Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kosmický prach vrhnul nové světlo na vznik Sluneční soustavy

Kosmický prach vrhnul nové světlo na vznik Sluneční soustavy

Nalezena zrníčka kosmického prachu starší než Sluneční soustava
Autor: University of Arizona/Heather Roper

Výzkum nepatrných zrníček kosmického prachu – starších než Sluneční soustava – vrhnul nové světlo na problematiku vzniku našeho planetárního systému. Mezihvězdné částice velikostí srovnatelné s mikroby, které mají svůj původ v explozi novy před více než 4,5 miliardami roků, byly objeveny uvnitř meteoritu nalezeného v Antarktidě skupinou vědců z NASA (National Aeronautics and Space Administration).

Společně s planetology z University of Arizona byla prachová zrníčka v uplynulém roce studována na atomární úrovni profesorkou Jane Howe (MSE, ChemE), která pracuje jako vedoucí vědecká pracovnice na Hitachi High Technologies. „Tato zrníčka jsou starší než Sluneční soustava, pocházejí z období před vznikem Slunce. Je opravdu vzrušující analyzovat tak výjimečné částice,“ říká Jane Howe.

Při použití pokročilých iontových a elektronových mikroskopů Jane Howe s dalšími vědeckými pracovníky pozorovala uspořádání uhlíkových atomů a jejich varianty známé jako izotopové anomálie uhlíku. Objevila zrníčka grafitu z doby před zformováním Sluneční soustavy, obsahující na kyslík bohaté křemičitany – nic takového nebylo předpokládáno.

Pozorování vědců poskytlo nový pohled na podmínky u umírající hvězdy. Rovněž to odporuje současným vědeckým hypotézám, že dva typy mezihvězdného materiálu, bohatého na kyslík a uhlík – které jsou presolárními stavebními bloky při vzniku Sluneční soustavy – nemohly vzniknout při explozi stejné novy, za stejných podmínek.

Výsledky mezinárodní spolupráce týmu, do kterého patřila Jane Howe, planetologové, astronomové a odborníci na mezihvězdnou hmotu z University of Arizona, Washington University in St. Louis, Polytechnic University of Catalonia ve Španělsku a Hitachi High Technologies v USA a Japonsku, byly uveřejněny v časopise Nature Astronomy.

Občas vědci uspokojí svoji zvídavost. Jedna z největších zvídavých otázek je, jak se utvářel vesmír a jak se v něm objevil život,“ říká Jane Howe. „A tyto podivné částice nám ukázaly něco, co jsme doposud nevěděli.“

Jane Howe v současné době využívá možnosti elektronového mikroskopu ke studiu materiálů ke zvýšení obnovitelné energie a rovněž plánuje pokračování své práce při vědeckém výzkumu meteoritů.

Jane Howe doufá, že její další spolupráce s vědci na University of Arizona bude pokračovat. Kromě toho nedávno začala spolupracovat s profesorem Kim Tait (Earth Sciences), který je rovněž vedoucím oddělení mineralogie na Royal Ontario Museum, kde se zabývají studiem sbírky meteoritů.

V září 2023, kdy americká mise k asteroidu OSIRIS-Rex přistane zpět na Zemi se získanými vzorky z asteroidu Bennu, který je bohatý na uhlík, Jane Howe bude součástí kanadského vědeckého týmu, který bude vzorky analyzovat.

Tento druh výzkumu je součástí mnohem větší diskuse týkající se rovněž původu života na Zemi. Všichni máme zájem na tom zjistit, kdo jsme a odkud pocházíme,“ říká Jane Howe. „Jsem tak nadšená, že můžu být součástí při posouvání našich znalostí o tomto problému.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] ineffableisland.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Meteorit, Vznik Sluneční soustavy, Kosmický prach


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »