotnosti zhruba 1000 hmotností Slunce a zaplňujících prostor do vzdálenosti přibližně 32 světelných roků v okolí rodící se centrální hmotné hvězdy. Naše Slunce se zrodilo před 4,5 miliardami roků právě z takového oblaku společně s další stovkou sourozenců.
Bolid z 10. srpna 1972
Většina meteoroidů, které vlétnou do zemské atmosféry, se během průletu rozpadne na menší části a ty zaniknou. Pozorujeme při tom běžný meteor, případně bolid. Pokud je těleso větší, z odolnějšího materiálu a nevstoupí příliš velkou rychlostí, může se stát, že některé jeho fragmenty dopadnou až na zemský povrch. Ty se pak nazývají meteority. Kromě těchto dvou možností, jak končí meteoroidy po setkání se zemskou atmosférou, může nastat ještě jedna, která je však velmi vzácná. Při ní se musí sejít zejména určitá vstupní rychlost, úhel, pod kterým těleso vnikne do atmosféry a také jeho hmotnost. Když se to podaří, takový objekt o atmosféru jen "škrtne", rozžhaví se, ztratí část hmoty, ale gravitačnímu působení odolá, vymaní se z něj a dále pokračuje na své cestě vesmírem. V angličtině se tato tělesa nazývají "Earth-grazing", v češtině by se asi daly použít výrazy "škrábači", "škrtači", "otírači", případně "lízači" Země.
Chlapec z Ugandy zasažený meteoritem Na otázku, položenou v názvu článku, existuje poměrně jednoduchá odpověď. Ano, některé meteority při dopadu na povrch Země mají takovou hmotnost a rychlost, že jsou schopny usmrtit člověka nebo zvíře. A nejen to. Tělesa velkých rozměrů mohou po střetu se Zemí způsobit dokonce globální katastrofu. Například dinosauři podle jedné z hypotéz vymřeli po srážce Země s asteroidem. My však takto zničující události přenecháme teoretikům nebo tvůrcům katastrofických filmů a zaměříme se na mnohem menší objekty. Vždyť na to, aby způsobil těžké poranění nebo smrt stačí meteoritu hmotnost menší než jeden kilogram.